Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
5 A 21/2026 - 25.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 A 21/2026 - 25
21. Skutkový stav věci není mezi účastníky sporným, tj., že navrhovatel byl od voleb konaných ve dnech 23. a 24. září 2022 zvolen členem zastupitelstva městské části Praha – Ďáblice, a že v průběhu výkonu mandátu v časovém období od 10. 2. 2025 do 17. 12. 2025 si přehlásil trvalý pobyt z městské části Praha – Ďáblice do jiné městské části. Naopak sporným mezi účastníky v dané věci bylo právní posouzení, zdali lze rozhodnout o zániku mandátu dle § 55 odst. 3 písm. b) zákona o volbách do zastupitelstvech za situace, kdy navrhovatel ke změně pobytu přistoupil z vážných rodinných důvodů, a navíc si zpětně nahlásil trvalý pobyt v městské části Praha – Ďáblice ještě předtím, než magistrát vydal napadené rozhodnutí.
22. Soud se nejprve vyjádří k námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou navrhovatel spatřoval v nedostatečném odůvodnění dle § 68 odst. 3 správního řádu, jelikož se magistrát nevypořádal s jeho argumentací ve vyjádření ze dne 20. 3. 2026 (viz odstavec 6 usnesení) a z napadeného rozhodnutí nelze zjistit na základě jakých úvah bylo ve věci rozhodnuto.
23. Z uplatněné námitky nepřezkoumatelnosti je zřejmé, že navrhovatel má napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud toliko připomíná, že správní rozhodnutí je nepřezkoumatelné tehdy, jestliže z jeho odůvodnění není seznatelné, z jakého důvodu správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů přitom musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tedy jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Správní orgány a soudy zároveň nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, postaví-li proti tvrzení účastníka řízení právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí; takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015, č. j. 9 As 221/2014-43, nebo ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38).
24. Soud má v dané věci za to, že magistrát v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela jednoznačným a srozumitelným způsobem vysvětlil, že zánik mandátu navrhovatele vyslovil proto, že v průběhu volebního období si přehlásil trvalý pobyt mimo území obce, do jejíhož zastupitelstva byl zvolen. Tímto přestal navrhovatel splňovat zákonem stanovenou podmínku pro výkon mandátu, tj. podmínku volitelnosti dle § 5 zákona o volbách do zastupitelstev. Taktéž magistrát reagoval na navrhovatelem akcentované důvody, které jej vedly k přehlášení trvalého pobytu, když konstatoval, že k nim nelze ze zákona a ani na základě správní úvahy přihlédnout (viz strana 3 poslední odstavec a strana 4 odstavec první napadeného rozhodnutí). Není tedy pravdou, jak uvádí navrhovatel, že na jeho námitky magistrát nereagoval, resp. reagoval nedostatečně jen pasáží o seznámení se s podklady a umožněním nahlédnout do spisu.
25. Soud tedy neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a toliko připomíná, že: „nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2024, č. j. 7 As 176/2023-33). Soud rekapituluje, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zcela zřejmá komplexní úvaha magistrátu o dané věci, a to jak ve vztahu k právním, tak skutkovým otázkám.
26. Navrhovatel dále namítal nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť měl za to, že ke krátkodobému přehlášení adresy trvalého pobytu na jinou městskou část jej vedly vážné rodinné důvody, přičemž po celou dobu výkonu mandátu nepřestal být aktivně činný v zastupitelstvu. Své pochybení označil za marginální, tudíž nemůže mít fatální důsledky na výkon jeho mandátu. Navíc poukázal na to, že v době zahájení řízení již měl trvalý pobyt opět řádně hlášen na území městské části Praha – Ďáblice.
27. Soud souhlasí s právním posouzením dané věci magistrátem, jelikož dle § 55 odst. 3 písm. b) ve spojení s § 5 odst. 1 a § 4 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev vyplývá, že k zániku mandátu člena zastupitelstva dojde i v případě, vysloví-li to příslušné zastupitelstvo, z důvodů že člen zastupitelstva obce přestal být volitelný. V nyní posuzované věci nedošlo k vyslovení zániku mandátu příslušným zastupitelstvem, a to ani po svolání mimořádného zasedání zastupitelstva, a proto vyslovil zánik mandátu navrhovatele magistrát (dle § 31 odst. 1 zákona o HMP) v rámci výkonu přenesené působnosti dle § 55 odst. 4 zákona o volbách, dle kterého platí, že: „[n]evysloví-li zastupitelstvo obce na nejbližším zasedání zánik mandátu podle odstavce 3, krajský úřad požádá o svolání mimořádného zasedání zastupitelstva, které se uskuteční nejpozději do 21 dnů od doručení této žádosti. Není-li zániku mandátu dosaženo, zaniká mandát člena zastupitelstva obce, vysloví-li to krajský úřad.“
28. Mezi účastníky přitom nebylo sporu o tom, že navrhovatel měl po dobu výkonu mandátu na cca 9 měsíců přehlášen trvalý pobyt mimo území městské části Praha – Ďáblice, do jejíhož zastupitelstva byl ve volbách zvolen. Navrhovatel tím, že si změnil pobyt mimo území dané městské části naplnil zákonné podmínky dle § 4 odst. 1, § 5 odst. 2 a § 55 odst. 1 písm. b) zákona o volbách do zastupitelstev, vyslovení zániku svého mandátu člena zastupitelstva pro ztrátu své volitelnosti.
29. Soud k právnímu posouzení věci shodně s magistrátem odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 10. 10. 2000 sp. zn. IV. ÚS 420/2000, v němž Ústavní soud ve skutkově i právně totožné věci uvedl následující: „Trvalý pobyt lze považovat za standardní podmínku k nabytí volebního práva a k jeho výkonu. Pokud tedy zákon v §§ 6 a 7 vymezuje, že členem zastupitelstva v obci může být zvolen každý volič, který má v obci trvalý pobyt, tedy je v obci oprávněn volit, nelze takovou podmínku považovat za neústavní, neboť nepochybně z takto konstruované podmínky volitelnosti lze dovodit, že na samosprávě společenství občanů se mají podílet pouze ti, kteří do tohoto společenství také patří. Jakkoli se mohou zdát argumenty stěžovatelů, že postačuje faktický trvalý pobyt, logické a ekonomické, nelze přehlédnout, že takto nahlížené podmínky volitelnosti a z toho plynoucí posouzení otázky trvání či netrvání mandátu, by postrádalo jakýkoli řád. V právním státě musí mít každé konkrétní jednání předvídatelné právní důsledky. Ústavní soud proto zastává názor, že ke ztrátě volitelnosti a tedy i k zániku mandátu, dochází na základě skutečnosti, že došlo ke změně trvalého pobytu mimo obvod obce. Tuto právní skutečnost nelze zhojit ani anulovat a není tedy rozhodující, že k zániku de iure dojde až konstatováním této skutečnosti rozhodnutím zastupitelstva samotného, resp. rozhodnutím přednosty (resp. ministra vnitra u měst statutárních). Každý jiný výklad by vytvářel stav zcela nepřehledný a do jisté míry i nelogický. Dojde-li ke ztrátě volitelnosti a následnému zániku mandátu, nemůže takto zaniklý mandát být znovu nabyt jinak, než novou volbou. Jinak řečeno, rozhodnutí přednosty pouze deklaruje, že skutečnost vedoucí k zániku mandátu nastala. To, že k zániku mandátu dochází až ke dni rozhodnutí, je dáno logikou a účelem úpravy, která byla do zákona začleněna na základě praktických problémů vznikajících v původním právním prostředí. Předchozí úprava (zák. ČNR č. 298/1992 Sb.) totiž rozlišovala ztrátu mandátu, k níž docházelo přímo ze zákona a zánik mandátu, což v praxi často vedlo k situacím, kdy o ztrátě mandátu zastupitelstvo nevědělo, či vědět nechtělo, zastupitel tedy dále hlasoval a následně mohla být zpochybněna rozhodnutí orgánu samosprávy učiněná v této době. Z tohoto důvodu bylo v nové úpravě upuštěno od ztráty mandátu ze zákona a byl upraven pouze zánik mandátu, přičemž ustanovení § 55 odst. 3 bylo logickou reakcí zákonodárce na problémy, které vznikaly. Jakkoli se tedy může jevit tento výklad jako přísný, nelze pominout, že je-li zákonem podmínka trvalého pobytu stanovena jako condicio sine qua non volitelnosti do orgánu obce, nutno s ní také jako s takovou ze strany zastupitelů zacházet, tj. býti si vědom nepříznivých důsledků v oblasti výkonu volených funkcí. Jinak řečeno, nelze být občanem jedné obce pro účely jedné oblasti veřejného práva (např. proto, že je to výhodné z pohledu daňového) a občanem obce druhé pro jinou oblast veřejného práva. Ústavní soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, když nedospěl k názoru, že by rozhodnutím přednosty okresního úřadu došlo k tvrzenému zásahu do práv stěžovatele R. garantovaných čl. 21 Listiny základních práv a svobod, resp., že by došlo k neoprávněnému zásahu státu do samosprávných kompetencí obce ve smyslu čl. 99 a násl. Ústavy.“ (vytučnění přidáno soudem). Soud na rozdíl od navrhovatele neshledává žádný důvod se od pregnantně formulovaných právních závěrů vyjádřených Ústavním soudem v citovaném nálezu odchýlit a má je za zcela přiléhavé i v dané věci; zejména, jak uvedeno již shora, za situace, kdy se jedná o skutkově i právně zcela stejnou problematiku. Nad to ani sám navrhovatel v návrhu neuvedl žádný konkrétní důvod, ze kterého by vyplývala jím tvrzená neaplikovatelnost nálezu Ústavního soudu na danou věc.
30. Soud ve světle zmíněného nálezu Ústavního soudu konstatuje, že navrhovatel se sice snažil vysvětlit vážnost situace, která jej k přehlášení trvalého pobytu vedla a své pochybení označil za bagatelní, soud však přitakává magistrátu, že zákon neumožňuje přihlédnout k důvodům, pro které k zániku volitelnosti navrhovatele došlo; pro rozhodnutí je podstatné jen a pouze to, že k takovéto zákonem stanovené právní skutečnosti došlo. Soud v této souvislosti akcentuje, že Ústavní soud shora citované právní názory zaujal ve skutkové situaci, kdy dotčený člen zastupitelstva byl k trvalému pobytu na jiné adrese přihlášen od 14. 12. 1999 do 3. 1. 2000, tj. po mnohem kratší dobu než navrhovatel v nyní posuzované věci. Po skutkové stránce by tak věc řešená Ústavním soudem, nahlíženo optikou navrhovatele, byla mnohem bagatelnějším pochybením než v jeho případě. Bez vlivu na právní posouzení věci je tudíž i tvrzení navrhovatele, že po celou dobu výkonu mandátu jej aktivně vykonával. Navrhovatel se mýlí i pokud se domnívá, že zpětným přehlášením adresy trvalého pobytu na území městské části Praha – Ďáblice došlo k automatickému obnovení jeho mandátu, neboť k jeho (znovu) nabytí může dojít jedině novou volbou.
31. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí posoudil jako vydané v souladu se zákonem i judikaturou soudů.
Závěr a náklady řízení
32. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný a výrokem pod bodem I. jej zamítl.
33. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem pod bodem II. podle § 93 odst. 4 s. ř. s, podle kterého v řízení ve věcech volebních nemá žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky (§ 104 odst. 1 s. ř. s.).
Usnesení nabývá právní moci dnem jeho vyvěšení na úřední desce soudu (§ 93 odst. 5 věta pátá s. ř. s.).
Praha 5. května 2026
Mgr. Gabriela Bašná v.r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem provedla S. K.