Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
6A4D607F54C7BC73C1258E1E004D1778.html
HTML · 15.22 KB
No categories available
20 Cdo 1066/2026
20 Cdo 1066/2026-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., ve věci oprávněné Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu 2, 4. Floor, Hanover Building, Windmill Lane, Irská republika, registrační číslo 00408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 80/2024 , o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2026, č. j. 2 Co 29/2025 -32, takto:
Řízení o dovolání se zastavuje.
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil výrok I. usnesení ze dne 13. 3. 2025, č. j. 16 C 80/2024 -10, kterým Krajský soud v Hradci Králové odmítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení podanou povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. 3 Co 54/2024 -551. Odvolací soud dále zrušil výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení, neboť o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu. Povinní žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení podali proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, v níž byly odmítnuty jejich předchozí žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení.
2. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali povinní včasné dovolání. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “.
3. Dovolacímu soudu je z jeho činnosti známo a plyne to i z obsahu spisu, že povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06 , či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08 ). K obdobným závěrům již Nejvyšší soud dospěl např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016 , ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019 , ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022 , ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022 , ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 29 Cdo 458/2023 , ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 138/2024 , ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2047/2024 , ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2296/2024 , ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. 20 Cdo 1735/2025 , ze dne 3. 2. 2026, sp. zn. 20 Cdo 170/2026 , a mnoha dalších).
4. Není pochyb, že záměrem počínání povinných není sledování ochrany tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř. o. s. ř. ), nýbrž vyvolání procesních obtíží. Takový zneužívající procesní postup povinných však ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016 ].
5. Dovolatelé nejsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem a netvrdili ani nedoložili, že mají právnické vzdělání. Ačkoli povinní nebyli soudem prvního stupně vyzváni, aby si pro podání dovolání zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání, dovolací soud konstatuje, že povinní si musejí být vědomi nutnosti kvalifikovaného zastoupení v dovolacím řízení, a to přinejmenším z řady dřívějších řízení. Absencí další výzvy soudu k odstranění vady proto nemohla být ohrožena jejich procesní práva, neboť poučení o náležitém zastoupení v dovolacím řízení se povinným (dříve) opakovaně dostalo (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 ).
6. Jelikož povinní neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový prostor, Nejvyšší soud řízení o jejich dovolání zastavil (srov. § 243c odst. 3 věta třetí ve spojení s § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
7. Dovolatelé neuhradili ani soudní poplatek z dovolání. Přestože si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012 (uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, čímž opět dlouhodobě zneužívají práva na soudní ochranu.
8. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním vznesli námitku podjatosti soudců senátu 2 Co Vrchního soudu v Praze, kteří rozhodovali o jejich odvolání, a posléze taktéž námitku podjatosti soudců senátu 20 Cdo Nejvyššího soudu. Protože je z obsahu námitek zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci a jiných řízeních, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ), jednak opět jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. o. s. ř. rovněž nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 2/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 104/2017 ).
9. Povinní současně navrhli, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného usnesení. Jsou-li však splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř. o. s. ř. ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 ). Nejvyšší soud se tedy návrhem na odklad vykonatelnosti nezabýval.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 6. 2026
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu