Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1190/2026

22 Cdo 1190/2026-152

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) T. J., b) K. J., c) J. J., všech zastoupených Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem v Mohelnici, Olomoucká 36, proti žalovanému městysu N. H., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupenému Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Nad Vývozem 4828, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 11. 2025, č. j. –131, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud ve Vsetíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 5. 2025, č. j. -105, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby žalovanému byla uložena povinnost odstranit z pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY stavbu vodovodu – samospádného vodojemu, včetně všech staveb a zařízení s ním provozně souvisejících (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

2. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že žalovanému svědčí právo mít na pozemku žalobců umístěno vodní dílo podle , o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání, které odůvodňují nesprávným právním posouzením. K přípustnosti dovolání pouze obecně uvádějí, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, při jejímž řešení se soudy odchýlily „od ustálené judikatury chránící vlastnické právo jako právo chráněné ústavním pořádkem České republiky“. Dovolávají se přezkumu otázky „existence a vzniku povinnosti žalobců strpět existenci práva stavby žalovaného na svém pozemku, od které se pak odvíjí všechno ostatní“. S obsahem rozhodnutí odvolacího soudu rozsáhle polemizují a navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

4. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelé nevymezují žádnou právní otázku spojenou s předpoklady přípustnosti dovolání, pouze opakují již uplatněnou skutkovou a hodnotící polemiku, řada námitek má skutkovou povahu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

5. Dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle -3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

8. Uvedení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).

9. V nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. , Ústavní soud zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle je naplněn a jak konkrétně jenaplněn.

10. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. ).

11. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.

12. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

13. V projednávaném případě dovolatelé v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Uvedli sice, že se nalézací soudy odchýlily „od ustálené judikatury chránící vlastnické právo jako právo chráněné ústavním pořádkem České republiky“, neoznačili ale žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, a ani z obsahu dovolání nelze zjistit, jaká rozhodnutí dovolacího soudu týkající se vlastnického práva mají na mysli. Dovolatelé neformulují ani zobecnitelnou právní otázku hmotného či procesního práva, kterou by měl Nejvyšší soud řešit, neboť otázka „existence a vzniku povinnosti žalobců strpět existenci práva stavby žalovaného na svém pozemku“ představuje požadavek na posouzení individuálního postupu soudu v konkrétní věci.

14. Dovolání postrádá řádné vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ). Vady dovolání nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

15. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.

V Brně dne 26. 5. 2026

Mgr. David Havlík předseda senátu