Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3593/25

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti S. G., zastoupeného advokátem JUDr. Matějem Šedivým, sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti rozhodnutí ministra vnitra č. j. MV-116033-3/SO-2025 ze dne 3. 11. 2025, za účasti Ministerstva vnitra jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a argumentace stěžovatele

1. Stěžovatel podal u Krajského úřadu Karlovarského kraje žádost o udělení státního občanství České republiky. Krajský úřad žádost postoupil ministerstvu vnitra, odboru všeobecné správy. Ministerstvo žádost zamítlo podle § 13 odst. 2 zákona o státním občanství České republiky, protože na základě stanovisek policie a zpravodajských služeb České republiky vyšlo najevo, že stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu. Rozklad proti tomuto rozhodnutí ministr vnitra napadeným rozhodnutím zamítl. V rozhodnutí ministr podrobně vysvětlil povahu § 13 odst. 2 a § 22 odst. 3 zákona o statním občanství i s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, věnoval se také významu stanovisek bezpečnostních sborů a ústavní konformitě zákonné úpravy.

2. Stěžovatel podal proti rozhodnutí ministra vnitra ústavní stížnost, protože podle něj porušuje jeho právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu podle d. Uvádí, že nepředstavuje žádné ohrožení místního veřejného pořádku. Ačkoliv stěžovatel není obeznámen s důvody zachycenými v režimu utajení, považuje je za nepravdivé a irelevantní pro zamítnutí jeho žádosti. Stěžovatel tudíž žádá o přezkoumání obsahu utajované informace. Vyhodnotí-li ji Ústavní soud jako nedostatečně intenzivní pro zamítnutí podané žádosti, žádá o zrušení napadeného rozhodnutí.

II. Posouzení Ústavním soudem

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a bezpečnostními zájmy státu na straně druhé (nález

sp. zn.

, zejména bod 61 odůvodnění).

5. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavnímu pořádku, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv (nález

sp. zn.

).

6. Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z d. To se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty ( ve spojení s zákona o státním občanství).

7. Ústavní soud přitom rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podle písm. d) y, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku ( zákona o státním občanství) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky (podrobněji k postupu Ústavního soudu viz nálezy

sp. zn.

a

).

8. Soudci Ústavního soudu mají podle § 58 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně utajovaných informací přístup k utajované informaci všech stupňů. Z vyžádaného utajovaného stanoviska příslušného bezpečnostního sboru k osobě stěžovatele a vyžádaného správního spisu Ústavní soud zjistil, že k porušení požadavků na řádné vedení řízení nedošlo.

9. K tomu jen pro úplnost Ústavní soud dodává, že samotné rozhodnutí o udělení státního občanství je jedním z projevů svrchovanosti státu. Jeho neudělení není v rozporu s ústavním pořádkem, protože stěžovatel nemá na jeho udělení ústavně zaručené základní právo ani nárok, který by plynul z podústavního práva (viz § 12 a § 13 zákona o státním občanství). Z podkladů předložených ministerstvem přitom vyplývá, že žádost stěžovatele byla projednána a přezkoumána v řádně vedeném řízení.

10. Napadené rozhodnutí tedy neporušilo základní právo stěžovatele zaručené d. Ústavní soud proto stížnost podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu