Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1254/2026

-18

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. B., proti žalovaným 1)České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 424/16, a 2)České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5, se sídlem v Praze 1, Hybernská č. 1006/18, o umožnění euthanasie a zaplacení 7 122 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2026, č. j. -11, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 3. 2026, č. j. -11, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 2. 2026, č. j. -5, kterým soud prvního stupně zastavil řízení se ohledně návrhu na přivolení k zásahu do integrity žalobce umožněním eutanázie (výrok I.) a ve zbývající části návrh žalobce ze dne 29. 1. 2026 odmítl (výrok II.). Zároveň soud prvního stupně rozhodl, že žalobci se k ochraně jeho zájmů neustanovuje zástupce z řad advokátů (výrok III.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 13. 4. 2026 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání.

2. Dovolatel musí být v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem ( věta první , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „“); to podle neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odst. 4).

3. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.

4. Z dovolání nevyplývá, že by žalobce byl jako dovolatel právně zastoupen, neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že má sám právnické vzdělání. Nesplnil tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení.

5. Nejvyššímu soudu je známo, že dovolatel nebyl vyzván ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolil advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak ve shodných sporech byl opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a proto dovolací soud konstatuje, že dovolatel si musí být vědom své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen, jelikož mu tato povinnost nutně musí být známa z předchozích řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2020, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. ). Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. ). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatele nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se mu (dříve) opakovaně dostalo.

6. Dovolatel neuhradil ani soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 57, ročník 2012), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a zneužívá tak svého práva na soudní ochranu.

7. Nelze ani přehlédnout, že současný procesní postup dovolatele postrádá jakýkoli praktický smysl. Nejvyššímu soudu je z rozhodovací činnosti známo, že žalobce podává mimořádně vysoký počet žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu ať již majetkové škody nebo imateriální újmy, případně – tak jako v projednávané věci – požaduje umožnění euthanasie, aniž by byl schopen srozumitelně zformulovat titul, na jehož základě peněžitou náhradu (případně jiné požadavky) uplatňuje, a omezuje se na proklamace o „zločineckém režimu“, „státních zločincích“, „ochraně bohatých zlodějů a zločinců“ a podobně. V řízeních zahájených takto neurčitými, popřípadě nedůvodnými žalobami pak žalobce podává opravné prostředky včetně dovolání, které jsou opět vesměs zjevně bezúspěšné.

8. Závěr, že takové dlouhodobé a cílené počínání lze označit za obstrukční a sudičské, učinil Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. ), jakož i Nejvyšší soud, a to nejen v obecné poloze (např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. ), nýbrž i konkrétně ve vztahu k osobě žalobce (např. v usnesení ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. ).

9. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání P. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2026, č. j. -11, pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatele podle ustanovení části věty před středníkem a věty třetí zastavil.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 6. 2026

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu