Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 458/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Ronovskou o ústavní stížnosti stěžovatele M. A., zastoupeného JUDr. Martinem Neumannem, advokátem, sídlem Aloise Jiráska 1367/1, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -938 ze dne 18. 12. 2025, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Teplicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "") s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené v a 2d.

2. Stěžovatel má v předmětném trestním řízení postavení obviněného. Usnesením Okresního soudu v Teplicích (dále jen "okresní soud") č. j. -908 ze dne 8. 7. 2025 bylo podle § 231 odst. 1 trestního řádu, ve spojení s § 223 odst. 2 trestního řádu, z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2 písm. a) trestního řádu zastaveno jeho trestní stíhání vedené pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle , a to proto, že (podle závěru okresního soudu) trest, k němuž mohlo trestní stíhání vést, byl zcela bez významu vedle trestu, který měl stěžovatele podle očekávání postihnout.

3. Proti uvedenému usnesení okresního soudu podal státní zástupce stížnost, na základě které napadeným usnesením podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušil usnesení okresního soudu a uložil tomuto soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

4. Stěžovatel odmítá závěr krajského soudu, že zastavení trestního stíhání bylo předčasné s ohledem na to, že v jiné věci, v níž byl již stěžovateli uložen trest, bylo podáno dovolání. Má za to, že přehlédl, že ve věci již byl jednou uložen trest (trestním příkazem, jenž byl následně zrušen), čímž měla být fakticky vyřešena předběžná otázka (vytýkaná jako nevyřešená), jaký trest stěžovateli v probíhajícím řízení hrozí. S odkazem na formulaci obsaženou v bodu 12 napadeného usnesení, podle níž má okresní soud projednat věc v hlavním líčení, namítá, že takto vyloučil možnost zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně před skončením hlavního líčení.

5. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem. V posuzované věci dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.

6. Podle je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona).

7. Citovaná ustanovení mají právní základ v zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná. Ústavní soud proto jako nepřípustné opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2006,

sp. zn.

ze dne 28. 8. 2013,

sp. zn.

ze dne 26. 7. 2022 či

sp. zn.

ze dne 1. 7. 2025). V těchto případech vydáním napadeného rozhodnutí řízení ve věci samé nekončí, přičemž stěžovatel má i po takovém rozhodnutí nadále k dispozici procesní prostředky, kterými může bránit svá práva. Podanou ústavní stížnost proto považuje Ústavní soud za tzv. předčasnou; stěžovatel ji může uplatnit poté, co bude řízení před obecnými soudy zcela skončeno, neztotožní-li se s jeho výsledkem a bude-li i nadále pociťovat újmu na svých základních právech či svobodách v důsledku nyní namítaného pochybení.

8. Tato procesní situace nastala i v nyní posuzované věci. Stěžovatel napadl svou ústavní stížností rozhodnutí krajského soudu coby soudu stížnostního, kterým bylo zrušeno rozhodnutí okresního soudu jako soudu prvního stupně a kterým byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dané soudní řízení (o obžalobě podané státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Teplicích) tedy dále probíhá a ústavní stížnost proti usnesení městského soudu je nutno s ohledem na ustálenou judikaturu týkající se kasačních rozhodnutí považovat za nepřípustnou podle .

9. Ústavní soud dodává, že neidentifikoval žádné skutečnosti, které by mohly odůvodňovat výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti, jak to předpokládá .

10. Soudkyně zpravodajka z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítla jako nepřípustnou [ ], neboť stěžovatel nevyčerpal řádným způsobem všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2026

Kateřina Ronovská v. r.

soudkyně zpravodajka