Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1065/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Řípové, zastoupené JUDr. Vítem Hrnčiříkem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Chrudimská 1418/2, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2026 č. j. KSHK 15 INS 13302/2025, 1 VSPH 428/2026-A-70 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. února 2026 č. j. KSHK 15 INS 13302/2025-A-56, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a dlužnice KARSIT FINANCE, s.r.o., sídlem Hradecká 497, Dvůr Králové nad Labem, a insolvenčního navrhovatele JUDr. PhDr. Davida Řípy, MBA, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na soudní ochranu podle d, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle y.

2. Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením odmítl návrh stěžovatelky na zastavení insolvenčního řízení pro nedostatek podmínek řízení zahájeného na návrh insolvenčního navrhovatele (výrok I) a zamítl návrh dlužnice na zastavení insolvenčního řízení pro nedostatek podmínek řízení (výrok II).

3. Vrchní soud v Praze napadeným usnesením odvolání stěžovatelky i dlužnice odmítl podle (dále jen " "), neboť směřovala proti rozhodnutí, které má povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, tedy rozhodnutí vydaného v rámci dohlédací činnosti [ a 11 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )], proti němuž není podle odvolání přípustné.

4. Stěžovatelka s rozhodnutími soudů nesouhlasí. Uvádí, že jako vdova po Františku Řípovi, jehož správcem pozůstalosti je insolvenční navrhovatel, se dovolala neplatnosti jednání insolvenčního navrhovatele, a proto vzala jím podaný insolvenční návrh zpět a navrhla insolvenční řízení zastavit. Dále uvádí, že se zesnulým Františkem Řípou hospodařili v zákonném režimu společného jmění manželů, které jeho smrtí zaniklo, avšak není vypořádáno, a není patrno, které jeho části se stanou dědictvím. Je ovšem jisté, že pohledávka, kterou insolvenční navrhovatel uplatňuje vůči dlužnici a opírá o ni insolvenční návrh, spadá do společného jmění manželů. Vzhledem k tomu, že podání insolvenčního návrhu a přihlášení pohledávek představují zásadní dispozici, nemůže je správce pozůstalosti učinit sám, a proto nemá ani aktivní legitimaci k jejich podání.

5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná ( ), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, když nepodala proti napadenému usnesení vrchního soudu žalobu pro zmatečnost.

6. Z mimo jiné vyplývá, že nestanoví-li jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení týkající se sporného řízení. Podle se insolvenčním soudem rozumí též soud, který rozhoduje o opravném prostředku v insolvenčním řízení. Ustanovení stanoví, že žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.

7. tak stěžovatelce nezapovídá podat žalobu pro zmatečnost. K žalobě pro zmatečnost odchylně od pouze stanovuje, že se v řízení o této žalobě podané proti rozhodnutí insolvenčního soudu vydanému v insolvenčním řízení nepoužije , a rozhodnutí, jímž bylo na základě žaloby pro zmatečnost zrušeno rozhodnutí insolvenčního soudu vydané v insolvenčním řízení, je účinné ode dne právní moci ( ). Zákon tedy poskytuje stěžovatelce proti napadenému usnesení vrchního soudu o odmítnutí odvolání procesní prostředek k ochraně jejích práv ve smyslu , a to v podobě žaloby pro zmatečnost.

8. Podle stanoviska pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.) je ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, nepřípustná podle , jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle

9. Z textu ústavní stížnosti, jejích příloh ani z insolvenčního rejstříku (dostupný na https://isir.justice.cz), do něhož Ústavní soud nahlédl, nevyplývá, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost podala. Stěžovatelka tedy všechny prostředky k ochraně svého práva nevyužila (srovnej taktéž v insolvenční věci vydané usnesení ze dne 26. 10. 2021

sp. zn.

). Ústavní soud zároveň neshledal, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala stěžovatelčiny vlastní zájmy, což je předpokladem pro to, aby se jí za těchto okolností mohl zabývat věcně [ ]. Stěžovatelka v ústavní stížnosti žádnou takovou argumentaci ani neuvádí.

10. Z výše uvedených důvodů soudkyně zpravodajka odmítla ústavní stížnost jako nepřípustnou podle ve spojení s téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

soudkyně zpravodajka