Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 Co 59/2026-56

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Borovcové a soudců JUDr. Romany Novákové a Mgr. Ing. Borise Nypla ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka, advokátem sídlem adresa

o zaplacení částky 89 655,12 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. -40 ze dne 4. 2. 2026

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok za dobu do 25. 6. 2025 ve výši 27.501 Kč a zákonný úrok z prodlení za dobu do 25. 6. 2025 ve výši 131.628,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Ve zbylé části výroku II týkající se kapitalizovaného úroku ve výši 203.673,40 Kč se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok za dobu do 25. 6. 2025 ve výši 27.501 Kč a zákonný úrok z prodlení za dobu do 25. 6. 2025 ve výši 131.628,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Ve zbylé části výroku II týkající se kapitalizovaného úroku ve výši 203.673,40 Kč se rozsudek okresního soudu potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani krajským soudem.

1. Ve výroku I rozsudku okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 89 655,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 6. 2025 do zaplacení, a úroku 14,90 % ročně z částky 88 655,12 Kč od 26. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II žalobu zamítl v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 131 628,68 Kč od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025 a kapitalizovaného úroku ve výši 231 174,40 Kč od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025. Ve výroku III okresní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV přiznal opatrovníku Jméno opatrovníka odměnu ve výši 10 300 Kč.

2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně jako postupníka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené věřitelkou Komerční bankou, a. s., s žalovanou jako dlužnicí dne 28. 2. 2007. Podle smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, úrok byl sjednán ve výši 14,9 % ročně. V čl. XIV odst. 1 úvěrových podmínek se banka a žalovaná dohodly, že majetkové spory vzniklé z úvěrové smlouvy budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení, a to jediným rozhodcem jmenovaným správcem seznamu rozhodců ze seznamu rozhodců vedeným Anonymizováno ze smlouvy byla zesplatněna. Dne 11. 9. 2009 byla nařízena exekuce pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu ze dne 28. 5. 2009. Dne 27. 6. 2025 bylo rozhodnuto o zastavení exekuce za splnění podmínek podle § 55 odst. 7 až 13 exekučního řádu a pro nevykonatelnost rozhodčího nálezu. Oprávněná (žalobkyně) souhlasila se zastavením exekuce dne 20. 6. 2025. Okresní soud dovodil nicotnost rozhodčího nálezu z důvodu netransparentního způsobu určení rozhodce, kterého měla určit soukromoprávní osoba, nikoli stálý rozhodčí soud zřízený zákonem. Takový rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem. Okresní soud uvedl, že Ústavní soud s nicotnými rozhodčími nálezy spojuje mj. nestavení promlčení doby v exekučním řízení, pokud exekuce byla nařízena na základě rozhodčího nálezu vydaného po sjednocujícím usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. (viz nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 17. 7. 2019). Dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru okresní soud posoudil podle a násl. obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obch. zák.) a , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.). Uložil žalované zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu, úroky a úroky z prodlení od 25. 6. 2025 do zaplacení. Zamítl žalobu v části požadovaných úroků a úroků z prodlení od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025. Okresní soud citoval nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 17. 7. 2019. Uvedl, že přestože rozhodčí doložka byla sjednána již v roce 2007 a exekuce byla nařízena v roce 2009, nejpozději od sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu dne 11. 5. 2011 muselo být žalobkyni zřejmé, že rozhodčí nález vydaný na základě vadně sjednané rozhodčí doložky není platným exekučním titulem. Pokračování v exekučním řízení po dobu dalších 14 let bez aktivní nápravy ze strany žalobkyně neobstojí ve světle výše uvedeného nálezu Ústavního soudu jako výkon práva v souladu s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl podle tak, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.

3. Žalobkyně podala proti výroku II a III rozsudku odvolání. Namítla, že nebylo možné se s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. seznámit v den jeho vydání, tedy 11. 5. 2011. Následná judikatura však mj. dovodila, že podal-li věřitel exekuční návrh před rozhodným datem 11. 5. 2011, vztahuje se na něj stavění běhu promlčecí doby (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo nález Ústavního soudu sp. zn. ). V tomto případě byla exekuce zahájena dne 4. 9. 2009 a na věřitele se tak vztahuje ustanovení o přerušení běhu promlčecí doby. Okresní soud nehodnotil neochotu žalované po celou dobu trvání vymáhání dostát svému závazku. Žalovaná nenavrhla zastavení exekuce, po celou dobu vymáhání byla zcela pasivní, na dluh ničeho neuhradila. Výklad, kdy veškerá negativa jsou přičítána k tíži žalobkyně, porušuje princip rovnosti stran. I kdyby žalobkyně souhlasila se zastavením exekuce dříve a dříve podala žalobu o zaplacení, byla by při pasivitě žalované výše příslušenství totožná. Podle § 502 obch. zák. je dlužník povinen platit úroky. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud svým rozhodnutím zrušil napadený rozsudek ve výroku II. a III. a věc vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné ( , contr. , ), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího ( , a 5 ) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Krajský soud rozhodoval v souladu s bez nařízení jednání, neboť účastníci se práva na účasti na projednání věci vzdali.

6. Okresní soud z provedených důkazů zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru dne 28. 2. 2007. Smlouvu správně posoudil podle § 497 a násl. obch. zák. V úvěrových podmínkách, které byly součástí smlouvy, byla neplatně sjednána rozhodčí doložka. Pohledávka byla zesplatněna pro porušení žalované úvěr řádně splácet dne 15. 9. 2008 s tím, že dluh měl být splacen do 26. 9. 2008. Rozhodčí nález byl vydán dne 28. 5. 2009 a exekuce byla nařízena dne 11. 9. 2009.

7. Krajský soud k odvolání žalobkyně přezkoumal závěr okresního soudu, že nárok žalobkyně jako postupníka na sjednané úroky ve výši 14,9 % ročně a na zákonné úroky z prodlení za dobu od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025 je v rozporu s dobrými mravy.

8. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 11. 5. 2011 neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 ObčZ pro rozpor se zákonem.

9. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. nejde o překážku věci rozhodnuté, jestliže o stejné věci, týkající se stejného předmětu řízení a týchž osob, bylo již rozhodnuto rozhodčím nálezem vydaným rozhodcem, jenž neměl k vydání takového rozhodčího nálezu pravomoc.

10. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. ze dne 17. 7. 2019 rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc nebo konkrétní způsob jeho určení, nýbrž pouze odkazuje na rozhodčí řád, je pro obcházení zákona smlouvou absolutně neplatnou. Jedním z důsledků neplatnosti rozhodčí doložky je okolnost, že rozhodčí nález na základě ní vydaný není způsobilým exekučním titulem. Pokud přesto byla exekuce zahájena a je v ní pokračováno, je nutné ji v každé fázi zastavit pro nepřípustnost podle , a to i tehdy, jestliže povinný neplatnost rozhodčí doložky v průběhu rozhodčího řízení nenamítal. Není přitom podstatné, že samotný rozhodčí nález nebyl formálně zrušen. Zahájení rozhodčího řízení vede ke stavení promlčecí doby podle obch. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2013, a , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, i tehdy, jestliže je později rozhodčí nález zrušen nebo je konstatována jeho nevykonatelnost. Pokud věřitelé uplatnili rozhodčí doložku před 11. 5. 2011, tedy přede dnem vydání sjednocujícího usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , které dovodilo neplatnost rozhodčích doložek bez přímého označení rozhodce, činili tak v období neustálené změny rozhodovací praxe obecných soudů k rozhodčím doložkám a použije se na ně ustanovení o stavení promlčecí doby. Neústavní postup (zneužití práva) lze přičítat pouze těm poskytovatelům úvěrů, kteří rozhodčí žaloby podali vědomě po uvedeném datu. S takovýmto postupem nemůže být spjato stavení promlčecích lhůt nejen v předmětném rozhodčím řízení, ale ani v případném navazujícím vykonávacím řízení založeném na (neplatném) rozhodčím nálezu.

11. Z výše označených rozhodnutí vyplývá, že pokud žalobkyně uplatnila rozhodčí doložku v roce 2009 a v témže roce byla nařízena exekuce, došlo podáním rozhodčí žaloby ke stavení promlčecí doby. Neplatný rozhodčí nález zároveň netvoří překážku věci rozhodnuté. Je třeba přisvědčit žalobkyni, že i kdyby navrhla v roce 2011 zastavení exekuce a podala řádnou žalobu k soudu a žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, bude žalované uloženo zaplatit žalobkyni sjednané úroky od 28. 2. 2007 i zákonné úroky z prodlení od 20. 6. 2007 do zaplacení. Neobstojí tak závěr okresního soudu, že pro nezastavení exekuce v roce 2011 je nárok žalobkyně na úroky a úroky z prodlení od navrhovaného data do zaplacení v rozporu s dobrými mravy.

12. Krajský soud se zabýval platností úvěrové smlouvy. Ve smlouvě o úvěru sjednaný úrok ve výši 14,9 % ročně nelze hodnotit jako nepřiměřený.

13. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalované, při sjednání úvěrové smlouvy dne datum ještě neplatil o spotřebitelském úvěru. Neplatila ani směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, podle které byla dána povinnost členských států uložit úvěrujícím povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele (článek 8 a 23). Směrnice Rady o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se spotřebitelského úvěru ze dne 22. prosince 1986 č. 87/102/EHS neobsahovala povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Proto z důvodu, že z úvěrové smlouvy nevyplývá, že by byla posouzena úvěruschopnost žalované, nelze ještě v této době vyvozovat neplatnost smlouvy. Nadto, v čl. VIII bod 2 úvěrových podmínek jako nedílné přílohy úvěrové smlouvy byla dána povinnost žalované jako dlužnice předložit bance doklady týkající se příjmů, sociálních dávek, bydlení, apod. V daném případě byla žalovaná v řízení pasivní a svoji finanční situaci v době čerpání úvěru netvrdila.

14. Krajský soud neshledal úvěrovou smlouvu neplatnou pro neposouzení úvěruschopnosti žalované.

15. Podle o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, musí obsahovat také stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona.

16. Podle přílohy k roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr se vypočítá podle následujícího vzorce

17. Podle nesplňuje-li smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru náležitosti uvedené v , pokládá se spotřebitelský úvěr za úvěr úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období Českou národní bankou; ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele.

18. Ze smlouvy o úvěru ani jejích příloh nevyplynulo, že by obsahovala stanovení roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr. Diskontní sazba ČNB byla ke dni uzavření úvěrové smlouvy dne datum ve výši 1,5 %. Přestože se žalovaná nižší úrokové sazby nedovolala, má soud za to, že aplikace zákonných ustanovení na ochranu spotřebitele ve vztahu ze spotřebitelského úvěru nemá být závislá na jejich uplatnění spotřebitelem, jak (byť později) judikoval Ústavní soud ( ).

19. Úrok ve výši 1,5 % ročně za dobu od datum (čerpání úvěru) do datum činil 27.501 Kč. Dále se soud zabýval výší úroků z prodlení.

20. Podle ve znění k 20. 6. 2007 výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

21. Žalobkyně doložila, že žalovaná se ocitla v prodlení již k datu 20. 6. 2007. Za dobu do 1. 1. 2009 činil úrok z prodlení 2.894,92 Kč. Žalovaná na úroky z prodlení uhradila částku 126,42 Kč. Proto úroky z prodlení narostlé do 1. 1. 2009 činily 2.768,50 Kč. Úrok z prodlení činil za dobu od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025 částku 128.860,18 Kč, celkem 131.628,68 Kč.

22. Krajský soud dovodil, že žalobkyně má právo na zaplacení úroku ve výši 1,5 % ročně a zákonného úroku z prodlení za dobu od 9. 1. 2009 do 25. 6. 2025 ve výši 27.501 Kč a 131.628,68 Kč.

23. Proto změnil výrok II rozsudku okresního soudu tak, že žalovaná zaplatí žalobkyni kapitalizovaný úrok za dobu do 25. 6. 2025 ve výši 27.501 Kč a zákonný úrok z prodlení za dobu do 25. 6. 2025 ve výši 131.628,68 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku ( ). Ve zbylé části výroku II týkající se kapitalizovaného úroku ve výši 203.673,40 Kč byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen ( ).

24. V souladu s a odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Žalobkyně celkem požadovala částku 452.458 Kč. Úspěšná byla co do částky 248.785 Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně a žalované byl srovnatelný.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení a Předmětem odvolacího řízení byly pouze úroky a úroky z prodlení v celkové výši 362.803 Kč. Žalobkyně byla úspěšná do částky 159.130 Kč. V řízení úspěšnější žalované náklady nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ). Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové k Nejvyššímu soudu v Brně.