Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2379/2025

-331

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4 – Krči, Olbrachtova č. 1929/62, IČO 45244782, proti žalované A. K.-I., zastoupené Mgr. Pavlem Bučinou, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, o určení, že nemovitá věc je zatížena zástavním právem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. března 2025, č. j. -314, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, č. j. -314, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Napadený rozsudek odvolacího soudu je [v závěru, že ke stavení promlčecí doby zástavního práva došlo pouze po dobu první fáze soudního prodeje zástavy, která začala podáním žaloby o nařízení soudního prodeje zástavy (dne 8. 2. 2013) a která skončila dnem právní moci usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 1. 2014, č. j. -29, jímž bylo této žalobě vyhověno (tj. dnem 6. 2. 2014), a že pokud žalobkyně nevyvolala druhou fázi soudního prodeje zástavy (podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, popřípadě podáním exekučního návrhu), nepokračovala řádně v uplatňování zástavního práva (v zahájeném řízení), a proto (tříletá) promlčecí doba zástavního práva začala po skončení první fáze řízení o soudním prodeji zástavy opětovně běžet a uplynula v dubnu 2015 spolu se čtyřletou promlčecí dobou zajištěné pohledávky splatné dne 27. 4. 2011] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.

3. Nejvyšší soud ve své judikatuře již dříve dovodil, že při soudním prodeji zástavy zástavní věřitel řádně – v zájmu uspokojení své zajištěné pohledávky – pokračuje v zahájeném řízení ( , , účinného do 31. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“) pouze v případě, že bez zbytečných průtahů podá návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuční návrh prodejem zástavy a že v této druhé fázi soudního prodeje zástavy svými procesními úkony nebrání vlastnímu prodeji (zpeněžení) zástavy a uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku prodeje (zpeněžení) zástavy; do druhé fáze nemusí soudní prodej zástavy přejít jen tehdy, jestliže po usnesení soudu o nařízení soudního prodeje zástavy zástavní právo zaniklo, neboť zajištěná pohledávka s příslušenstvím byla splněna nebo z jiného zákonem stanoveného důvodu zanikla (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. ).

4. Podání návrhu na prodej zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě podle (ve znění pozdějších předpisů) na základě vykonatelného usnesení o soudním prodeji zástavy nepředstavuje řádné pokračování v řízení při soudním prodeji zástavy ve smyslu obč. zák. a ani řádné vymáhání pohledávky zajištěné zástavním právem, neboť vykonatelné usnesení soudu o nařízení soudního prodeje zástavy není exekučním titulem, který je podmínkou zpeněžení zástavy ve veřejné nedobrovolné dražbě podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. ).

5. K námitce dovolatelky, že závěr, že vykonatelné usnesení soudu o nařízení soudního prodeje zástavy není exekučním titulem, na jehož základě lze zpeněžit zástavu v nedobrovolné dražbě podle , byl Nejvyšším soudem vysloven poprvé až „dva roky po datu konání předmětné dražby nedobrovolné“, je namístě uvést, že při výkladu časových účinků judikatury je třeba zásadně vycházet z tzv. incidentní retrospektivity nových právních názorů, tedy z potřeby jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí. Opačný postup by znamenal, že soud vědomě aplikuje „nesprávný“ právní názor, a navíc by jím byl ohrožen princip rovnosti. Výjimečné nepoužití nově se prosadivších judikaturních názorů může být odůvodněno pouze v konkrétních specifických situacích, v nichž existuje intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012 sp. zn. ). Tato konstantní judikatura dovolacího soudu úzce koreluje s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. například nálezy ze dne 5. 8. 2010, sp. zn. , ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 10. 12. 2019, sp. zn. ). Uvedený závěr o potřebě aplikace přijatých judikaturních právních závěrů na všechna probíhající řízení, jakož i na případy budoucí, se tak zjevně vztahuje i na případy, kdy jde o první judikaturní právní názor týkající se výkladu konkrétního zákonného ustanovení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2024, sp. zn. ).

6. K otázce, zda se promlčuje zástavní právo přiznané vykonatelným usnesením soudu o soudním prodeji zástavy za deset let, srov. například již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. , a v nich vyjádřený právní názor, že pravomocné usnesení o nařízení prodeje zástavy, kterým bylo skončeno řízení o soudním prodeji zástavy jako první fáze soudního prodeje zástavy, není takovým soudním rozhodnutím, kterým by bylo zástavního věřiteli přiznáno právo, a které by ve smyslu ustanovení § 110 odst. 1 věty první obč. zák. způsobovalo, že by se zástavním věřitelem osvědčené zástavní právo promlčovalo až za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

7. Na otázce, zda „má zahájení řízení o určení, že zástavní právo existuje (pozitivní určovací žaloba) účinky ve smyslu , tzn. způsobí stavení promlčecí doby“, napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, neboť odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu uzavřel, že k promlčení zástavního práva v projednávané věci došlo v dubnu 2015, tedy již před podáním žaloby (v dubnu 2022) o určení, že předmětná nemovitá věc je zatížena zástavním právem. Ani tato otázka proto nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení

8. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 5. 2026

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu