Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 104/2026 - 12

- 13

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Filipa Dienstbiera a Štěpána Výborného v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Vrchní státní zastupitelství v Praze, sídlem náměstí Hrdinů 1300/11, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2026, č. j. SIN 219/20268, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2026, č. j. ,

takto:

I. Řízení o kasační stížnosti žalobce se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byla podle , (dále jen „ “), z důvodu zjevného zneužití odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto usnesení.

[2] V souladu s , o soudních poplatcích, je s podáním kasační stížnosti spojen vznik poplatkové povinnosti, neníli navrhovatel či věc, které se návrh týká, od soudního poplatku osvobozen podle tohoto zákona. Podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou uvedeného zákona, je kasační stížnost zpoplatněna částkou 5 000 Kč.

[3] Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebylli poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Dle odst. 3 téhož ustanovení zákona soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen.

[4] Stěžovatel kasační stížnost spojil s žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tuto žádost Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 5. 2026, č. j. , zamítl. Současně stěžovatele vyzval mj. k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení usnesení a poučil jej o následcích spojených s nesplněním uvedené povinnosti. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 25. 5. 2026 (pondělí). Lhůta k zaplacení soudního poplatku v délce 15 dnů od doručení usnesení tak stěžovateli uplynula dne 9. 6. 2026 (úterý).

[5] Stěžovatel reagoval na výzvu Nejvyššího správního soudu podáním doručeným Krajskému soudu v Praze dne 27. 5. 2026, které bylo dne 1. 6. 2026 doručeno Nejvyššímu správnímu soudu, v němž zopakoval požadavek dle s odůvodněním, že nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku, čehož si je soud vědom, přesto mu právo na osvobození odpírá. Zároveň stěžovatel vznesl požadavek dle zákona o soudních poplatcích.

[6] Požádáli navrhovatel (zde stěžovatel) o osvobození od soudních poplatků znovu poté, co již bylo o jeho předchozí žádosti pravomocně rozhodnuto, „je správní soud povinen o této opakované žádosti rozhodnout pouze tehdy (…), pokud od doby rozhodování o předchozí žádosti došlo k podstatné změně skutečností, jež byly pro posouzení předchozí žádosti ve smyslu (pozn.: nyní ) a rozhodující“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2008, č. j. ). K žádné podstatné změně skutečností však v mezidobí od rozhodnutí o předchozí žádosti nedošlo, proto Nejvyšší správní soud neshledal důvod, aby o opakované žádosti stěžovatele znovu rozhodoval. Stejně tak soud neshledal důvod pro požadovanou opravu usnesení č. j. a nepřihlížel ani k tvrzení stěžovatele, dle kterého je ve věci dána podjatost Nejvyššího správního soudu jako celku pro podvod, kterou stěžovatel opakovaně paušálně uplatňuje také v jiných řízeních vedených u tohoto soudu.

[7] K vznesenému požadavku dle § 9 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích Nejvyšší správní soud uvádí, že již Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. , vyslovil, že „smyslem § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích je zohlednit situaci, ve které je poplatník ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoli situaci, v níž poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů, přičemž o jeho žádosti o osvobození soud soudního poplatku již bylo pravomocně rozhodnuto tak, že se mu osvobození nepřiznává“. V usnesení ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud dospěl k následujícímu závěru: „To, že poplatník nesouhlasí s důvody, pro které mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, není bez dalšího důvodem pro postup podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích.“ Citované závěry (byť vyslovené Nejvyšším soudem v občanskoprávním řízení) je možno nepochybně vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, v níž stěžovatel uplatnil požadavek dle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích odůvodněný nemožností soudní poplatek uhradit v důsledku nepříznivých majetkových poměrů. Takové důvody však pro postup dle citovaného ustanovení nepostačují (shodně viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2024, č. j. ).

[8] Podle aplikovaného na základě , soud řízení usnesením zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon. Z zákona o soudních poplatcích vyplývá, že soud řízení zastaví po marném uplynutí lhůty, kterou určí poplatníkovi k zaplacení soudního poplatku; k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

[9] Vzhledem k tomu, že stěžovatel soudní poplatek nezaplatil, Nejvyšší správní soud podle ve spojení s zákona o soudních poplatcích řízení o kasační stížnosti zastavil.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn větou první ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. června 2026

Mgr. Ing. Veronika Juřičková

předsedkyně senátu