Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 891/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Mgr. Ondřeje Krejčího, zastoupeného advokátkou JUDr. Veronikou Nemethovou, sídlem Senovážné náměstí 1464/6, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1581/2025 ze dne 24. 2. 2026, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a obchodní společnosti TISCAR s.r.o., sídlem Pod Krejcárkem 975/2, Praha 3, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze v obchodním rejstříku vymazal stěžovatele jako jednatele vedlejší účastnice. Výmaz odůvodnil nesplněním zákonné podmínky bezúhonnosti ve smyslu živnostenského zákona; insolvenční soud totiž zrušil konkurs na majetek navrhovatele, neboť pro uspokojení věřitelů byl majetek zcela nepostačující. Usnesením ze dne 30. 8. 2021 městský soud zamítl návrh stěžovatele na změnu tohoto výmazu. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2024 potvrdil usnesení městského soudu.

2. V záhlaví označeným usnesením, napadeným ústavní stížností, Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro nepřípustnost. Podle Nejvyššího soudu nebylo vrchnímu soudu co vytknout především proto, že § 46 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, ve znění platném do 30. 6. 2023, přímo odkazoval na překážky provozování živnosti podle živnostenského zákona. Není podstatné, zda byl předmětem konkursu majetek stěžovatele jako fyzické osoby nepodnikající, nebo podnikající. Znění rozhodných zákonných ustanovení je podle Nejvyššího soudu zcela jasné a pro odlišný výklad není prostor. Proto Nejvyšší soud shledal, že usnesení vrchního soudu je v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu.

3. Stěžovatel má za to, že usnesení Nejvyššího soudu porušuje y a a . odst. 1 d. Stěžovatel namítá, že soudy postupovaly automaticky, bez individuálního přezkumu skutečného stavu věci. Stěžovatel nebyl podnikatelem, přesto byla jeho možnost vykonávat funkci statutárního orgánu dotčena. Nejvyšší soud neposoudil zásadní právní otázku - dopad živnostenského zákona na nepodnikatele a vliv zrušení konkursu na zánik funkce jednatele za situace, kdy žádný soud o překážce provozování živnosti nerozhodoval, tudíž znemožnil přístup k soudu a odepřel spravedlnost. Napadené rozhodnutí je údajně projevem extrémního formalismu a svévole, nezohledňující námitky stěžovatele a individuální okolnosti věci.

4. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno a stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Nad rámec Ústavní soud uvádí následující.

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti nepředestřel věcnou argumentaci, ale pouze obecnou kritiku napadeného usnesení. Ústavní stížnost, ač sepsaná advokátem, nespecifikuje námitky vůči konkrétním argumentům Nejvyššího soudu. Tedy takové námitky, kterými by se Ústavní soud mohl účinně zabývat. Není úkolem Ústavního soudu věcné důvody ústavní stížnosti domýšlet.

7. Samo usnesení Nejvyššího soudu nevzbuzuje ústavněprávní pochybnosti. Není projevem svévole či přepjatého formalismu. Stěžovatelem uvedenou údajně zásadní právní otázku Nejvyšší soud řádně posoudil a dospěl k logickému závěru. Nejvyšší soud se podstatou usnesení vrchního soudu dostatečně zabýval a své rozhodnutí srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil.

8. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na odklad vykonatelnosti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu