Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 314/2025-75

Okresní soud v Prostějově rozhodl soudkyní JUDr. Danou Malechovou ve věci

žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 26.237,53 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.816,50 Kč, ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 24.421,03 Kč s úrokem ve výši 2.050,82 Kč, s úrokem ve výši 4.345,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26.237,53 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 25.637,53 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa soudní poplatek ve výši 262 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.816,50 Kč, ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 24.421,03 Kč s úrokem ve výši 2.050,82 Kč, s úrokem ve výši 4.345,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26.237,53 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 25.637,53 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, soudní poplatek ve výši 262 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 3. 10. 2025 domáhal vůči žalovanému peněžitého plnění ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce právnická osoba, se sídlem adresa, reg. č. hodnota (dále „žalobce“) s žalovaným dne datum. Podle této smlouvy žalobce poskytl žalovanému opakovaně úvěr ve výši celkem 116.649,50 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s dohodnutými poplatky a úrokem v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně a včas a žalobce proto požadoval splacení všech pohledávek ke dni 31. 12. 2024. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 114.833 Kč. Žalobce uvedl, že zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Smlouva o postoupení pohledávky za žalovaným byla uzavřena dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl žádná tvrzení a nenavrhl žádné důkazy, přestože mu žaloba spolu s výzvou k vyjádření byly doručeny do vlastních rukou do datové schránky žalovaného.

3. Ve věci se dne datum konalo ústní jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto v souladu s ustanovením – dále jen „ “ věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Podle návrhu smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum a přijetí návrhu ze dne datum se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50.000 Kč z úvěrového účtu č. hodnota. Žalovaný se zavázal úvěr žalobci splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky. Z výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu a z výpisu z úvěrového účtu č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaný za období od uzavření smlouvy o úvěru do postoupení pohledávky čerpal postupně celkem 116.649,50 Kč a uhradil celkem 114.833 Kč (80.500 Kč původnímu věřiteli + 34.333 Kč po postoupení pohledávky na žalobce).

5. Ke dni uzavření smlouvy o úvěru žalobce disponoval informacemi o žalovaném z žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný uvedl své identifikační a kontaktní údaje, že bydlí v nájmu, měl 2 vyživovací povinnosti, měl příjem z pracovního poměru ve výši 30.000 Kč měsíčně, výdaje ve výši 5.000 Kč měsíčně a splácel další úvěr ve splátkách po 8.000 Kč měsíčně.

6. Podle výpisu z notářského zápisu ze dne datum sepsaného notářem tituly před jménem jméno FO, se sídlem v adresa pod č. spisová značka byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.

7. Podle (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s , větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle (dále jen „ “), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

12. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

15. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy podle o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. . V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

16. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané pouze od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti nedostatečné. Povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.

17. K námitce žalobce opírající se o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. soud odkazuje na argumentaci uvedenou v rozhodnutí např. Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. , podle kterého „závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. zn. jsou překonány nejnovější judikaturou Soudního dvora Evropské unie, když Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024 spis. zn. C-755/22 uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky“.

18. V daném případě bylo z provedených důkazů bylo zjištěno, že žalobce neučinil dostatečně pečlivé šetření o aktuální majetkové situaci dlužníka. Žalobce před poskytnutím úvěru nepožadoval doložení skutečné aktuální výše příjmů žalovaného, případně jeho domácnosti, a rovněž neměl zjištěnou a doloženou skutečnou výši výdajů žalovaného, neboť se spokojil s informací od žalovaného, že jeho výdaje tvoří částka 13.000 Kč měsíčně. Žalobce neprokázal svá tvrzení, že vycházel z výpisů z účtů žalovaného a z dalších dostupných údajů z registrů, ať už bankovních či nebankovních informací, či z registru SOLUS, z evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku. Vzhledem k tomu, že úvěr byl žalovanému poskytován opakovaně v průběhu 4 let, byl žalobce povinen znovu ověřit aktuální schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že úkony, které učinil věřitel za účelem odborného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, byly nedostatečné a smlouva o úvěru je ve smyslu ustanovení pro rozpor se zákonem neplatná.

19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle a 2 , které přijal žalovaný jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný získal 116.649,50 Kč a uhradil 114.833 Kč. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 1.816,50 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla v této části zamítnuta.

20. Přiznán žalobci nebyl ani nárok na úhradu úroku z prodlení z dlužné jistiny, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. je citovaný § 87 zákona o spotřebitelském úvěru úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, podle které má poskytovatel úvěru podle neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru nárok na úhradu jistiny ve lhůtě, která neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úhradu úroků z prodlení proto věřiteli vzniká teprve poté, co nastane splatnost dluhu, která je odvislá od osobních, výdělkových a majetkových poměrů žalovaného.

21. V daném případě bylo soudem zjištěno, že byla dohodnuta splatnost dluhu ve splátkách po 2.500 Kč. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyly zjištěny aktuální majetkové a výdělkové poměry žalovaného a žalovaný na svůj dluh po podání žaloby ničeho neuhradil, soud určil lhůtu ke splnění povinnost žalovaného s ohledem na výši dlužné částky na 1 měsíc.

22. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením za situace, kdy převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

23. Žalobci byla uložena povinnost k doplacení soudního poplatku ve výši 262 Kč (1.312 Kč – 1.050 Kč) podle Sazebníku poplatků, přílohy , o soudních poplatcích, položka 2, odst. 2, neboť ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Lhůta k úhradě soudního poplatku byla stanovena podle o soudních poplatcích.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, CZ-797 09 Prostějov, Havlíčkova 16, ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, smí se věřitel domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.