Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 990/2026

22 Cdo 990/2026-175

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Josefem Heydukem, advokátem se sídlem v Chebu, Májová 1150/32, proti žalované obci L., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Zborovská 1023/21, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2025, č. j. -146, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podle věty první , , (dále jen „ “) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

2. Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2025, č. j. -106, ve znění opravného usnesení ze dne 3. 6. 2025, č. j. -117, určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., parc. č. XY a parc. č. XY, které vznikly oddělením od pozemku parc. č. XY, a dále vlastníkem pozemku parc. č. XY, který vznikl oddělením od pozemku parc. č. XY, geometrickým plánem č. 908-97/2023 ověřeným úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. Janem Gajdošem dne 19. 5. 2023 pod č. 139/2023, vše v k. ú. XY (výrok I). Učinil nedílnou součástí tohoto rozsudku geometrický plán č. 908-97/2023 ověřený úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem Ing. Janem Gajdošem dne 19. 5. 2023 pod č. 139/2023 (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

3. K odvolání žalované Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 11. 2025, č. j. -146, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vymezila dvě otázky, které dovolací soud ještě neměl řešit. 1) Je jednání držitele, spočívající v podání žádosti o odkoupení sporného pozemku od jeho vlastníka, právně relevantní pro posouzení existence či absence nepoctivého úmyslu podle , , (dále jen „o. z.“)? Podle odvolacího soudu skutečnost, že žalobce v roce 2023 požádal žalovanou o odkoupení sporného pozemku, sama o sobě nezpochybňuje splnění podmínek mimořádného vydržení a není právně významná pro posouzení jeho úmyslu. Žalovaná tento náhled spatřuje právně nedostatečným a vnitřně rozporným. Žádost o odkoupení pozemku podle ní značí, že žalobce uznává existenci cizího vlastnického práva, tj. považuje se za osobu, která není vlastníkem. Takový držitel nemůže být v přesvědčení, žejeho držba nepůsobí nikomu újmu, resp. nezasahuje do cizích práv. Navíc byl zápis vlastnického práva žalované v katastru nemovitostí jednoznačný. Jako rozpornou anepřezkoumatelnou spatřuje úvahu odvolacího soudu, že na jednu stranu rozdíl mezi skutečným rozsahem užívání a stavem zapsaným v katastru nemovitostí nebyl natolik zjevný, aby jej žalobce musel zaznamenat, a na druhou stranu žalobce nesoulad rozpoznal v roce 2023 při nahlédnutí do projektové dokumentace. I předchozí nenahlédnutí do dokumentace bypodle žalované mělo být hodnoceno jako nepřímý úmysl – měl k dispozici veřejný seznama byl srozuměn, že jeho užívání může zasahovat do cizích práv. 2) Může pasivita vlastníka – územně samosprávného celku, spočívající v nedostatečném udržování pozemku,založit nebo podporovat závěr o absenci nepoctivého úmyslu držitele ve smyslu o. z.? Z ochrany vlastnického práva neplyne, že by měl vlastník povinnost věc aktivně užívat. Za následek by to mělo oslabení ochrany obecního majetku. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

6. Dovolání žalované není přípustné.

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

9. Žalovaná vymezila otázku, zda je jednání držitele, spočívající v podání žádosti o odkoupení sporného pozemku od jeho vlastníka, právně relevantní pro posouzení existence či absence nepoctivého úmyslu. Dále vymezila otázku, zda může pasivita vlastníka – územně samosprávného celku, spočívající v nedostatečném udržování pozemku, založit nebo podporovat závěr o absenci nepoctivého úmyslu držitele.

10. Ani jedna z otázek nezakládá přípustnost dovolání.

11. Problematikou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) se dovolací soud zabýval podrobně v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. [ze závěrů tohoto rozsudku vyšel i v usnesení ze dne 8. 5. 2022, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. (tato i všechna další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)]. Tam vyslovil: „Podmínkou mimořádného vydržení ( o. z.) není poctivá držba ( o. z.), ani – pro dobu držby před 1. 1. 2014 – držba oprávněná ( , - „obč. zák.“), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Kritéria uvedená v o. z., resp. dříve v obč. zák., se tu neuplatní. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Posouzení této otázky je v zásadě na úvaze soudů v nalézacím řízení, která musí být řádně odůvodněna.

12. Dále se v tomto rozhodnutí uvádí, že v o. z. nejde – na rozdíl od o. z. – o „poctivost“ v obecném smyslu (k tomu viz Spáčil, J., Králík, M. a kol. III. Věcná práva. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 96, a další literaturu tam uvedenou). Nepoctivým může být i ten držitel, který jen z nedbalosti, někdy i nevědomé, neví, že mu právo, které vykonává, nenáleží; takový držitel nejedná v nepoctivém úmyslu. Naproti tomu v nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Dovolací soud souhlasí s tím, coje uvedeno in Spáčil, J., Králík, M. a kol. III. Věcná práva ( –1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 101 ohledně držby v „nepoctivém úmyslu“: „ se odchýlil od úpravy držby v o. z. o. též tím, že pro mimořádné vydržení implicitně zavedl nový druh držby, a to držby nikoliv v ‚nepoctivém úmyslu‘ ( ). Zatímco o. z. o. vyžadoval i pro mimořádné vydržení poctivou držbu, ji nahradil ‚držbou nikoliv v nepoctivém úmyslu‘, přičemž důkaz nepoctivého úmyslu leží na protistraně držitele, který se mimořádného vydržení dovolává“.

13. Kvalifikace držby „nikoliv v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti činepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, žese jí nepůsobí nikomu újma“; jde zde o kritérium obdobné dobré víře „v nejméně přísném pojetí“ (Petrov, J. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. . Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1163). Samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, ževlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný (např. že smlouva, na jejímž základě se chopil držby vlastnického práva, je z nějakého důvodu neplatná). Potud rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. , na jehož podrobné odůvodnění se odkazuje.

14. Dovolací soud připomíná, že je-li judikatorně dovolacím soudem vyřešena otázka obecnějšího charakteru, nemá smysl v dovolacím řízení meritorně přezkoumávat dovolatelem formulované otázky dílčí či specifické, jejichž závěr však nemůže nijak zvrátit řešení otázky obecné (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. ).

15. V projednávané věci nalézací soudy uzavřely, že žalobce splnil podmínky pro mimořádné vydržení vlastnického práva k nemovitým věcem specifikovaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně k 1. 1. 2019, neboť prokázal, že se držby sporného pozemku ujal v roce 2012 v omluvitelném omylu, že sporné pozemky jsou součástí pozemku, který získal darovací smlouvou v roce 2012 a který ve stejném rozsahu užíval jeho právní předchůdce od roku 1996. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce a jeho právní předchůdce ujali držby sporných pozemků v nepoctivém úmyslu, tedy že jejich jednání při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé. Nepřehlédly také, že při obvyklé péči o majetek by žalovaná nepochybně přistoupila k řešení věci, pokud by sama měla již dříve zato, že žalobce neoprávněně užívá její pozemek.

16. K první otázce. Závěr soudů, že se žalobce chopil držby v nikoliv nepoctivém úmyslu, žalovaná zpochybňuje poukazem na jeho návrh na odkoupení pozemků z roku 2023. Z této okolnosti dovozuje, že žalobce nemohl být o svém vlastnictví přesvědčen. Dovolací soud však připomíná, že pro mimořádné vydržení je klíčová absence nepoctivého úmyslu při samotném uchopení držby. Namítaná skutečnost, že držitel po uplynutí vydržecí doby, tedy poté, co se již stal vlastníkem sporných nemovitostí, navrhne jejich odkup, je pro posouzení jeho (ne)poctivého úmyslu při vstupu do držby v zásadě bez významu. Soudy na základě ní totiž neučinily závěr, že žalobce věděl o držbě sporných pozemků při jejich nabytí v roce 2012. Nabídka odkupu učiněná po mnoha letech držby by mohla sloužit nanejvýš jako nepřímý apodpůrný důkaz, a to pouze v případě, že by v souhrnu s dalšími prokázanými skutečnostmi nasvědčovala nepoctivému záměru držitele již v době vzniku držby; sama o sobě však takovou vypovídací hodnotu nemá. Postup soudů nižších stupňů tak plně koresponduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

17. Z rozhodovací činnosti je navíc dovolacímu soudu známo, že případy, kdy se držitelé (vydržitelé) obracejí na „vlastníka“ po uplynutí vydržecí doby např. právě s požadavkem nasmluvní převod příslušného sporného pozemku, nejsou v soudní praxi nijak výjimečné. Držitelé tak postupují např. ve snaze dosáhnout změnu stavu zápisu v katastru nemovitostí právě v důsledku splnění podmínek vydržení, někdy jsou motivováni i ochotou daný pozemek za úplatu získat, i když jsou přesvědčeni o tom, že podmínky pro vydržení vlastnického práva splnili např. proto, že cena, kterou jsou ochotni zaplatit, je z jejich pohledu přijatelná ve snaze vyhnout se nákladnému a dlouhému soudnímu sporu, v některých případech jako osoby bez právního vzdělání nedokáží vzniklou situaci právně vyhodnotit a posoudit a komunikace s dosavadním vlastníkem se jim z tohoto pohledu jeví jako logická, vstřícná a rozumná apod. Ostatně bez komunikace s dosavadním katastrálním vlastníkem nelze ani mimosoudně dosáhnout změnu stavu zápisu práva v katastru nemovitostí a je logické, že se vydržitelé chtějí soudnímu sporu vyhnout. Proto samotnou komunikaci s vlastníkem po uplynutí vydržecí doby bez dalšího soudní praxe nepovažuje za okolnost, která by sama o sobě měla mimořádnému vydržení bránit.

18. K druhé otázce dovolací soud uvádí, že se již zabýval případy, v nichž jako původní vlastník pozemku vystupovala veřejnoprávní korporace, a akceptoval, že její nečinnost jefaktorem, který může podporovat, resp. nevyvracet závěr o absenci nepoctivého úmyslu držitele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. ). Napadené rozhodnutí proto není ani v tomto aspektu v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. V této věci navíc nebyla tato okolnost stěžejním argumentem, pro závěr soudů o absenci nepoctivého úmyslu žalobce; ten byl učiněn, protože v řízení nebyl takový úmysl v okamžiku chopení se držby zjištěn.

19. Vzhledem k tomu, že dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud je podle odmítl.

20. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 5. 2026

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předsed

a senátu