Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 381/2026

28 Cdo 381/2026-332

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce: L. K., zastoupený JUDr. Tomášem Havlem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, proti žalovaným: 1) I. T. a 2) V. K., oba zastoupeni JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph. D., advokátem se sídlem v Klatovech, Zlatnická 195/1, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. října 2025, č. j. -299, takto:

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 10. 2025, č. j. -299, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 12. 2024, č. j. -240, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 28. 5. 2025, č. j. -282, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, pozemku st. parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY (bydlení), a pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech v k. ú. XY, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

2. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobce na požadovaném určení existence svého vlastnického práva k předmětným pozemkům nemá naléhavý právní zájem. Vysvětlil, že žalobce, vzdor tomu, že uvedené nemovité věci byly předmětem pozůstalostního řízení po jeho otci, v němž je žalobce coby jediný účastník zdědil (na základě usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 12. 2022, č. j. -55), má naléhavý právní zájem toliko na určení, že jeho otec byl vlastníkem dotčených pozemků ke dni své smrti, a nikoliv na určení svého vlastnického práva k nim, byly-li zůstavitelem (otcem žalobce) – smlouvou ze dne 23. 12. 2018, sjednanou s 2. žalovaným, a smlouvou ze dne 28. 12. 2018, sjednanou s 1. žalovaným – darovány žalovaným pro případ smrti, přičemž na základě uvedených smluv došlo po smrti žalobcova otce i ke vkladu vlastnických práv žalovaných k předmětným nemovitým věcem do katastru nemovitostí. Z uvedených důvodů odvolací soud žalobě nevyhověl.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda má naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem předmětných nemovitých věcí, jestliže je podle výsledků pozůstalostního řízení zdědil a vlastnické právo k nim je vzdor tomu v katastru nemovitostí na základě smluv o jejich darování pro případ smrti (jež žalobce považuje za neplatné) zapsáno ve prospěch žalovaných. Měl za to, že jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou. Namítal, že na požadovaném určení svého vlastnického práva má naléhavý právní zájem; odvolacím soudem uvažovaná žaloba o určení, že vlastníkem nemovitých věcí byl ke dni své smrti zůstavitel, naopak naléhavý právní zájem postrádá, byly-li nemovitosti předmětem pozůstalostního řízení a žalobce je na základě jeho výsledků zdědil. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaní navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

5. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalobcem) zastoupenou advokátem ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „ “) a ve lhůtě stanovené , je Nejvyšší soud shledal přípustným (podle ) pro řešení otázky naléhavosti právního zájmu dovolatele na požadovaném určení, jež byla odvolacím soudem posouzena v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).

6. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.

7. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle ) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

8. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.

9. Podle lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (určovací žaloby), je po procesní stránce především skutečnost, že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem.

11. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým (srov. např. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. , uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1997, pod číslem 21). Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí ve smyslu je dán, jestliže žalobce, který tvrdí, že je vlastníkem nemovitostí, není jako jejich vlastník v katastru nemovitostí zapsán (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 2/95, str. 25).

12. V situaci, v níž dotčené nemovité věci byly předmětem pozůstalostního řízení, v němž je dovolatel zdědil (na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 12. 2022, č. j. -55), a vlastnické právo k nim je současně v katastru nemovitostí – na základě darovacích smluv sjednaných pro případ smrti (o nichž dovolatel tvrdí, že jsou neplatné) – zapsáno ve prospěch žalovaných [darování pro případ smrti se zpravidla posuzuje jako dědický odkaz ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“), přičemž odkazovník není dědicem ( o. z. - srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. )], přičemž dovolatel tvrdí, že je jejich skutečný vlastník, je ve světle výše citované judikatury (i právní úpravy – ) jednoznačně dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení dovolatelova vlastnického práva k nim. Závěr odvolacího soudu o nedostatku dovolatelova naléhavého právního zájmu na požadovaném určení je tudíž nesprávný (odvolacím soudem vyslovený názor o naléhavosti právního zájmu na určení, že předmětné nemovité věci vlastnil ke dni své smrti zůstavitel, se zjevně neprosadí, byly-li tyto předmětem pozůstalostního řízení a dovolatel je na základě jeho pravomocných výsledků i zdědil).

13. Z uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání opodstatněným. Rozsudek odvolacího soudu proto, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), zrušil, včetně závislého nákladového výroku ( ), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( věta první ).

14. Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozsudku je pro odvolací soud v dalším řízení závazný ( , ).

15. V rozhodnutí, jímž se řízení bude končit, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení ( , věty druhé, ).

16. Jelikož negativní dopady napadeného rozhodnutí do poměrů dovolatele byly odstraněny tím, že je dovolací soud bez zbytečného odkladu zrušil, stal se návrh na odklad vykonatelnosti vydaného rozhodnutí bezpředmětným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. , publikovaný pod č. 29/2019 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

17. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách nalus.usoud.cz.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 5. 2026

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu