Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 302/2025-46
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 217 049,14 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 202 772,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 202 772,98 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 276,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 574,91 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 204 269,98 KčAnonymizovánood 10. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 217 049,98 Kč od 10. 9. 2024 do 14. 6. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 276,16 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 202 772,98 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 34 419,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 202 772,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 202 772,98 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 276,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 574,91 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 204 269,98 Kč, Anonymizováno, od 10. 9. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 217 049,98 Kč od 10. 9. 2024 do 14. 6. 2025, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 276,16 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 202 772,98 Kč od 15. 6. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 34 419,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala zaplacení částky 217 049,14 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 574, 91 Kč, úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 202 772, částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 10,99 % ročně z částky částka od 10. 9 2024 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba., IČ IČO (dále jen „banka“), uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru číslo Anonymizováno//Anonymizováno/Anonymizováno, na jejímž základě banka poskytla žalovanému na jeho účet úvěr ve výši částka. Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky a ceník banky. Žalovaný se zavázal splácet bance tento úvěr v pravidelných 120měsíčních splátek ve výši 4 130,80 Kč, a to formou inkasa z účtu žalovaného. Úroková sazba byla stanovena na pevnou částku 10,99 % ročně. Žalovaný však porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že se opakovaně dostal do prodlení s úhradou splátek. Banka proto využila svého práva a prohlásila vyčerpané částky úvěru včetně úroků a všech ostatních finančních závazků za okamžitě splatné ke dni 9. 9. 2024. Dlužná částka ve výši částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši částka, poplatků ve výši částka, smluvního úroku ve výši částka splatného ke dni datum a úroků z prodlení ve výši částka ke dni datum. Ke dni datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný předmětný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy, která mu byla odeslána právním zástupcem žalobkyně doporučenou poštou dne datum. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti ze strany banky žalobkyně uvedla, že způsob ověření úvěruschopnosti vyplývá z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Úvěruschopnost žalovaného byla bankou zkoumána z vnitřních i vnějších zdrojů a dále na základě průměrných příjmů na běžném účtu žalovaného u banky, které činily částku 94 340 Kč měsíčně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti:
4. Z návrhu smlouvy a akceptace návrhu smlouvy, včetně všeobecných obchodních podmínek, produktových podmínek a ceníku, soud zjistil, že banka uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka s úrokovou sazbou 10,99 % ročně, který bude žalovaným splácen ve 120 anuitních splátkách, kdy jedna anuitní splátka bude ve výši částka (viz návrh Smlouvy o půjčce na kliknutí č. Anonymizováno//Anonymizováno/Anonymizováno ze dne datum, Akceptace návrhu smlouvy, Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Ceník banky).
5. Z běžného účtu žalovaného vyhodnotila banka, že k okamžiku sjednání úvěrové smlouvy měl žalovaný průměrný měsíční příjem na účtu u banky ve výši částka. Žádné jiné konkrétní informace o majetkové situaci žalovaného v rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného banka nezjišťovala. Dále bylo ověřeno, že žalovaný k okamžiku uzavření úvěrové smlouvy neměl záznam v insolvenčním rejstříku, jeho doklady nebyly zneplatněny, neměl záznam na interním blacklistu banky a měl pouze pozitivní úvěrovou historii. V databázi SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh žalovaného po splatnosti. Na základě těchto informací banka rozhodla o poskytnutí předmětného úvěru (viz Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta).
6. Předmětný spotřebitelský úvěr ve výši částka byl žalovanému poskytnut dne datum (viz Výpis z úvěrového a běžného účtu žalovaného u banky).
7. Protože žalovaný řádně neplnil své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy, přistoupila banka k zesplatnění úvěru, a to ke dni datum (viz Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne datum včetně dokladu o odeslání.).
8. Banka převedla pohledávku za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni a tuto skutečnost oznámila žalovanému přípisem ze dne datum (viz Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum).
9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne datum a stanovila mu lhůtu k úhradě do datum (viz Předžalobní výzva žalobkyně ze dne datum včetně dokladu o odeslání).
10. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný uzavřel s bankou Smlouvu o spotřebitelském úvěru dne datum, na základě které poskytla banka žalovanému úvěr ve výši částka, který měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách po částka. Následně přistoupila banka k zesplatnění tohoto úvěru, a to ke dni datum z důvodu porušení povinnosti žalovaného úvěr splácet. Nejpozději ke dni datum došlo k postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z banky na žalobkyni. Úvěruschopnost žalovaného byla před sjednáním předmětné úvěrové smlouvy zkoumána toliko z veřejně přístupných registrů a dále z příjmů na běžném účtu žalovaného vedeném u banky.
11. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce tři změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že banka a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Z žalobkyní předložených listin se podává, že banka úvěruschopnost žalovaného zkoumala pouze formálně, když vycházela zejména z celkových příjmů žalovaného na jeho běžném účtu bez toho, aniž by zjišťovala povahu těchto plateb, skutečné příjmy žalovaného a jeho alespoň mandatorní životní výdaje. K výzvě soudu učiněné při jednání žalobkyně nedoplnila svá skutková tvrzení ohledně toho, jak konkrétně byla úvěruschopnost žalovaného bankou zkoumána a nenavrhla v tomto směru žádné další důkazy. Žalobkyně tak neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud proto uzavřel, že banka jako poskytovatel úvěru nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
20. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
21. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru ve výši 202 772,98 Kč. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Ze spisu se nepodává, že by žalovaný nějak brojil proti dodatečné lhůtě splatnosti stanovené bankou, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že žalobkyní stanovenou lhůtu pro zaplacení zesplatněného úvěru je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako dodatečnou lhůtu ke splnění dluhu v předžalobní výzvě ze dne 30. 5. 2025.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná v rozsahu 76 % a žalovaný v rozsahu 24 %. Žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů ve výši 34 419,06 Kč, tedy v rozsahu 52 % účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 171 Kč a nákladů právního zastoupení advokátem, kterému náleží odměna dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen „a. t. „) z tarifní hodnoty ve výši 204 269,98 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh na vydání EPR, vyjádření k výzvě soudu a účast na jednání) po 9 140 Kč a pět paušálních náhrad nákladů poAnonymizováno450 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 47 950 Kč ve výši 10 069,50 Kč (výrok III). Poloviční odměnu za úkon, nesouhlas s rozhodnutím bez jednání, soud nepřiznal, neboť se nejedná o podání ve věci samé.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek zvláštního zákona (zákona č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.