Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 15/2025-48
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A
pro 398 456 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 350 534 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 350 534 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 43 072,46 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 47 922 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 327 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 53 558,64 Kč, úrok 15 % ročně z částky 391 331 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 5 322,77 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 50 052,95 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem. jméno právního zástupce tituly za jménem advokáta.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně podala žalobu a doplnění žaloby, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 398 456 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum na nákup zboží u prodejce, kdy částka poskytnutého úvěru byla zaslaná přímo prodejci. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 18,403490 % p. a., tato úroková sazba byla v průběhu úvěrového vztahu neměnná. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 322 Kč, splatnost poslední splátky byla dne 21. 1. 2030. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku ve výši 699 048Kč. Věřitele prověřil úvěruschopnost žalovaného, jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumal klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, z externích úvěrových registrů. Žalovaný porušil svou povinnost splácet poskytnutý úvěr řádně a včas. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalovaný do dne zesplatnění celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 41 466 Kč. Zesplatnění úvěru bylo žalovanému oznámeno výzvou k zaplacení celého úvěru – zesplatnění ze dne datum. Dlužná částka byla ke dni zesplatnění vyčíslena na 398 326Kč, určená jako součet dlužných splátek do data zesplatnění úvěru ve výši 16 788 Kč, úrokové vyrovnání, resp. obchodní úrok, který byl spočítán od data poslední splátky před zesplatněním úvěru do data ukončení smlouvy ve výši 4 595Kč, nesplacené jistiny, kterou měl žalovaný hradit po dni zesplatnění ve výši 374 543 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč (poplatky za upomínky odeslané žalovanému dne 29. 6. 2023, 23. 7. 2023, 31. 8. 2023), účelně vynaložených nákladů ve výši 900 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení částky částku 398 456 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 53 558,64 Kč od 15. 9. 2023 do 23. 7. 2024, úrok 15 % ročně z pohledávky 391 331 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 48 395,23 Kč od 29. 9. 2023 do 23. 7. 2024, zákonný úrok z prodlení z částky 393 861 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení ve výši 15 %. Žalovanému byla zaslaná předžalobní výzva.
2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu nedostavil, svoji neúčast neomluvil, ve věci se nevyjádřil.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní úvěrové smlouvy, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum, úvěrových podmínek, splátkového kalendáře soud zjistil, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu č. hodnota Vázaný spotřebitelský úvěr ze dne datum, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 392 000 Kč za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování – motorového vozidla zn. typ vozidla, částka úvěru byla vyplacena na účet prodejce právnická osoba. IČ: IČO, roční úroková sazba byla ve výši 18,403490 % p. a., RPSN 20%, celková částka byla 699 048 Kč, žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 8 322 Kč vždy do 21. dne v kalendářním měsíci, splatnost poslední splátky byla dne 21. 1. 2030, podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že se seznámil s úvěrovými podmínkami. Z výpisu čerpání splátek, saldo konta úvěrové smlouvy vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 41 466 Kč. Výzvou k zaplacení celého dluhu – zesplatnění ze dne 14. 9. 2023 byl vyzván k zaplacení celkové dlužné částky 398 326 Kč ve stanovené lhůtě, dle podacího archu byla zásilka předaná k poštovní přepravě dne 15. 9. 2023. Matriční list klienta – fyzická osoba z datum obsahuje podpis žalovaného, údaj o zaměstnání – doba určitá, název zaměstnavatele, výši čistého měsíčního příjmu hodnota Kč, čistého měsíčního příjmu partnerky hodnota Kč, měsíční výdaje ve výši hodnota Kč, bydlení u rodičů, bez vyživovací povinnost. Dle výplatní pásky čistá mzda žalovaného byla v roce 2022 v měsíci listopadu ve výši hodnota Kč, v prosinci hodnota Kč, z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 392 000 Kč na základě jeho žádosti z datum. Předžalobní výzvou ze dne 26. 4. 2024 byl žalovaný vyzván zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky.
5. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouva úvěrová, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Úvěrová smlouva uzavíraná se spotřebitelem má ze zákona písemnou formu. Jednou z povinností, která musí být poskytovatelem úvěru splněna, je povinnost zkoumat a řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr, tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet. Nesplnění této povinnosti je sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. K otázce neplatnosti úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr soud odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, dle něhož ,,články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/08 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.
10. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. Žalobkyně po poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného při jednání soud k důkazům předložila Matriční list klienta – fyzická osoba z datum, výplatní pásky z listopadu a prosince roku 2022, úvěrovou zprávu. Ve věci bylo z provedených důkazů prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného především z údajů, které jí žalovaný sdělil jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích, aniž by údaje o výdajích byly ověřovány. K prokázání příjmů žalovaného předložila dvě výplatní pásky jeho mzdy, dokládající příjem za poslední dva měsíce roku 2022. Z žádného důkazu není patrno, že by žalobkyně vyhodnotila skutečnost, že pracovní poměr žalovaného je uzavřen na dobu určitou, tvrzené příjmy partnerky žalovaného ve výši hodnota Kč nebyly doloženy, žalobkyně tvrzenou výši výdajů neověřovala. Z listinných důkazů ani z listin předložených žalobkyní po poučení dle § 118a o. s. ř. o. s. ř. k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nelze dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. V projednávané věci nebyly doloženy doklady k tvrzením o příjmu jeho partnerky, k tvrzeným výdajům ve výši hodnota Kč nebyly předloženy žádné doklady. Z výsledku posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného jakož i uzavření jeho pracovního poměru na dobu určitou, jehož doba nebyla doložena, při počtu 84měsíčních splátkách s přihlédnutím k termínu splatnost poslední splátky dne 21. 1. 2030 vyplývají pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Věřitel pak nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
11. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých, neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
12. K posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru patří získání dostatečných podkladů, přičemž poskytovatel úvěru musí být obezřetný a nespoléhat se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje musí řádně prověřit, musí být doloženy. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/2013 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další) vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru poskytla finanční prostředky, aniž před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřila schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku .) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému ve smlouvě uvedená finanční částka 392 000Kč byla poskytnuta na uhrazení kupní ceny uvedeného automobilu. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 41 466 Kč soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 350 534 Kč. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to 15 % ročně z částky 350 534 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 43 072,46 Kč (z částky 350 534 Kč od 29. 9. 2023 do 23. 7. 2024). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 14 dnů od sepsání této výzvy ze dne 14. 9. 2023 podané k poštovní přepravě dne 15. 9. 2023, žalovaný se dostal do prodlení dne 29. 9. 2023. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
13. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 50 052,95 Kč Kč (75,95 %), z celkových nákladů řízení ve výši 65 902,50 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 15 939 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní služby po 9 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva, účast u jednání soudu dne 7. 4. 2025), tři režijní paušály po 300 Kč, jeden režijní paušál ve výši 450 Kč, cestovné k jednání soudu osobním automobilem ve výši 414 Kč (adresa, 56 km, sazba náhrady 5,80 Kč, PHM 34,70 Kč/l, průměrná spotřeba 4,60 Kč) a 21 % DPH ve výši 8 599,50 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně (ustanovení § 160 odst. 1 , § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
14. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
takto:
Odůvodnění:
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, exekuci.