Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1144/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Kyryla Semenko a stěžovatelky Ludmily Antonovy, oba zastoupeni JUDr. Janem Choděrou, advokátem, sídlem Malá Štěpánská 2033/8, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. -319 ze dne 3. února 2026 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. -252 ze dne 1. září 2025 ve znění doplňujícího rozsudku č. j. -268 ze dne 10. listopadu 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků X jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jejich základní práva dle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatel se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 ("obvodní soud") domáhal vůči vedlejšímu účastníkovi zaplacení částky 20 275, 40 Kč s příslušenstvím.

3. Návrhu stěžovatele obvodní soud vyhověl částečně, když uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovateli částku ve výši 10 716 Kč s příslušenstvím (výrok I) a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II). Dále obvodní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III, IV a V).

4. Stěžovatel jako žalobce, a stěžovatelka jako vedlejší účastnice řízení, před obecnými soudy podali proti napadenému rozsudku obvodního soudu odvolání. Městský soud v Praze ("odvolací soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu ve výroku I potvrdil (výrok I). Dále rozsudek v rozsahu výroku II ohledně částky 1 859, 40 Kč s příslušenstvím zrušil a zároveň v tomto rozsahu řízení zastavil. Ohledně částky 4 000 Kč s příslušenstvím rozsudek obvodního soudu ve výroku II změnil tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 4 000 Kč s 15% úrokem z prodlení z této částky od 19. 12. 2023 do zaplacení. Do zbývající částky 3 700 Kč a do zbývajícího příslušenství z této částky výrok potvrdil (výrok II). Výrok III rozsudku obvodního soudu změnil odvolací soud tak, že výše soudního poplatku činí 14 Kč, jinak jej potvrdil (výrok III). Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV).

II.

Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé namítají protiústavnost rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k náhradě nákladů řízení. Podle nich odvolací soud v napadeném rozhodnutí nesprávně posoudil splnění povinnosti vedlejšího účastníka a) umožnit nahlédnutí do účetních dokumentů. V důsledku toho soud dospěl k nesprávnému závěru, že stěžovatel v této části řízení nebyl úspěšný. S tímto závěrem ale stěžovatelé nesouhlasí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas z části oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ( a contrario). Ve vztahu k rozsudku odvolacího soudu je Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud není příslušný k projednání ústavní stížnosti ve vztahu k výrokům II, III, IV, a V obvodního soudu, protože rozsudkem odvolacího soudu byly tyto výroky nahrazeny. Nelze proto rušit výrok, který byl již změnou odklizen.

7. V rozsahu přezkumu výroku I obvodního soudu a výroku I odvolacího soudu jsou stěžovatelé osobami zjevně neoprávněnými, jelikož jim bylo těmito výroky vyhověno.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Zaprvé, k problematice nákladů řízení se Ústavní soud staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 5. srpna 2002). Je tomu tak z důvodu, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, nelze z hlediska kritérií spravedlivého (řádného) procesu klást na stejnou úroveň, jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 3. února 2011). Rozhodování o nákladech soudního řízení je doménou obecných soudů, jež jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům zaručeným běžným zákonem. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může nabýt ústavněprávní roviny teprve tehdy, dojde-li k zásadnímu zásahu do majetkových práv stěžovatele či extrémnímu vykročení z pravidel upravujících toto řízení (např. usnesení

sp. zn.

ze dne 19. března 2026). O takový případ však nyní nejde.

9. Zadruhé, částka, o kterou se v posuzované věci jedná, je bagatelní. Pokud zákon podmiňuje přípustnost opravných prostředků určitou minimální výší předmětu sporu, nepochybně není účelem takového pravidla, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Spor o bagatelní částku zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové mimořádné okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti činí významným (viz např. nález

sp. zn.

ze dne 10. dubna 2014; stanovisko pléna sp. zn. ze dne 5. března 2025, bod 34). Je tedy na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil a doložil, proč věc i přes bagatelnost částky vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 15. června 2021).

10. Stěžovatelé žádné takové skutečnosti netvrdí a Ústavní soud neshledal, že by ve věci byly dány tak závažné (výjimečné) důvody, které by navzdory výše uvedenému odůvodňovaly nutnost jeho kasačního zásahu.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl z části jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [ ], z části jako návrh, k jehož projednání není příslušný [ téhož zákona] a ve zbytku jako návrh zjevně neopodstatněný [ téhož zákona].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 2026

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu