Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 92/2026 - 23

-24

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: D. V. T., zast. Mgr. Markem Eichlerem, advokátem, se sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2026, č. j. OAM1250/ZAZA11HA132025, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 4. 2026, č. j. ,

takto:

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností napadl v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného. V řízení před žalovaným se žalobce opakovaně domáhal udělení mezinárodní ochrany. Tuto žádost žalovaný posoudil jako nepřípustnou podle , o azylu, a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle téhož zákona.

[2] Součástí kasační stížnosti byl také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle , který stěžovatel doplnil podáním ze dne 25. 5. 2026. Ve svém návrhu poukázal na to, že má v zemi původu dluhy, které by nebyl schopen splácet, v důsledku čehož by se dostal do nebezpečí. O přiznání odkladného účinku požádal dále pro ochranu svého legitimního očekávání a práva na spravedlivý proces v průběhu řízení o kasační stížnosti, případně též v dalších řízeních.

[3] Žalovaný navrhl nepřiznat odkladný účinek kasační stížnosti. Uvedl, že respektování pravomocných rozhodnutí krajského soudu představuje důležitý veřejný zájem. V případě stěžovatele neexistují skutečnosti, které by svědčily pro přiznání odkladného účinku.

[4] Podle kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tímto účelem přiměřeně užije až 5 Podle je k přiznání odkladného účinku kasační stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[5] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti tedy Nejvyšší správní soud zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů ( ), tj. 1) výraznou disproporcionalitu újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje, a uvést její intenzitu. Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.

[6] Žaloby proti rozhodnutím žalovaného ve věcech mezinárodní ochrany mají,

až na výjimky, odkladný účinek ze zákona (§ 32 odst. 2 zákon o azylu). Uvedený případ je z obecného pravidla výjimkou proto, že věc žalobce již jednou byla meritorně posouzena, je proto třeba zabývat se podmínkami pro přiznání odkladného účinku a posoudit podaný návrh.

[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzením stěžovatele, že bez odkladného účinku je stěžovateli bráněno v jeho právu na spravedlivý proces. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že „obecně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ( ve spojení s ).“ (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 6. 2020, č. j. , č. 4039/2020 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud má za to, že pouhá skutečnost, že by se stěžovatel nenacházel na území České republiky v průběhu řízení o kasační stížnosti, nemůže jeho právo na spravedlivý proces ohrozit. Řízení o kasační stížnosti je oproti řízení před krajským soudem specifické v tom, že stěžovatel v něm musí být zastoupený advokátem (srov. ), a že Nejvyšší správní soud rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání (srov. ). tedy aktivní účast účastníků v řízení o kasační stížnosti nepředpokládá. V nyní posuzovaném případě je stěžovatel zastoupen advokátem, který jej zastupoval již v řízení před krajským soudem. Osobní přítomnost stěžovatele na území České republiky proto není v řízení o kasační stížnosti nezbytná. Stěžovatel ve svém návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ani nikterak neupřesnil, proč je pro zachování práva na spravedlivý proces nutné, aby byl osobně přítomen v řízení o kasační stížnosti (srov. usnesení NSS ze dne 30. 7. 2021, č. j. , či ze dne 26. 7. 2023, č. j. ).

[8] Tvrzenou újmu spočívající v dluzích stěžovatele v zemi původu, neschopnosti jejich splácení a s tím souvisejícího nebezpečí pak stěžovatel nijak blíže nekonkretizoval. Pouze v obecnosti lze též poukázat na to, že tvrzení o nesplatitelných dluzích stěžovatele v zemi původu a s tím spojeným nebezpečím pro stěžovatele bylo důvodem již první žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu, její zamítnutí bylo přitom shledáno zákonným ze strany správních soudů (srov. usnesení NSS ze dne 17. 9. 2025, č. j. ). Stěžovatel, ač mu v tom nic nebránilo, tak neprokázal existenci újmy, resp. nedoložil, z jakých konkrétních okolností její vznik vyvozuje a ani její intenzitu.

[9] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud shledal, že není naplněna hned první podmínka pro přiznání odkladného účinku. Naplněním druhé podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem, se proto již nezabýval, neboť soud může kasační stížnosti přiznat odkladný účinek pouze tehdy, jsouli splněny obě podmínky současně. Nejvyšší správní soud proto podle ve spojení s návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.

[10] Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy, proto z něj nelze předjímat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. , č. 1072/2007 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. června 2026

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu