Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 Ad 22/2025 - 22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci

žalobkyně: M. S.

zastoupena advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem

sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5

proti

žalované: České správě sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 12. 2025, č. j. X,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 15. 12. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 269,40 Kč ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci, žaloba, vyjádření žalované

1. Žalobkyně požádala dne 28. 3. 2025 o příplatek ke starobnímu důchodu podle o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální (dále jen „“), z důvodu nezákonného zbavení osobní svobody od 29. 9. 1981 do 1. 10. 1981.

2. Žalobkyně doložila usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 9. 2025, č. j. , jímž bylo rozhodnuto, že je podle , o soudní rehabilitaci, účastna soudní rehabilitace v souvislosti s nezákonným zbavením osobní svobody v období od 29. 9. 1981 do 1. 10. 1981

3. Žalovaná žádost zamítla s odůvodněním, že v osobním listu důchodového pojištění měla žalobkyně za rok 1981 zhodnoceno 365 dnů zaměstnání; podle žalované tedy nezákonné zbavení osobní svobody nemělo negativní dopad na její důchodové nároky. V rozhodnutí

o námitkách – v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaná setrvala na závěru, že příplatek nemá odškodňovat samotné nezákonné zbavení osobní svobody, nýbrž újmu na výši důchodu způsobenou tím, že osobě bylo znemožněno pracovat, protože doba od 29. 9. 1981 do 1. 10. 1981 byla pro nárok na starobní důchod a jeho výši plně zhodnocena, nárok podle ní nevznikl.

4. Žalobou ze dne 20. 12. 2025 se žalobkyně domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí.

5. Žalobkyně má za to, že v jejím případě je naplněn § 1 odst. 1 písm. a) nařízení. Žalobkyně je státní občankou České republiky, byla v době mezi 25. 2. 1948 a 31. 12. 1989 nezákonně zbavena osobní svobody, byla rehabilitována podle § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci a pobírá starobní důchod z českého důchodového pojištění. Úvahy správních orgánů o tom, zda byla poškozena ve svých důchodových nárocích nemají oporu v daném ustanovení a jsou tak mimo hypotézu normy. Dle žalobkyně by náhled správních orgánů vedl k diskvalifikaci všech, kteří si na dobu svého krátkodobého uvěznění vzali dovolenou, neplacené volno, byli v pracovní neschopnosti či byli uvězněni ve dnech pracovního klidu.

6. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2021, č. j. -29, a uvádí, že v odkazované věci nebyl nárok přiznán z důvodu absence věznění, proto nebylo možné příplatek vypočítat. Žalobkyně však byla prokazatelně zbavena osobní svobody v konkrétním období. Za přiléhavý ke své věci považuje žalobkyně i rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2024, č. j. -43, ve kterém bylo rovněž žalovanou tvrzeno, že žádná újma žadateli nevznikla.

II. Vyjádření žalované k žalobě

7. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2024, č. j. ‑43, na který žalobkyně odkazuje, řešil odlišnou otázku; nezabýval se tím, zda represivní opatření měla negativní dopad do důchodových nároků.

8. Podle žalované je třeba nařízení vykládat ve vazbě na , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, tedy jako nápravu skutečně vzniklých křivd v sociální oblasti. Z evidenčního listu důchodového zabezpečení však vyplývá, že žalobkyni bylo za rok 1981 započteno všech 365 dnů zaměstnání, bez pracovní neschopnosti či náhradních dob. Nebyla tedy podle žalované na důchodových nárocích nijak poškozena.

9. Žalovaná dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2021, č. j. , podle něhož rozhodnutí o účasti na rehabilitaci samo o sobě nezakládá nárok na příplatek k důchodu. Správní orgán i soud musí samostatně posoudit splnění podmínek nároku. Námitku žalobkyně o nepřípustném stanovování dalších kritérií proto žalovaná odmítla s tím, že jde pouze o výklad v souladu s jeho účelem.

III. Posouzení věci krajským soudem

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších zákonů, dále jen „“).

11. Krajský soud rozhodl bez jednání ( ).

12. Žaloba je důvodná.

13. Podle § 8 odst. 1 zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu platí, že vláda je zmocněna, aby nařízením napravila některé křivdy spáchané na odpůrcích komunistického režimu a na osobách, které byly postiženy jeho perzekucemi, v oblasti sociální, zdravotní a finanční.

14. Nařízení poté v stanovuje, že státní občané České republiky, kteří v době od 25. února 1948 do 31. prosince 1989 byli odsouzeni a vykonali trest odnětí svobody, jeho část nebo vazbu pro trestný čin, za který byli rehabilitováni podle , o soudní rehabilitaci, ve znění a , nebo podle , o soudní rehabilitaci, ve znění , a , nebo jejichž odsouzení pro trestný čin uvedený v , ve znění , bylo zrušeno cestou obnovy řízení, stížnosti pro porušení zákona anebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, popřípadě byli nezákonně zbaveni osobní svobody a byli rehabilitováni podle , a pobírají starobní nebo plný invalidní důchod z českého důchodového pojištění, mají nárok na poskytnutí příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených jim komunistickým režimem v oblasti sociální (dále jen „“).

15. Podle se ke starobnímu nebo plnému invalidnímu důchodu stanoví ve výši 50 Kč za každý započatý měsíc výkonu trestu odnětí svobody, jeho části nebo výkonu vazby.

16. Ustanovení § 33 odst. 2 zákona o soudní rehabilitaci umožňuje obdobné použití zákona o soudní rehabilitaci k rehabilitaci a odškodnění osob nezákonně zbavených osobní svobody nebo majetku v souvislosti s trestnými činy uvedenými v § 2 a § 4 tohoto zákona, i když nebylo zahájeno trestní stíhání.

17. V rozsudku ze dne 9. 1. 2026, č. j. -55, zdejší soud dle charakterizoval jako „samostatnou rehabilitační dávku vyplácenou spolu s invalidním či starobním důchodem“ bez jakékoli přímé vazby na individualizované odškodnění dle zákona o soudní rehabilitaci. Ostatně již Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2007,

č. j. -82, popsal tento jako dávku sui generis, resp. jako samostatné odškodňovací/rehabilitační plnění, které není součástí důchodu z důchodového pojištění.

18. Ustanovení zákona o protiprávnosti komunistického režimu zmocnilo vládu k vydání nařízení, kterým by byly napraveny některé křivdy v oblasti sociální, zdravotní a finanční. Toto zmocnění vymezuje účel i rámec podzákonné úpravy. konkretizuje, které z těchto křivd budou tímto nástrojem zmírněny.

19. Dle se jedná v tomto případě o k důchodu ke zmírnění některých křiv způsobených v oblasti sociální a nárok na něj vzniká kumulativním naplněním předpokladů vymezených v : státní občanství, nezákonné zbavení osobní svobody v době komunistického režimu, následná soudní rehabilitace a pobírání starobního důchodu z českého důchodového pojištění. nestanovuje žádné další podmínky, nevyžaduje další individuální zjištění, že konkrétní doba nezákonného zbavení svobody by nebyla započtena do pojištění nebo že se promítla do nižší výše důchodu.

20. Nezákonné zbavení osobní svobody osoby v řešeném historickém a právním kontextu je zásahem do jejího pracovního, osobního i společenského života; normotvůrce se snaží tuto křivdu zmírnit paušálním příplatkem vypláceným spolu s důchodem. Není zde důvod pro jakoukoli restrikci pojmu „sociální oblast“ dle § 8 odst. 1 zákona o protiprávnosti komunistického režimu pouze na konkrétní újmu v důchodovém zabezpečení. Tomu odpovídá konstrukce § 1 a § 2 nařízení, které nárok vážou na status oprávněné osoby a délku relevantní perzekuce, nikoli na individuální výpočet rozdílu ve výši důchodu. Znění zmocňovacího ustanovení § 8 odst. 1 uvedeného zákona nelze v tomto případě použít jako doplnění podmínky nároku, kterou samotné nařízení nestanovuje. Správní orgány nemohou z obecného účelu „sociální oblasti“ vytvořit novou podmínku konkrétního prokázání poklesu důchodu.

21. K obdobným závěrům dospěl v nedávné době i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 30. 1. 2026, č. j. -85, který posuzoval skutkově a právně obdobnou věc, v níž žalovaná odmítla podle osobě rehabilitované podle zákona o soudní rehabilitaci s odůvodněním, že jí byl za rozhodný rok započten plný počet dnů zaměstnání. Městský soud takový postup neakceptoval a uzavřel, že žádnou další podmínku spočívající v prokazování konkrétní újmy na důchodových nárocích nestanovuje.

22. Krajský soud shrnuje, že v vymezilo okruh oprávněných osob a v stanovilo paušální způsob určení výše příplatku. je paušálně stanoveným kompenzačním plněním vázaným na splnění stanovených podmínek a na délku relevantní perzekuce. U příplatku podle právní úprava, na rozdíl od příplatku podle zákona o soudní rehabilitaci, nevyžaduje, aby došlo ke konkrétnímu poškození důchodových nároků.

23. Odkaz žalované na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2021,

č. j. -29, na závěrech krajského soudu nic nemění. Ani v jeho kontextu nelze nad rámec požadovat konkrétní újmu v oblasti důchodového zabezpečení. Samotná účast na soudní rehabilitaci nezakládá automaticky nárok na , žalovaná však v této věci nemohla žádost zamítnout z důvodu, který v nemá oporu, tedy pouze proto, že doba nezákonného zbavení osobní svobody byla žalobkyni zhodnocena v osobním listu důchodového pojištění. Svůj nárok žalobkyně neopírá automaticky o svoji soudní rehabilitaci, nýbrž o naplnění podmínek ruku v ruce s fakticitou relevantního nezákonného omezení na osobní svobodě (umístění do cely).

24. Správní orgány v případě žalobkyně nesprávně posoudily nárok žalobkyně na poskytnutí příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených jí komunistickým režimem v oblasti sociální dle .

IV. Závěr a náklady řízení

25. Jelikož žalovaná své rozhodnutí založila na nesprávném výkladu podmínek , dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z tohoto důvodu soud žalobou napadené rozhodnutí postupem dle zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalované k dalšímu řízení ( ). Jakkoli je totožnou vadou stiženo i prvostupňové správní rozhodnutí, nepřikročil krajský soud k jeho zrušení ( ), neboť nic nebrání žalované, aby, vázána vysloveným právním názorem ( ), sama ve věci opětovně rozhodla. S přihlédnutím ke shora uvedenému žalovaná v dalším řízení, znovu rozhodne o námitkách žalobkyně a opětovně posoudí žádost žalobkyně.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu věty první , podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná, která neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokáta [, , a , advokátního tarifu, ve znění dle data úkonů] takto:

- úkon právní služby – převzetí a příprava zastoupení: 4 620 Kč + 450 Kč

- úkon právní služby – žaloba: 4 620 Kč + 450 Kč

Celkem 10 140 Kč bez DPH, 12 269,40 Kč s DPH, neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 6. května 2026

Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení: Bc. V. L.