Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 A 5/2026 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem ve věci

žalobce:

N. L. L., narozen X

státní příslušník Vietnamské socialistické republiky

bytem X

zastoupen advokátkou JUDr. Bc. Marcelou Lafek

sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o žalobcově žádosti o vydání zaměstnanecké karty vedeném pod sp. zn. OAM-23778/ZM-2024

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou na ochranu proti nečinnosti podle a násl. , , (dále jen „ “) se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty v řízení vedeném pod sp. zn. OAM-23778/ZM-2024.

Žaloba

2. V žalobě žalobce popsal, že dne 17. 4. 2024 požádal o zaměstnaneckou kartu. Rozhodnutí v dané věci bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -44. Lhůta pro vydání nového rozhodnutí o žádosti podle žalobce marně uplynula dne 2. 12. 2025. Žalobce proto podal dne 9. 12. 2025 žádost o opatření proti nečinnosti. Nadřízený orgán žalovaného vydal dne 6. 1. 2026 opatření proti nečinnosti, jímž žalovanému přikázal vydat rozhodnutí do šedesáti dnů od odstranění vad podání nebo od marného uplynutí lhůty k odstranění vad podání. Žalobce poznamenal, že doklad o zajištění ubytování doplnil dne 6. 1. 2026.

3. Žalobce namítal, že lhůta stanovená nadřízeným orgánem je nepřiměřeně dlouhá s ohledem na to, že zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí je šedesát dnů a řízeno bylo v daném okamžiku vedeno již dva roky. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sp. zn. . Zdůraznil, že náhradní lhůtu pro vydání rozhodnutí ve stejné délce, jako je zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí, lze akceptovat jen ve výjimečných případech. Nyní řešená věc podle žalobce nesplňuje žádné z měřítek výjimečnosti. Dodal, že při stanovení náhradní lhůty měl nadřízený orgán přihlédnout také k tomu, že opatření proti nečinnosti přijal na základě žádosti ze dne 9. 12. 2025 až dne 6. 1. 2026; tím bylo řízení jako celek o tento měsíc opět prodlouženo.

Vyjádření žalovaného k žalobě

4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že ve věci nebyl nečinný; prováděl veškeré nezbytné úkony za účelem vydání rozhodnutí. Podle žalovaného byla žaloba podána předčasně – v době, kdy ještě neuplynula šedesátidenní lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti ze dne 6. 1. 2026. Dodal, že nejzazším dnem pro vydání rozhodnutí je 6. 3. 2026. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Žalobcova replika

5. V replice ze dne 25. 2. 2026 žalobce zopakoval, že náhradní lhůta byla stanovena v totožné délce jako v případě nově podané žádosti, ačkoli žalobce podal žádost před dvěma lety. Taková lhůta není podle žalobce přiměřená. Citoval rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. a rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. a . Zdůraznil, že nadřízený orgán má činit takové opatření, které povede k co nejrychlejší nápravě závadného stavu, nikoli k jeho dalšímu prodlužování. Žalobce trval na tom, že lhůtu o stejné délce lze akceptovat jen ve výjimečných případech. Nyní řešená věc však podle žalobce nesplňuje žádné z měřítek výjimečnosti.

Posouzení věci soudem

6. Podle rozhoduje soud v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti podle skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

7. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 3. 2010, č. j. -72, č. 2258/2011 Sb. NSS, vyslovil, že „v řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu podle je soud povinen zjistit, zda správní orgán v průběhu řízení před soudem nevydal rozhodnutí ve věci. Pokud tak správní orgán učinil, a soud přesto svým rozhodnutím konstatoval nečinnost a uložil mu povinnost vydat rozhodnutí, Nejvyšší správní soud rozsudek zruší a vrátí věc krajskému soudu k zamítnutí žaloby“. Skutečnost, že klíčovým okamžikem z hlediska skutkového stavu je den vydání rozsudku krajského soudu, potvrdil Nejvyšší správní soud také v usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 1. 2014, č. j. -46, č. 3013/2014 Sb. NSS.

8. Zdejší soud proto před vydáním rozsudku zjišťoval, zda již žalovaný ve věci rozhodl. K dotazu soudu ze dne 12. 3. 2026 žalovaný ve svém sdělení ze dne 18. 3. 2026 uvedl, že o žalobcově žádosti byla dne 4. 2. 2026 vydána předkládací zpráva, žalobce si však dosud pobytový doklad nevyzvedl. K tomuto sdělení žalovaný přiložil kopii předkládací zprávy. Dále soud ze svého spisu vedeného pod sp. zn. zjistil, že žalovaný vydal dne 11. 3. 2026 zaměstnaneckou kartu s platností do 10. 3. 2028 a žalobce si tuto kartu dne 24. 3. 2026 převzal.

9. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaný není k datu vydání tohoto rozsudku nečinný, neboť žalobci vydal požadovanou zaměstnaneckou kartu. Řízení vedené pod sp. zn. OAM-23778/ZM-2024 žalovaný pravomocně skončil dne 24. 3. 2026, kdy si žalobce zaměstnaneckou kartu převzal. Není přitom podstatné, zda kdykoli v průběhu tohoto řízení žalovaný byl nečinný, či nikoli. Význam má toliko stav existující k datu vydání tohoto rozsudku, kdy žalovaný nečinný není.

10. Před vydáním tohoto rozsudku soud umožnil žalobci, aby na vzniklou procesní situaci reagoval. Soud žalobci zaslal výše zmíněné sdělení žalovaného ze dne 18. 3. 2026 včetně předkládací zprávy a poskytl mu lhůtu dvou týdnů, aby se k těmto listinám vyjádřil. Současně soud žalobce upozornil na to, že pokud si dosud nevyzvedl zaměstnaneckou kartu, nejedná se o nečinnost žalovaného. Z tohoto důvodu soud žalobce současně vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení přípisu sdělil, zda na žalobě trvá, či zda ji bere zpět. Příslušný přípis ze dne 19. 3. 2026 včetně příloh byl žalobcově zástupkyni doručen dne 25. 3. 2026, tj. den poté, kdy si žalobce zaměstnaneckou kartu osobně převzal. Žalobce na tento přípis ve stanovené lhůtě, která uplynula dne 8. 4. 2026, ani později neodpověděl.

11. Lze tedy shrnout, že ke dni vydání tohoto rozsudku žalovaný není nečinný, neboť dne 11. 3. 2026 vydal a dne 24. 3. 2026 žalobci předal jím požadovanou zaměstnaneckou kartu, a řízení vedené pod sp. zn. OAM-23778/ZM-2024 tím skončilo. Žalobce nevyužil příležitosti na vzniklou procesní situaci reagovat, byť si sám osobně zaměstnaneckou kartu převzal. Soud proto v souladu s výše citovanou judikaturou žalobu podle zamítl jako nedůvodnou.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a 2 Žalobce neměl ve věci úspěch a procesně úspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení ze zákona nepřísluší, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 13. dubna 2026

Ing. Mgr. Martin Jakub Brus v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.