Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 268/2025-47

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 113 188,13 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 037,63 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 107 150,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 995,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 518,05 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 113 188,13 Kč od datum do zaplacení, úrok ve výši 6,70 % ročně z částky 108 264,13 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 037,63 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 107 150,50 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 995,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 518,05 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 113 188,13 Kč od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 6,70 % ročně z částky 108 264,13 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 113 188,13 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost právnická osoba. uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace plus, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 250 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně hradit z čerpaného úvěru úroky se sazbou 6,70 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách, jakož o platit poplatky, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil splátky řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný v celé výši ke dni datum. Žalovaný v průběžně načerpal celkem částku 263 300 Kč a uhradil celkem 257 262,37 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 108 264,13 Kč, poplatků ve výši 4 924 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 9 518,05 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 995,92 Kč, úroků ve výši 6,70 % ročně z dlužné jistiny úvěru 108 264,13 Kč od datum do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny úvěru a poplatků ve výši celkem 113 188,13 Kč od datum do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že při schvalování úvěru vycházela z informací poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr. Žalovaný doložil příjem 36 563 Kč měsíčně a dále, deklaroval, že má jednu vyživovací povinnost a příjem domácnosti činí 70 000 Kč. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích a insolvenční rejstřík. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. U výdajů bylo také vycházeno z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný má závazky s celkovou měsíční splátkou 5 333,64 Kč. Jelikož byly konsolidovány dosavadní závazky žalovaného a nová splátka byla nižší, zvýšil se tím disponibilní příjem žalovaného. Je nereálné, aby banka počítala výdaje žalovaného za každý měsíc, proto vychází ze zjištěných závazků a paušálních částek, kde banka započetla 8 861,10 Kč, byť žalovaný deklaroval výdaje 0 Kč. Banka měla výpis z běžného účtu žalovaného, kde získala přehled o jeho finanční situaci. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uvedené smlouvy předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému se nikdo z účastníků nedostavili, dostavil se pouze zástupce žalobkyně. S ohledem na splnění zákonných podmínek soud jednání konal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.

4. Při zjišťování skutkového stavu soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, když jejich pravost a správnost nebyla nijak zpochybněna. Z listin pak soud učinil tato skutková zjištění:

5. Z y označené jako Smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace Plus ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba. se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec 250 000 Kč k opakovanému čerpání v závislosti na výši opakovaně splácených částek. První čerpání bylo dohodnuto na 200 000 Kč a další pak již na základě žádostí žalovaného. Žalovaný se naproti tomu zavázal finanční prostředky vrátit formou měsíčních splátek jistiny a úroku (1,60 % z úvěrového rámce). Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu 6,70 %. Úhrada za pojištění schopnosti splácet pak byla ujednána ve výši 356 Kč měsíčně a byla splatná s měsíčními splátkami.

6. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum bylo prokázáno, že společnost právnická osoba. oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Celková dlužná částka ke dni oznámení činila 122 847,58 Kč, kterou měl žalovaný uhradit nejpozději do 16. 10 2024.

7. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek podepsané dne datum bylo prokázáno, že právnická osoba. prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu. Tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum.

8. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně tímto vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky nejpozději do datum. Zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.

9. Z Platební historie a z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty, jak bylo uvedeno Žalovaný uhradil celkem 257 262,37 Kč, naposledy splátku uhradil částečně dne datum.

10. Ze žádosti o úvěr Konsolidace Plus soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlel ve vlastním bydlení, měl střední vzdělání a byl zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 36 563 Kč. Žalovaný měl jednu vyživovací povinnost a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 70 000 Kč, ačkoliv následně uvedl, že existuje pouze 1 zdroj příjmu, není tak soudu známo, z čeho se tedy skládal příjem domácnosti 70 000 Kč. Pokud se týká závazků, bylo zjištěno, že žalovaný měl dva závazky u jméno FO se splátkou 2 500 Kč měsíčně a dále měl závazek u společnosti právnická osoba. se splátkou 2 210 Kč měsíčně.

11. Z vyjádření předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo nad rámec tvrzení uvedených v žalobě zjištěno, že výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Životní náklady MONETA vypočetla na částku 8 861,10 Kč. Žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč. Na základě zjištěné disponibilní částky, jakož i propočtu procentuálního podílu závazků na příjmech žalovaného, bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Příjem žalovaného byl ověřen z potvrzení zaměstnavatele, ze kterého soud zjistil, že za poslední 3 měsíce činil průměrný měsíční příjem žalovaného 36 563 Kč.

12. Pokud žalobkyně tvrdila, že kromě dosavadních závazků a paušálních výdajů, měla její právní předchůdkyně přehled o finanční situaci žalovaného, protože měla výpis z jeho běžného účtu, který zkoumala, tak tento ani přes poučení soudu podle nepředložila. Namísto toho zopakovala svá dosavadní tvrzení.

13. Z dalších předložených listin proto soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

14. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace Plus ze dne datum se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec 250 000 Kč k opakovanému čerpání v závislosti na výši opakovaně splácených částek s tím, že žalovaný bude prvotně čerpat 200 000 Kč a následně na základě jeho žádostí, a to oproti jeho závazku finanční prostředky vrátit formou měsíčních splátek jistiny a úroku (1,60 % z úvěrového rámce) při úrokové sazbě 6,70 % ročně a dále platit pojištění ve výši 356 Kč měsíčně. Žalovaný finanční prostředky načerpal v souladu s dohodou, a to v celkové výši 263 300 Kč. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba. zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný jednak vyplnil prohlášení do žádosti o úvěr, kde uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, má střední vzdělání a je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem 36 563 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. Závazky žalovaného byly zjištěny tak, že má závazek u shora citovaných společností, přičemž oba závazky byly aktuální dohodou konsolidovány. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v interních a externích databázích. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, započítala i životní minimum, normativní náklady na bydlení, jakož i splátky závazků (tyto však byly konsolidovány sjednávanou dohodou) a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů, přičemž počítala s výdaji 8 861,10 Kč. Z těchto dat vypočetla i maximální měsíční splátku. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány (s výjimkou tvrzení, že byly ověřeny subsidiárně z běžného účtu, jehož výpis však žalobkyně nepředložila). Příjem žalovaného sice ověřen byl prostřednictvím potvrzení zaměstnavatele. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum, což žalovanému oznámila dopisem. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 257 262,37 Kč, naposledy splátku uhradil částečně dne datum. Společnost právnická osoba. následně dne datum prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila písemně dne datum Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody.

15. Zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi právnická osoba. a žalovaným došlo k uzavření smlouvy úvěru ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši úvěrového rámce 250 000 Kč, které mohl opakovaně čerpat v závislosti na splácení. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i (dále jen „ “), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

16. Podle je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

17. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně sice měla k dispozici potvrzení o příjmu žalovaného, který potvrdil deklarovaný příjem žalovaného v žádosti o úvěr, nicméně MONETA si již žádným způsobem neověřovala deklarovaný příjem domácnosti, který měl být 70 000 Kč, nicméně se na jeho tvorbě podílel pouze jeden příjem, a to z logiky věci příjem žalovaného (v tomto směru se však jedná o výtku jen na okraj, když s příjmem domácnosti MONETA dále nepočítala). V čem však soud spatřoval problém, bylo ověření výdajů. Skutečné výdaje žalovaného, s výjimkou splátkového zatížení, totiž nebyly zjišťovány, natož jakkoliv ověřovány. Výdaje žalovaného si předchůdkyně žalobkyně mohla snadno ověřit z výpisů z účtu, kterým žalovaný disponoval, jak sama tvrdila žalobkyně (ale nedoložila jej), namísto toho se předchůdkyně žalobkyně omezila na svůj interní matematický výpočet maximální měsíční splátky, kde zahrnula životní minimum a normativní náklady na bydlení, jakož i na statistické údaje o výdajích domácností. Takový postup však nelze shledat správným, když povinností je přistupovat ke zkoumání individuálně. Není možné, aby osoba žijící na území České republika měla výdaje ve výši 0 Kč. Již jen tato informace měla MONETU motivovat k tomu, aby si výdaje žalovaného blíže zjišťovala. Dlužno dodat, že v souladu s je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru uchovávat dokumenty sloužící k posouzení úvěruschopnosti. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v .

18. Jelikož byla smlouva posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah posoudit ve smyslu . Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 263 300 Kč a žalovaný jí vrátil 257 262,37 Kč a nadále jí tedy dluží 6 037,63 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

19. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. Až marným uplynutím doby dle se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jelikož žalovaný dle předložených listin uhradil poslední splátku dne datum a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat požadované poplatky a smluvní úrok. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle V projednávané věci byl zcela jasně úspěšnějším účastníkem žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soudu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.