Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

111 C 74/2026-35

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudcem Mgr. Otto Slavíkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 36 180 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 14,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 14,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 14,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalované ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne datum, žalovaná úvěr čerpala ve výši částka, dluh nesplatila, neučinila tak ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k prvnímu jednání se nedostavila, ačkoliv byla včas a řádně předvolána, žalobou a předvolání ji bylo doručeno dne datum náhradní formou dle (dále jen „“), z účasti u jednání se neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a v omluvené nepřítomnosti žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru a žádostí o něj, potvrzení o platbě, zesplatnění dluhu, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení a z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako „věřitel“) společností právnická osoba., IČO IČO jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem nepodnikatelem měla být uzavřena písemná smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota prostřednictvím webové stránky Anonymizováno, dle níž se věřitel zavázal žalované poskytnout na její účet č. č. účtu částku do limitu částka opakovaným čerpáním splacené části úvěru a žalovaná se měla zavázat úrok ve výši 40 % ročně přirostlý za měsíc splatit v pravidelných měsíčních platbách, jistinu pak nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Soudu předložená, která nebyla ani datovaná, nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala podpis žádné ze stran. Podpis žalované není ani na žádosti o úvěr ani na žádné jiné soudu předloženéě. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovanou, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního kódu, který byl ve smlouvě označen jako „Anonymizováno“. Žalovaná uzavření smlouvy neučinila nesporné. V žádosti o úvěr byly uvedeny poměry žalované, která byla svobodná, bez vzdělání, zaměstnaná se mzdou částka a měsíčními výdaji částka, bydlela v družstevním bytě. Potvrzením o provedené platbě od společnosti thePay.cz, s.r.o. bylo doloženo, že dne datum věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet č. účtu částku částka s VS rodného čísla žalované. Věřitel výzvou ze dne datum vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu ve výši částka, výzva byla adresovaná na adresu trvalého pobytu žalované, doklad odeslání nebyl soudu předložen. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že věřitel postoupil pohledávku za žalovanou postupníkovi právnická osoba., IČO IČO, který následnou smlouvou ze dne datum postoupil pohledávku žalované žalobkyni. V obou postupních smlouvách je pohledávka v seznamech označena. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem věřitele ze dne datum. Oznámení bylo odesláno dne datum společně s předžalobní výzvou k úhradě částky částka ve lhůtě „do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne datum. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaná na dluh po podání žaloby cokoliv zaplatila.

4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení , (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně byla nadána aktivní věcnou legitimací k vymáhání žalovaného nároku, kdy na základě postoupení pohledávky dle o. z. byla nositelkou tvrzeného hmotného práva, které bylo předmětem řízení. Provedenými důkazy nebyla existence tvrzené smlouvy, tj. smlouvy na opakované poskytnutí úvěru ve výši částka, zjištěna. K platnosti písemné formy právního jednání je podle o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je , o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinné od 17. 9. 2014 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že o. z. by měl být lex specialis k o. z. (viz Velký komentář I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v § až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. ). V projednávané věci nebyl v úvěrové smlouvě obsažen žádný úkon žalované, jenž by bylo možné označit za podpis, tím spíše za zaručený (kvalifikovaný) elektronický podpis. Proto tato smlouva nebyla uzavřena písemně. V předmětné věci žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, důkazníu (smlouvou), kterou se své tvrzení snažila prokázat, však byl prokázán opak, tedy, že v písemné formě smlouva o úvěru mezi účastníky uzavřena nebyla. Pakliže by soudu předložená smlouva měla být brána za alespoň záznam o obsahu smlouvy uzavřené ústně či konkludentně, potom by však také musela být žalovanou verifikována tak, aby písemně zaznamenaný projev vůle byl spojován výlučně s osobou žalované a nikoho jiného. A to se s odkazem na shora uvedené nestalo. Závěr o tom, že smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena, plyne i z absence důkazu o realizaci procesu uzavření smlouvy. Dle o. z. je smlouva uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Žalobkyně však uzavření neprokázala. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalované, neprokázala však, že žalovaná smlouvu tvrzeného znění uzavřela. Žalobkyně nikterak neprokázala, že žalovaná požádala o úvěr a po seznámení se s obsahem návrhu smlouvy jej odeslala a věřitel následně žalované doručila akceptaci návrhu na uzavření smlouvy. V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalované, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za kvalifikovaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním však nebyla zjištěna vůle žalované smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu, je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s věřitelem uzavřela žalovaná. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Sama žalovaná uzavření smlouvy neučinila nesporné. Soud tedy uzavřel, že závazek z úvěru mezi účastníky nevznikl. Žalobkyně žalované z neexistující smlouvy o úvěru měla vyplatit finanční prostředky. V důsledku přijetí plnění by vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle a o. z., pokud by soud zjistil, v jakém rozsahu byl dluh plněn. Za situace, kdy žalobkyně neuvedla skutková tvrzení o výši vyplaceného úvěru (revolving umožňuje opakované čerpání financí do předem stanoveného limitu bez nutnosti nové žádosti) a o výši žalovanou splacené částky za celou dobu trvání závazku a z žádné důkazníy tyto skutečnosti nemohly být zjištěny, nebylo možno přiznat žalobkyni nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení. Soud přijmul uvedený závěr z důvodu neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, kdy obě byly na straně žalobkyně. Potřebnost, tedy okruh rozhodujících skutečností, je určována hypotézou hmotněprávní normy, která upravuje sporný právní poměr účastníků. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997, sp. zn. ). Bylo na žalobkyni, aby tvrdila, v jakém rozsahu se žalovaná obohatila, což předpokládalo tvrzení o výši jí vyplacené částky, ale současně i výši částky, kterou žalovaná žalobkyni po výplatě splatila. Absenci tvrzení nebylo možno obejít odkazem nau, jež může sloužit pouze jako důkaz k tvrzení, v dané věci z předložených listin ani rozhodná skutečnost nebyla zjistitelná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. či ). Soud byl připraven splnit ve vztahu k žalobkyni svou poučovací povinnost ve smyslu , avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, a proto se jí předmětného poučení ve vztahu k prokázání toho, jakou částku žalovaná zaplatila, ani nemohlo ze strany soudu dostat. V tomto směru je možno odkázat na závěry Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. , v němž řešil právě otázku výkladu poučovací povinnosti soudu podle a výklad , a to s odkazem na svůj rozsudek ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. . V něm Nejvyšší soud ČR zdůvodnil závěr, že poučení podle se poskytuje jen účastníku, který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s v nepřítomnosti účastníka, je to právě a jen účastník, který svou nepřítomností u jednání soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo. V rozsudku ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , pak Nejvyšší soud dovodil, že poučovací povinnost podle , 2 a 3 plní soud při jednání a výslovně zdůraznil, že při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , negativně, protože žalované, která byla dle výsledku řízení procesně úspěšná, žádné náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.