Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 80/2026 - 46

-47

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: H. R., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) I. R., II) nezl. V. R., III) nezl. D. R., proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 1. 2025, č.j. MV1753146/SO2024, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2026, č.j. ,

takto:

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek vůči rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2026, č.j. , a vůči rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 24. 1. 2025, č.j. MV1753146/SO2024.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížností napadla v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatelky ze dne 30. 11. 2017 o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území podle ve spojení s , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 7. 2019.

[2] Součástí kasační stížnosti byl také návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle , který stěžovatelka doplnila podáním ze dne 11. 5. 2026. Stěžovatelka uvedla, že odkladný účinek její žalobě byl přiznán již v řízení před krajským soudem. V důsledku právní moci rozhodnutí žalované ze dne 24. 1. 2025, č.j. MV1753146/SO2024, ztratila pobytové oprávnění na území České republiky a je nucena k návratu do země původu (na Ukrajinu), kde probíhá válečný konflikt. Nepřiznáním odkladného účinku by byla způsobena újma nejen jí, ale také jejímu manželovi a nezletilým dětem. Tato újma spočívá v nepřiměřeném zásahu do jejich práva na respektování soukromého a rodinného života. Stěžovatelka sice má možnost žádat o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území České republiky, na udělení tohoto víza však není právní nárok a ani nezajišťuje stabilní pobytový status. V důsledku právní moci rozhodnutí žalované je nucena opustit území České republiky. Stěžovatelka dále odkázala na usnesení NSS ze dne 11. 4. 2023, č.j. , s uvedením, že ji nepoměrně větší újma může vzniknout již nyní, nikoliv pouze v řízení o správním vyhoštění.

[3] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřila přesvědčení, že nejsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku, a navrhla návrh stěžovatelky zamítnout. Stěžovatelka má možnost řešit svou pobytovou situaci v České republice, aniž by byla nucena vycestovat a aniž by došlo k rozdělení rodiny.

[4] Osoby zúčastněné na řízení se k návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku nevyjádřily.

[5] Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatelky přiznat. Ustanovení až 5 se užije přiměřeně. Jde o institut výjimečný, jehož účelem je ochránit adresáta veřejné správy před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy (srov. usnesení NSS ze dne 27. 1. 2012, č. j. ).

[6] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů ( ), tj. 1) výraznou disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovatelce v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly, a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatelky oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatelky. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatelka, která musí konkretizovat, jakou újmu by pro ni znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu. Stěžovatelkou uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti s napadeným rozsudkem městského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává, by pro ni byla zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.

[7] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci a z obsahu spisového materiálu a dále mj. i z vyjádření žalované, jejíž úlohou je ze zákona hájit veřejný zájem na úseku pobytu cizinců v České republice.

[8] Jeli odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována atd.).

[9] Z výše uvedených tvrzení stěžovatelky i z obsahu soudního spisu soud dovodil, že újma hrozící stěžovatelce je skutečná a intenzívní. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny na území a s tím spojená ztráta pobytového oprávnění a povinnost opustit území nepochybně velmi silně zasahuje do sféry soukromého a rodinného života stěžovatelky jakož i osob zúčastněných na řízení. Naproti tomu újma způsobená přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti třetím osobám zde z povahy věci nepřipadá v úvahu. Lze proto konstatovat, že první podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna je. Vykonatelnost rozhodnutí žalované představuje pro stěžovatelku a osoby zúčastněné na řízení nepoměrně větší újmu, než která by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by se tento výkon a jiné právní následky napadeného rozhodnutí neodložily. Pozbytí oprávnění pobývat na území České republiky a následná nutnost opuštění území by měla nepochybně za následek i ztížení možností stěžovatelky uplatnit svá práva v řízení u soudu.

[10] Na výše uvedeném závěru nic nemění ani argumentace žalované, v níž tvrdí, že stěžovatelka má možnost řešit svou pobytovou situaci bez nutnosti vycestování z České republiky. Soud v této věci přihlédl k tomu, že udělení jiného pobytového oprávnění stěžovatelce nelze s jistotou předvídat a že stěžovatelka je státní příslušnicí Ukrajiny, kde v současné době probíhá ozbrojený konflikt. Nelze proto očekávat, že by členové stěžovatelčiny rodiny, kteří zde disponují pobytovým oprávněním, zejména její nezletilé děti, o které pečuje, odcestovali společně se stěžovatelkou z území ČR.

[11] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. V daném případě připadá v úvahu veřejný zájem související s pobytem cizinců na území České republiky, který je zajišťován mj. i tím, že cizinci, kteří k tomu nejsou oprávněni, se na tomto území zdržovat nemohou. V daném případě však přiznání odkladného účinku „jen“ odsouvá účinky rozhodnutí žalované po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí přezkoumávána, a nejedná se tedy o legalizaci pobytu stěžovatelky na území České republiky. Lze tedy konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s veřejným zájmem. V souladu s těmito závěry ostatně usnesením č. j. přiznal žalobě odkladný účinek již městský soud.

[12] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, přiznal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatelky odkladný účinek, a to jak ve vztahu k napadenému rozsudku, tak i ve vztahu k rozhodnutí žalované (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020, čj. , č. 4039/2020 Sb. NSS). Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti kasační soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.

[13] Ukáželi se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu zrušit ( ve spojení s ).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. června 2026

Mgr. Aleš Roztočil

předseda senátu