Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Azs 58/2026 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: A. M., zastoupený Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem se sídlem Stodolní 834/7, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2025, čj. OAM-790/BA-BA07-LE31-2025, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2026, čj. -27,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 3. 2026, čj. -27, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce žádal o mezinárodní ochranu podle , o azylu. Svou žádost odůvodnil tím, že v zemi původu má konflikt s nevlastním otcem, který jej v minulosti bil, škrtil a vyhrožoval mu. K napadení ze strany nevlastního otce naposledy došlo před sedmi lety. Od té doby se žalobce s nevlastním otcem několikrát potkal, ale k žádnému fyzickému napadení nedošlo. Spor mezi nimi vznikl kvůli nemovitosti. Jako další důvod podání žádosti o mezinárodní ochranu žalobce uvedl absenci socioekonomického zázemí v zemi původu. Žalovaný žádosti o mezinárodní ochranu nevyhověl.

[2] Žalovaný neshledal, že by žalobce v zemi původu vyvíjel činnost směřující k uplatnění politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu, za kterou by byl pronásledovaný. Neshledal ani důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 písm. b) zákona o azylu, protože žalobce nečelí a ani nečelil v zemi původu pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. V případě žalobce pak nebyly splněny ani podmínky udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle zákona o azylu. Z důvodu změny právní úpravy pak u žalobce nepřicházel v úvahu ani humanitární azyl (bod 9 přechodných ustanovení , kterým se mění zákon o azylu). Žalovaný ani nezjistil, že by byly v případě žalobce dány důvody pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu. Žalobci totiž ze strany nevlastního otce nehrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy tak, jak ji vymezuje zákona o azylu (tj. trest smrti nebo poprava, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, či vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu).

[3] Žalobce se proti zamítavému rozhodnutí žalovaného bránil žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ostravě.

[4] Krajský soud žalobě vyhověl. Napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že se žalovaný nijak nezabýval tím, zda by žalobci byla v zemi původu poskytnutá ze strany státních orgánů ochrana před pronásledováním ze strany soukromé osoby – jeho nevlastního otce. Za účelem takového posouzení si žalovaný ani neopatřil relevantní podklady, ze kterých by bylo možné zjistit skutkový stav věci ohledně možností vnitřní ochrany. V rozporu s tímto přitom žalovaný v rozhodnutí uvedl, že výpověď žalobce považuje za věrohodnou.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření účastníků

[5] Žalovaný (stěžovatel) se proti rozsudku krajského soudu bránil kasační stížností. V ní namítal, že v řízení nebylo na místě zjišťovat, zda mohl žalobce získat v zemi původu ochranu proti pronásledování ze strany nevlastního otce. Tak by tomu bylo, pokud by byla v řízení prokázaná obava z azylově relevantního pronásledování, resp. pokud by žalobce tvrdil azylově relevantní důvod. V posuzovaném případě se ale o azylově relevantní pronásledování nejednalo. Důvody, pro které krajský soud napadené rozhodnutí zrušil, se tedy zcela míjí s důvody, pro které žalovaný žádost žalobce o mezinárodní ochranu zamítl.

[6] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] Jelikož v nyní projednávané věci rozhodovala specializovaná samosoudkyně, zabýval se Nejvyšší správní soud tím, zda je kasační stížnost přijatelná.

[8] Podle platí, že rozhodovalli před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. , č. 933/2006 Sb. Nejvyšší správní soud, Ostapenko). V posuzované věci je dán druhý důvod přijatelnosti, spočívající v zásadním pochybení krajského soudu.

[9] Stěžovatel namítá, že nebylo nutné, aby zjišťoval, zda se žalobce mohl v zemi původu obrátit s žádostí o ochranu na příslušné orgány. V řízení totiž žalobce neuvedl azylově relevantní důvody. V takovém případě je podle stěžovatele nadbytečné, aby zjišťoval bližší informace o zemi původu žalobce a zabýval se tím, zda se mohl žalobce domoci ochrany u státních orgánů.

[10] Nejvyšší správní soud shledal tuto stěžovatelovu námitku důvodnou.

[11] Samotné rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany by mělo odpovídat logické posloupnosti jednotlivých kroků při posouzení důvodnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Nejprve by se mělo v rozhodnutí objevit (1) komplexní zhodnocení hodnověrnosti vylíčeného azylového příběhu ve smyslu kritérií dle čl. 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (kvalifikační směrnice). Po něm následuje hodnocení podmínek pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. V rámci tohoto hodnocení se má posoudit, (2) zda žadatel má odůvodněný strach z pronásledování v místě svého bydliště v zemi původu (ve světle čl. 9 a čl. 10 kvalifikační směrnice) nebo zda mu tam hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy (ve světle čl. 15 kvalifikační směrnice). Hodnocení (3) možné vnitřní ochrany, tedy zda má žadatel o mezinárodní ochranu možnost obrátit se na státní orgány v místě svého bydliště, které by mu byly ochotny a schopny poskytnout účinnou ochranu, může přijít na řadu až v situaci, kdy je shledáno splnění podmínky odůvodněného strachu z pronásledování nebo skutečného nebezpečí vážné újmy. Pokud není žadateli dostupná účinná ochrana před pronásledováním či vážnou újmou v místě jeho bydliště, zkoumá se (4) alternativa vnitřního přesídlení v rámci země původu (rozsudek NSS ze dne 30. 5. 2025, čj. -40, bod 22).

[12] Krajský soud se při přezkumu rozhodnutí stěžovatele zabýval tím, zda stěžovatel komplexně zhodnotil hodnověrnost vylíčeného azylového příběhu. Rozhodnutí stěžovatele nicméně shledal nepřezkoumatelné z důvodu absence hodnocení možné vnitřní ochrany v zemi původu. Takový postup ale ignoruje právě uvedenou logickou posloupnost kroků při posouzení důvodnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany a v důsledku se tak míjí s důvody, na kterých stojí rozhodnutí žalovaného.

[13] Nejvyšší správní soud z rozhodnutí žalovaného ověřil, že podle stěžovatele žalobci nehrozí pronásledování z důvodů vymezených v § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, a ze strany nevlastního otce ani bezprostředně nehrozí skutečné nebezpečí vážné újmy tak, jak ji vymezuje § 14a odst. 2 zákona o azylu (tj. trest smrti nebo poprava, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání a ani vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu). Nevlastní otec žalobce napadl před sedmi lety a poté, co žalobce odešel z domova, se se svým nevlastním otcem několikrát potkal ve městě, přičemž k žádnému fyzickému napadení nedošlo. Žalobci proto v případě návratu do země původu podle stěžovatele vážná újma nehrozí. Jako mučení, nelidské zacházení nebo trestání podle stěžovatele nelze vnímat ani absenci socioekonomického zázemí žalobce v jeho zemi původu. Závěrem stěžovatel dodal, že v zemi původu žalobce neprobíhá ani ozbrojený konflikt.

[14] Z hlediska jednotlivých kroků vyložených v bodě [11] tohoto rozsudku, tedy žalovaný skončil u kroku 2. Nebyl tak skutečně žádný důvod, aby se stěžovatel zabýval krokem 3, tedy otázkou možné vnitřní ochrany. Hodnocení možné vnitřní ochrany může přijít na řadu až v situaci, kdy je shledáno splnění podmínky odůvodněného strachu z pronásledování nebo skutečného nebezpečí vážné újmy. Pokud mu absenci této úvahy vytkl krajský soud dopustil se zásadního pochybení. Tento krajský soudem uvedený zrušující důvod se totiž míjí s důvody rozhodnutí žalovaného.

[15] Krajský soud úvahy stěžovatele týkající se pronásledování a hrozby vážné újmy nijak nepřezkoumal. Povinnost stěžovatele zabývat se otázkou ochrany ze strany státních orgánů krajský soud dovodil ze skutečnosti, že stěžovatel shledal azylový příběh žalobce věrohodným. K tomu, aby mohl krajský soud zaujmout názor, že se měl stěžovatel zabývat možností žalobce domoci se v zemi původu účinné ochrany ze strany státních orgánů, měl ale podrobit přezkumu stran správnosti právě úvahy stěžovatele týkající se pronásledování a hrozby vážné újmy. Jelikož tak neučinil, dopustil se zásadního pochybení, pro které je nutné jeho rozsudek zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

[16] Nejvyšší správní soud nespatřuje ani žádnou vadu, či rozpor v tom, že žalovaný při posuzování důvodů azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu shledal, že jednání, kterého se žalobce obává lze považovat za pronásledování. Podle tohoto ustanovení je azylově relevantním pronásledování pouze pronásledování ze specifických důvodů. Ani jeden z těchto důvodů však žalovaný u žalobce neshledal. Následně odmítnutí doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu postavil na tom, že toto jednání, kterému byl žalobce v minulosti vystaven, již není hrozící. Mezinárodní ochrana je institut, který chrání před hrozbou, která by cizinci hrozila při návratu do zemi původu. Jde tedy o ochranu před jednáním v budoucnu. Čili tento závěr žalovaného není v kontextu mezinárodní ochrany rozporný. To, zda to je závěr správný, dosud krajský soud neposuzoval, a proto se k tomu Nejvyšší správní soud nemůže vyjádřit.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a v souladu s rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ).

[18] V dalším řízení krajský soud posoudí, zda žalovaný správně vyhodnotil, že žalobci v zemi původu nehrozí pronásledování z azylově relevantních důvodů (§ 12 zákona o azylu) či skutečné nebezpečí vážné újmy (§ 14a zákona o azylu). Teprve ve světle takového posouzení následně vypořádá zbylé žalobní námitky a učiní závěr o tom, zda se žalovaný měl blíže zabývat bezpečnostní situací v zemi původu žalobce a možnosti domáhat se ochrany u státních orgánů.

[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 3. června 2026

Tomáš Foltas

předseda senátu