Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3291/2024

29 Cdo 3291/2024-155

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce FLAGITEX EUROPE a. s., se sídlem v Praze 9, Bryksova 763/46, PSČ 198 00, identifikační číslo osoby 07859830, zastoupeného JUDr. Janem Szewczykem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Veleslavínova 93/10, PSČ 110 00, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o zaplacení částky 2 861 067,84 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2024, č. j. -100, takto:

Odůvodnění:

1.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem

ze dne 12. prosince 2023, č. j. -78, zamítl žalobu, kterou se žalobce (FLAGITEX EUROPE a. s.) domáhal po žalovaném (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení náhrady škody ve výši 2 861 067,84 Kč (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. května 2024, č. j. -100, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Odvolací soud přitom vyšel z následujících zjištění:

[1] Žalobce se jako zajištěný věřitel účastnil insolvenčního řízení vedeného před Městským soudem v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. , v němž funkci insolvenčního správce vykonával Ing. Václav Svoboda (dále jen „V. S.“).

[2] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Odbor hospodářské kriminality, požádala podáním ze dne 18. ledna 2022 insolvenční soud o součinnost; z podání vyplývá, že policejní útvar převzal dne 28. prosince 2021 k prověření podnět soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci činnosti V. S. a policejní orgán zahájil dne 10. ledna 2022 úkony trestního řízení pro důvodné podezření ze spáchání zločinu zpronevěry a zároveň požádal o provedení kontroly v řízeních, v nichž V. S. působil jako insolvenční správce.

[3] Insolvenční soud na jednání konaném dne 18. ledna 2022 konstatoval, že na základě zjištění z úřední činnosti (trestního oznámení místopředsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. prosince 2021, které bylo insolvenčnímu soudu zasláno mailem na vědomí) je V. S. podezřelý ze zpronevěry peněžních prostředků v jiných insolvenčních řízeních vedených před Krajským soudem v Českých Budějovicích. U jednání přítomný V. S. potvrdil, že nemá k dispozici peněžní prostředky a není schopen je věřitelům vyplatit, protože byl vydírán.

[4] Insolvenční soud požádal dne 18. ledna 2022 předsedkyni insolvenčního soudu o určení osoby nového insolvenčního správce ve smyslu , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), jelikož dosavadní správce V. S. hrubým způsobem porušil své povinnosti.

[5] Žalobce podal dne 19. ledna 2022 žádost insolvenčnímu soudu o „odvolání“ V. S. z funkce insolvenčního správce.

[6] Insolvenční soud usnesením ze dne 20. ledna 2022, č. j. -71, (mimo jiné) zprostil V. S. funkce insolvenčního správce; rozhodnutí nabylo právní moci dne 8. února 2022.

4. Na tomto základě odvolací soud – vycházeje zejména z ustanovení a a z ustanovení a , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že insolvenční soud zprostil V. S. funkce insolvenčního správce ihned poté, kdy se dozvěděl, že proti V. S. byly zahájeny úkony trestního stíhání, a V. S. tuto skutečnost potvrdil; do té doby nebyly insolvenčnímu soudu známy skutečnosti, že by se V. S. neřídil jeho pokyny nebo že V. S. závažně pochybil v jiných věcech. Insolvenční soud se nedopustil nesprávného úředního postupu; žalovaný proto neodpovídá za škodu případně vzniklou žalobci.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně v „plném rozsahu“, podal žalobce dovolání. Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

6. Konkrétně dovolatel (podle obsahu dovolání) klade otázku, zda insolvenční soud porušil svou povinnost v rámci dohlédací činnosti tím, že (včas) nereagoval na podněty „prokazující“ trestnou činnost insolvenčního správce.

7. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje, že insolvenční soud dohlédací činnost zanedbal, jelikož nereagoval na podněty prokazující trestnou činnost V. S., jenž po dobu nejméně deseti let zpronevěřoval finanční prostředky náležející do majetkových podstat insolvenčních dlužníků. Zásadní pochybení spatřuje dovolatel v tom, že insolvenční soud reagoval na trestnou činnost V. S. až poté, kdy mu V. S. osobně sdělil na jednání, že zpronevěřuje finanční prostředky a zasílá je „balkánským vyděračům“. Z ostatních insolvenčních řízení, kde V. S. vykonával funkci insolvenčního správce, přitom vyplývá, že již na podzim roku 2021 (nejpozději 21. prosince 2021) bylo zřejmé, že dochází k rozsáhlé trestné činnosti. Insolvenční soud nenahlédl do účtu majetkové podstaty, nezkontroloval hospodaření V. S. a nesprávně vyčkal až do 18. ledna 2022 (dokonce nereagoval ani dne 10. ledna 2022, kdy již obdržel informaci, že jsou vůči V. S. zahájeny úkony trestního řízení).

8. Dovolatel doplnil dovolání podáním datovaným 12. listopadu 2024 (ve kterém podrobně poukázal na jednotlivá insolvenční řízení, v němž V. S. zpronevěřil finanční prostředky) a 24. dubna 2025 (ve kterém informoval o nepravomocném odsouzení V. S.). Dovolatel učinil tato podání po lhůtě k tomu určené ( ), takže k nim Nejvyšší soud v souladu s nepřihlížel; v dovolání nadto nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ( ).

9. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

10. Dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním výslovně v celém jeho rozsahu. V rozsahu, v němž směřuje dovolání proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, jakož i v rozsahu, v němž směřuje proti druhému výroku napadeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, přípustnost dovolání vylučuje Nejvyšší soud proto v této části dovolání bez dalšího odmítl podle jako objektivně nepřípustné.

11. Ve zbývající části (v rozsahu prvního výroku odvolacího soudu ve věci samé) Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , odmítl podle a 2

12. V intencích ustanovení a 3 je jediným způsobilým dovolacím důvodem, pro který lze připustit dovolání podle , dovolací důvod, jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (lhostejno, zda v rovině práva procesního nebo v rovině práva hmotného). Při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení správné, přitom dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dál jen „Sb. rozh. obč.“), a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit.

13. Dovolací námitky vycházející z toho, že insolvenční soud věděl o trestné činnosti V. S. dříve, než jak podle výsledku provedeného dokazování uzavřel odvolací soud, je ve smyslu výše řečeného nepřípustnou skutkovou polemikou s jiným skutkovým závěrem napadeného rozhodnutí a přípustnost dovolání proto jejím prostřednictvím nelze založit.

14. Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dlouhodobě vychází z toho, že za nesprávný úřední postup ve smyslu věty třetí je třeba považovat i nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení (srov. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 1999, sp. zn. , a z četné navazující judikatury např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněný pod číslem , nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. září 2012, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 7/2013 Sb. rozh. obč.).

15. Případné prodlení soudu s vydáním nemeritorního rozhodnutí je třeba posoudit z hlediska porušení povinnosti učinit úkon v době zákonem stanovené nebo přiměřené ve smyslu věty druhá a třetí , nikoliv z hlediska porušení povinnosti vydat rozhodnutí. Závěr o tom, zda byl určitý úkon učiněn v přiměřené době ve smyslu věty třetí , je vždy odvislý od konkrétních okolností případu, zejména od závažnosti újmy, která v případě neprovedení úkonu hrozí a které má daný úkon zabránit, popř. ji v případě již nastalé újmy zmírnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč.).

16. V rozsudku ze dne 31. října 2023, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč., Nejvyšší soud řešil otázku, zda se insolvenční soud dopustil nesprávného úředního postupu, jestliže mu stanoví povinnost vydat rozhodnutí v časovém období (procesní zákonné lhůtě), které není pevně stanoveno („bez zbytečného odkladu“); přitom uzavřel, že porušení povinnosti rozhodnout „v přiměřené lhůtě“ ( věta třetí ) se zkoumá s ohledem na to, zda insolvenční soud vydal rozhodnutí „bez zbytečného odkladu“.

17. Nejvyšší soud dále již v rozsudku ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. , uveřejněném pod číslem , přijal a odůvodnil pro poměry , o konkursu a vyrovnání, (dále jen „ “), závěr, že stát neodpovídá za škodu způsobenou porušením povinnosti správce konkursní podstaty v konkursním řízení. V rozsudku ze dne 23. července 2015, sp. zn. , uveřejněném pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 45/2016“), Nejvyšší soud uvedené rozvedl následovně:

[1] Jestliže škoda vznikla již v důsledku jednání správce konkursní podstaty, jenž při výkonu funkce nepostupoval s odbornou péčí a porušil povinnost, kterou mu ukládá zákon nebo kterou mu uložil konkursní soud ( ), pak není dána odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem konkursního soudu [došlo-li ke vzniku škody jednáním správce konkursní podstaty, pak nedostatky následné dohlédací činnosti konkursního soudu již nelze pokládat (též s přihlédnutím k teorii adekvátní příčinné souvislosti) za příčinu vzniku škody (rozhodující příčinou vzniku škody byla jiná skutečnost)].

[2] Pouze tehdy, dovršil-li se škodný následek vyvolaný protiprávním jednáním správce konkursní podstaty (vznikla-li škoda) až ve spojení s případnou nečinností nebo vadami postupu konkursního soudu při výkonu dohlédací činnosti (ve spojení s nesprávným úředním postupem konkursního soudu), lze uvažovat o společné odpovědnosti správce konkursní podstaty a státu za způsobenou škodu.

18. K těmto závěrům se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil pro poměry výkonu dohlédací činnosti insolvenčního soudu nad činností insolvenčního správce v insolvenčním řízení např. v rozsudku ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. , v rozsudku ze dne 29. září 2022, sp. zn. , uveřejněném pod číslem , nebo v rozsudku ze dne 25. dubna 2023, sp. zn. .

19. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti nepochybil a o zproštění V. S. rozhodl v přiměřené lhůtě, tedy „ihned“ (poměřováno „neprodleně“) po jeho slyšení u jednání dne 18. ledna 2022, z mezí označené ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nikterak nevybočuje stejně jako závěr, že příčinou vzniku tvrzené škody může být toliko protiprávní jednání V. S., nikoliv (též) procesní postup insolvenčního soudu.

20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 5. 2026

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu