Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2808/2025

27 Cdo 2808/2025-401

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci navrhovatele Ing. Mgr. Igora Schulmeistera, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, za účasti 1)Ekologických Zdrojů Energie s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Olomouci, Palackého 75/21, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 27730298, zastoupené opatrovníkem Mgr. Vítem Lukášem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Černochova 265/8, PSČ 779 00, 2)Davida Dvořáka, zastoupeného JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1936/19, PSČ 602 00, 3)AAA INSOLVENCE OK v. o. s., se sídlem v Brně, Vranovská 1169/108, PSČ 614 00, identifikační číslo osoby 29355940, a 4)JUDr. Lenky Vidovičové, LL.M., se sídlem v Olomouci, Zámečnická 497/3a, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 63028484, o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání Davida Dvořáka proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2025, č. j. -331, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. David Dvořák

je povinen

zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 7.344,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce navrhovatele

.

III. Ve vztahu mezi Davidem Dvořákem a ostatními účastníky žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Návrhem z 25. 3. 2024 se navrhovatel domáhá, aby soud zrušil Ekologické Zdroje Energie s. r. o. (dále jen „společnost“) s likvidací a jmenoval likvidátora.

2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 8. 11. 2024, č. j. -259, zrušil společnost s likvidací (výrok I.), zamítl návrh na jmenování třetí účastnice likvidátorkou společnosti (výrok II.), přibral jako účastníka do řízení čtvrtou účastnici (výrok III.), jmenoval čtvrtou účastnici likvidátorkou společnosti (výrok IV.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).

3. K odvolání navrhovatele a druhého účastníka Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV. a V. potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

4. Proti usnesení odvolacího soudu podal druhý účastník dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

5. Při posuzování přípustnosti dovolání Nejvyšší soud s ohledem na uplynutí lhůty k podání dovolání nemohl v souladu s přihlížet k obsahu podání dovolatele ze dne 18. 5. 2026, doručeného soudu dne 21. 5. 2026.

6. Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, které podle mínění dovolatele v ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice zda:

1) „má soud rozhodující o zrušení obchodní korporace s likvidací vyčkat pravomocného rozhodnutí v jiném již běžícím řízení, jedná-li se o řízení, jehož výsledek může potenciálně nastolit stav, za kterého již bude možná náprava nyní závadného stavu spočívajícího v existenci důvodů pro zrušení obchodní korporace a její likvidaci soudem,

2) může být takovýmto (běžícím) řízením ve smyslu předcházející otázky řízení o vyloučení společníka společnosti s ručením omezeným za situace, kdy jsou ve společnosti pouze dva společníci,

3) má soud při rozhodování o zrušení obchodní korporace zohlednit skutečnost, že zrušením obchodní korporace může zmařit účel jiných probíhajících řízení a zprostředkovaně také negativně zasáhnout do ekonomické sféry účastníků řízení o zrušení obchodní korporace“.

7. Ani jedna z dovolatelem formulovaných otázek však přípustnost dovolání nezakládá. Je tomu tak proto, že závěr odvolacího soudu, podle kterého nepřekonatelné rozpory mezi společníky představují důvod pro zrušení společnosti, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Z té se podává, že:

1) , obchodní zákoník, vychází z toho, že není-li společnost schopna podnikatelské činnosti pro rozpory mezi společníky (a nejsou-li společníci anischopni se na řešení vzniklé situace dohodnout), je třeba volit takové řešení, při kterém bude zachováno rovné postavení obou (všech) společníků ve společnosti. Takovým řešením je právě zrušení společnosti, nikoli ukončení účasti některého ze společníků (viz – pro poměry právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 – usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. ; citovaný závěr se však obdobně prosadí i při výkladu právní úpravy účinné od 1. 1. 2014).

2) Činnost, kterou nemůže obchodní korporace vykonávat pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky ve smyslu , o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), nelze redukovat pouze na podnikatelskou činnost (popř. jinou činnost sloužící k plnění účelu, pro který byla obchodní korporace založena) projevující se ve vztahu ke třetím osobám (navenek). Sohledem na další důvody pro zrušení obchodní korporace s likvidací uvedené v a b) z. o. k. (zaměřené právě na nečinnost obchodní korporace navenek) jde v případě nemožnosti výkonu činnosti dle z. o. k. především o (ne)činnost směřující dovnitř obchodní korporace, projevující se zejména dlouhodobou či trvalou nefunkčností jejích orgánů.

3) Dlouhodobá nefunkčnost nejvyššího orgánu společnosti, způsobená narušenými vztahy mezi společníky, sama o sobě (aniž by bylo nutné se zabývat dalšími okolnostmi spočívajícími v neplnění povinností ve vztahu k rejstříkovému soudu a k finančnímu úřadu) vede k závěru, podle něhož společnost nemůže vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky.

K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou.

8. Dospěl-li odvolací soud k závěru, podle kterého společnost není schopna vykonávat svou činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky a z toho důvodu ji zrušil, aniž by čekal na výsledek řízení o vyloučení společníka (navrhovatele) zahájeného dovolatelem, nelze jeho závěru ve světle citované judikatury ničeho vytknout.

9. O návrhu dovolatele na odklad právní moci napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud (bez zbytečného odkladu) o podaném dovolání, stává se návrh bezpředmětný (obsoletní). K tomu obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. .

10. Náklady dovolacího řízení vzniklé navrhovateli sestávají z odměny zástupce navrhovatele za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání (ze dne 23. 10. 2025) dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – jejíž výše podle , bodu 5 a advokátního tarifu činí 5.620 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle advokátního tarifu ve výši 450 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 1.274,70 Kč tak dovolací soud přiznal navrhovateli k tíži dovolatele celkem částku 7.344,70 Kč.

11. Ve vztahu mezi dovolatelem a ostatními účastníky ostatním účastníkům žádné účelně vynaložené náklady dovolacího řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 5. 2026

JUDr. Filip Cileček

předsed

a senátu