Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 329/2025-40

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Sobalou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 106 755,15 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 553,24 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 65 201,91 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 14 278,8 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 104 999,15 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025 ve výši 2 695,72 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 106 755,15 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 553,24 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 65 201,91 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 14 278,8 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 104 999,15 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025 ve výši 2 695,72 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 106 755,15 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 4. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 106 755,15 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 278,80 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 104 999,15 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrok z prodlení za období od 4. 2. 2025 do 21 4. 2025 ve výši 2 695,72 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 106 755,15 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy před jejím uzavřením byla prověřena úvěruschopnost žalované. Dne 3. 11. 2021 byla uzavřena smlouva č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši 105 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V době trvání smluvního vztahu žalovaná načerpala částku 388 015 Kč a uhradila částku 346 461,76 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 20. 1. 2025. Celková dlužná částka 106 755,15 Kč sestává z jistiny ve výši 104 999,15 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. K nařízenému jednání se žalovaná, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila a dostavil se toliko zástupce žalobkyně. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouva č. hodnota ze dne 3. 11. 2021 (Šikovný účet), výpisů čerpání, splátek a úhrad, předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2025 včetně podacího archu ze dne 7. 2. 2025, výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 20. 1. 2025 včetně podacího archu ze dne 21. 1. 2025, úvěrových podmínek, úvěrové zprávy, ověření bonity MLS, karty klienta ze dne 21. 4. 2025, výpisu z účtu žalované za období od 9. 8. 2021 do 2. 11. 2021. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.

5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy č. hodnota ze dne 3. 11. 2021 (Šikovný účet) bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou. Úvěrující žalované poskytla bezúčelový revolvingový úvěr s výší rámce k čerpání 14 990 Kč, úrok byl sjednán ve výši 26,28 % ročně, výše měsíční splátky byla sjednána 4 % z aktuální dlužné částky. Ve smlouvě žalovaná ke svým poměrům uvedla, že je zaměstnána u právnická osoba, její čistá měsíční mzda činí 19 000 Kč, ostatní členové domácnosti mají příjem 28 000 Kč měsíčně. Žalovaná je svobodná, nemá žádné dítě, má středoškolské vzdělání, bydlí v podnájmu. Smlouva sice nebyla žalovanou podepsaná, ale soud má za prokázáno, že úvěrovanou byla skutečně žalovaná a že uzavření smluv bylo jejím právním jednáním, když žalobkyni při sjednávání první smlouvy poskytla výpisy ze svého účtu č. č. účtu za období od 9. 8. 2021 do 2. 11. 2021 a při uzavření smlouvy byla zjištěna její totožnost z OP č. hodnota, navíc úvěr splácela. Lze tedy důvodně předpokládat, že k uzavření smlouvy došlo, pokud žalovaná důkazní y nijak nerozporovala a k čerpání úvěrů v souladu se smlouvou prokazatelně došlo.

6. Z výpisů čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná na úvěr č. hodnota vyčerpala celkem 388 015 Kč a uhradila celkem 346 461,76 Kč. Žalobkyně úvěr zesplatnila výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 20. 1. 2025, která byla odeslána žalované dle podacího archu dne 21. 1. 2025, a vyzvala žalovanou k úhradě částky 114 496,40 Kč. Následně žalobkyně upomínala žalovanou o úhradu celé dlužné částky v předžalobní výzvě k plnění ze dne 6. 2. 2025, která byla dle podacího archu odeslána žalované dne 7. 2. 2025.

7. Z úvěrové zprávy vyplývá, že se jedná o u vyhotovenou v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavření smlouvy a vyplývá z ní, že v registru NRKI byl u žalované evidován 1 existující splátkový úvěr s nesplaceným zůstatkem ve výši 26 733 Kč a jeden nesplátkový kontrakt s nesplaceným zůstatkem 4 480 Kč. Z y však není patrná výše příjmů či výdajů žalované ani další skutečnosti týkající se jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Z karty klienta ze dne 21. 4. 2025 bylo zjištěno, že tyto obsahují údaje, které o svých poměrech uvedla žalovaná v úvěrové smlouvě, a dále výsledky nahlížení do registrů NRKI, JAP PUJCKA, SOLUS, do centrální evidence exekucí a do seznamu neplatných dokladů, přičemž žádná negativní zjištění nejsou uvedena. Z ověření bonity MLS byly zjištěny podobné údaje.

8. Z výpisů z účtu žalované č. č. účtu za období od 9. 8. 2021 do 2. 11. 2021 soud zjistil, že tyto nejsou originálními výpisy banka., neboť nejsou vyhotoveny v typickém barevném grafickém provedení této banky. Z jejich obsahu lze leda vyčíst, že žalovaná v tomto období obdržela 3x mzdu od svého zaměstnavatele v průměrné výši 19 042 Kč. Nejsou z nich patrny výdaje na bydlení, ani ostatní běžné nutné výdaje.

9. Z dalších čtených listin neučinil soud žádná skutková zjištění.

10. Žaloba se jeví soudu jako důvodnou, avšak toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno uzavření dvou smluv o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou, dle , o spotřebitelském úvěru. Obsah smluv je zachycen v listinné podobě. Žalovaná nenamítala, že by obsah smluv zachycený v žalobkyní předložených listinách neodpovídal obsahu smlouvy, kterou si účastníci sjednali. Soud má však za to, že smlouvy o úvěru jsou neplatné, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v , o spotřebitelském úvěru, a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na věta druhá o spotřebitelském úvěru.

11. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení , resp. ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu , resp. ZoSÚ ve spojení s přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. ve spojení s občanského zákona (u smlouvy z r. 2015), resp. (u smluv z r. 2017).

12. Žalobkyně doložila úvěrovou zprávu, ze které není patrné nic ohledně příjmů či pravidelných výdajů žalované, a dále ověření bonity MLS, ze kterého je patrné, že žalobkyně činila dotazy ohledně žalované na registry dlužníků. Dle soudu měla žalobkyně pečlivěji zkoumat poměry žalované, pokud zjistila, že v registr NRKI eviduje existující splátkový kontrakt. Výše příjmu žalované sice byla žalobkyní ověřena z výpisů z účtu žalované (3x příchozí mzda), žalobkyně však nedoložila pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele žalované, z níž by bylo zřejmé, o jaký typ pracovního poměru se jedná. Žalobkyně ani nezjišťovala skutečnou výši pravidelných výdajů žalované, z důkazů založených do spisu žalobkyní nevyplynulo, z jakých skutečností vycházela při zjišťování výdajů žalované a ve výpočtu bonity vycházela toliko z výše životního minima, a ne ze skutečných výdajů žalované. Žalobkyně neprokázala ani to, že zjišťovala tak elementární údaj, jako je výše měsíčních výdajů na bydlení. Vzhledem k nedostatečným zjištěním ohledně příjmů a pravidelných výdajů žalované má soud za to, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně.

13. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné, avšak uplatněné v tomto řízení nároky mohl být částečně posouzeny jako nároky na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu , věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením o bezdůvodném obohacení ( a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná na základě neplatné smlouvy čerpala finanční prostředky ve výši 388 015 Kč a žalobkyni uhradila částku 346 461,76 Kč a vzniklo jí tak bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi součtem čerpaných částek a součtem plateb, tj. 41 553,24 Kč. Žalovaná tak byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 41 553,24 Kč podle věta třetí Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že soud náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z účastníků. Žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná a procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).