Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 41/2026-17

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky, IČO IČO advokátky sídlem tamtéž

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení 10 325 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 7 000 Kč, 3 325 Kč a 2 800 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % z 9 800 Kč od 2. dubna 2024 do zaplacení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení 7 000 Kč, 3 325 Kč a 2 800 Kč s úrokem z prodlení 14,75 % z 9 800 Kč od 2. dubna 2024 do zaplacení.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 7 tis. Kč, jakožto nesplacené části jistiny, smluvní pokuty 3 325 Kč a 2,8 tis. Kč, jakožto nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši nejpozději splatných datum, s úrokem z prodlení podle výroku I. K odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba., IČO IČO, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo dne datum, dle které byl žalované v neuvedený den poskytnut úvěr 7 tis. Kč, který měl být vrácen v době blíže nespecifikovaného trvání smlouvy a k tomu měl být žalovanou placen přirostlý úrok 40 % p. m. z jistiny, vždy nejpozději k 31. dni v měsíci. Žalovaná se ovšem podle žalobkyně dostala do prodlení s úhradou úvěru, a proto byla dne datum informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě v souladu se smlouvou. Pro případ prodlení žalované se splácením měla být ve smlouvě dále sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky v prodlení, která byla žalována z jistiny za dobu od období v kapitalizované výši 3 325 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. K prokázání skutečnosti, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v tvrzené výši, navrhovala žalobkyně, aby soud učinil dotaz na banku žalované, zda jí byla zaslána na bankovní účet částka 7 tis. Kč a zda byla v dané době majitelkou uvedeného bankovního účtu nebo k němu měla dispoziční oprávnění. Žalobkyně měla nabýt předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené se svým výše uvedeným právním předchůdcem.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a stejně jako žalobkyně a její zástupkyně se nedostavila ani k jednání před soudem nařízenému na den 20. dubna tr., když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.

Soud nemohl žalobě vyhovět pro nedostatek zjištění ve vztahu k aktivní věcné legitimaci žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že smlouva, z níž žalovaný nárok dovozuje, byla uzavřena s úvěrující, která jí tuto pohledávku měla následně smluvně postoupit. Ohledně skutkových tvrzení o uzavření (myšleno sjednání) smlouvy o postoupení pohledávek, však žalobkyně neoznačila žádné důkazy. Soud proto v tomto směru nemohl učinit žádná skutková zjištění, neboť žalovaná neoznačila žádná z žalobních tvrzení za nesporná. Za označení důkazu totiž nelze považovat pouhé připojení písemností k žalobnímu návrhu, označených jako přílohy. Tím jistě nelze splnit požadavek přiřazení důkazu ke konkrétnímu skutkovému tvrzení, jak uzavřel mj. také Krajský soud v Plzni v rozsudku ze dne 29. dubna 2015, čj. -51, jakožto soud odvolací ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou . Přílohy totiž mohou být důkazy, ale také často doplňují žalobní tvrzení, nebo jsou dokladem jiné procesně významné skutečnosti, potřebné například pro posouzení příslušnosti či pravomoci soudu, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti na základě podkladů, nikoli důkazů. Je to tedy právě žalobkyně, kdo je povinen vysvětlit, jaký charakter mají jí předkládané přílohy podání. Pokud by totiž označoval důkazy a přiřazoval je ke konkrétním skutkovým tvrzením namísto žalobkyně soud, porušoval by tím zásadu dispozice (viz , , (dále jen „“) když takto by mohlo být zjištěno i něco jiného, než žalobce tvrdí, a porušovalo by jistě i zásadu rovnosti účastníků (viz ). Tyto závěry platí zvláště tehdy, je-li účastník v řízení kvalifikovaně zastoupen a rozsah procesních poučení je omezen ve smyslu .

Vzhledem k tomuto procesnímu stavu soudu nezbylo, než výrokem I. žalobu na plnění povinností žalované, sjednaných s jinou osobou, než s žalobkyní, v plném rozsahu zamítnout pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle , v jehož důsledku nelze dovodit aktivní věcnou legitimaci žalobkyně na žalovaném placení. Protože nebylo zjištěno ani prodlení žalované s placením peněžitého dluhu podle § a 1970 , byla stejným výrokem zamítnuta také žaloba na placení úroku z prodlení.

Tím, že se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se zároveň výsady procesního poučení o nutnosti označit důkazy ke všem svým tvrzením ve smyslu , jak uzavřel také Ústavní soud například ve svém usnesení ze dne 5. ledna 2016, sp. zn. , ve věci ústavní stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 4. září 2015, čj. -37, (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na webových stránkách http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx), když jiné poučení soud advokátně zastoupené účastnici zásadně neposkytuje ( ).

Pro úplnost vysvětlení procesního postupu soudu, nalézací soud doplňuje, že s ohledem na , nemohl soud přihlédnout k podmíněné žádosti žalobkyně o písemnou výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazního návrhu před jednáním, resp. k poskytnutí lhůty na jednání k těmto úkonům v případě, že by soud nemohl žalobě v plném rozsahu vyhovět (viz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 6. dubna 2022, čj. -52, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. , se stejným závěrem). Z ustanovení je navíc zřejmé, že předmětné poučení a výzvy soud činí zásadně při jednání, nikoli před ním, či po něm (viz také výše odkazované usnesení Ústavního soudu a z mnoha např. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. října 2019, čj. –45, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. , nebo rozsudek téhož odvolacího soudu ze dne 3. února 2016, čj. –57, ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou ). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla žádnou významnou skutečnost, pro kterou by bylo možné výjimečně prodloužit zákonem stanovenou lhůtu pro uplatnění tvrzení a navrhování důkazů v , nebylo možné ani odročením jednání očekávat zlepšení procesní situace žalobkyně. Z toho, že o žalobě nejprve rozhodl zdejší soud v jiném obsazení a v jiném soudním oddělení (již zrušeným) elektronickým platebním rozkazem, nelze dovozovat jakékoli legitimní očekávání, procesně příznivého výsledku řízení (viz obdobně odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. prosince 2013, čj. –87, jakožto soudu odvolacího ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou ). Žalobkyně jistě věděla podle výsledku řady jiných řízení, která se o jejích žalobách na vrácení úvěrů se stejným výsledkem vedla před zdejším soudem například pod sp. zn. , , , , a řady dalších, jakými nedostatky její žalobní návrh obecně trpěl a jak řízení v takovém případě může dopadnout.

Výrokem II. soud v souladu s nepřiznal právo na náhradu procesních nákladů žádné z účastnic, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ( ).