Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
9FAB34DD4FBD3F66C1258E0A004D71F8.html
HTML · 26.18 KB
No categories available
22 Cdo 530/2026
22 Cdo 530/2026-375
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně A. B., zastoupené JUDr. Natalií Navrátilovou, advokátkou se sídlem v Chropyni, Masarykova 12, proti žalovanému M. K., zastoupenému JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Kollárova 634/6, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 C 50/2022 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 9. 12. 2025, č. j. 60 Co 281/2025 -336, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 9. 12. 2025, č. j. 60 Co 281/2025 -345, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 6 070 Kč k rukám JUDr. Natalie Navrátilové, advokátky se sídlem v Chropyni, Masarykova 12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Původní žalobkyně M. K., zemřelá XY, se domáhala určení, že spoluvlastnický podíl o velikosti id. ˝ k pozemku parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba - budova s číslem popisným XY, a spoluvlastnický podíl o velikosti id. ˝ k pozemku parc. č. XY, zahrada, v katastrálním území a obci XY (dále též jen „předmětné nemovitosti“) byly ke dni úmrtí J. K., zemřelého XY, součástí jejího společného jmění manželů s uvedeným J. K.
2. Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) – poté, co svým usnesením ze dne 26. 1. 2023, č. j. 18 C 50/2022 -36, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2023, č. j. 60 Co 27/2023 -47, rozhodl, že v řízení bude namísto původní žalobkyně pokračováno se žalobkyní – (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 9. 9. 2025, č. j. 18 C 50/2022 -307, ve spojení s usnesením ze dne 9. 9. 2025, č. j. 18 C 50/2022 -305, určil, že spoluvlastnický podíl o velikosti id. ˝ k předmětným nemovitostem byl ke dni úmrtí J. K. součástí jeho společného jmění manželů s původní žalobkyní (výrok I rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků (výrok II rozsudku) a o náhradě státem placených nákladů řízení (výroky I a II usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 2025, č. j. 18 C 50/2022 -305).
3. Na základě odvolání žalovaného Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. 12. 2025, č. j. 60 Co 281/2025 -336, ve spojení s usnesením ze dne 9. 12. 2025, č. j. 60 Co 281/2025 -345, (vydanými poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I rozsudku) a ve výroku II jej, jakož též ve výrocích I a II usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 2025, č. j. 18 C 50/2022 -305, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II rozsudku a výrok usnesení odvolacího soudu ze dne 9. 12. 2025, č. j. 60 Co 281/2025 -345).
4. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 27. 1. 2026, č. j. 18 C 50/2022 -348, doplnil svůj rozsudek ze dne 9. 9. 2025, č. j. 18 C 50/2022 -307, o výroky II a III o náhradě státem placených nákladů řízení (výroky I a II usnesení).
5. Nejvyšší soud dovolání žalovaného (dále též jen „dovolatel“) proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 , 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále též jen „o. s. ř. “), neboť není podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. přípustné.
6. Přípustnost dovolání nemůže založit námitka dovolatele, že odvolací soud chybně vyhodnotil, že ve vztahu k předmětnému řízení není dána překážka věci rozsouzené, jež má být založena s ohledem na rozsudek Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně, ze dne 13. 1. 2022, č. j. 58 Co 45/2021 -153, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2022, ve věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 85/2020 . Tato otázka již totiž byla – a to v právě v poměrech předmětné věci – předmětem posouzení dovolacího soudu v jeho usnesení ze dne 18. 6. 2024, č. j. 22 Cdo 1280/2024 -107, se závěrem, že takový neodstranitelný nedostatek podmínky řízení založen není (srov. bod 15. a násl. citovaného usnesení Nejvyššího soudu). Rozhodnutí odvolacího soudu je tak s jeho závěry (a závěry v něm citované judikatury Nejvyššího soudu) v souladu.
7. Rovněž otázku „dostatku aktivní legitimace“ žalobkyně ve vazbě na okolnost, že dědici po původní žalobkyni jsou oba účastníci – posoudil odvolací soud (potažmo soud prvního stupně) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Soudy bylo v řízení zjištěno, že jedinými dvěma dědici po původní žalobkyni jsou právě žalobkyně a žalovaný, že do pozůstalosti po ní nebyly ve věci projednání dědictví předmětné nemovitosti zahrnuty a toto řízení bylo skončeno usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 41 D 223/2022 -51, a že dědické řízení po J. K. vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 27 D 701/2018 bylo zastaveno a majetek nepatrné hodnoty vydán vypraviteli pohřbu; dědictví po něm tak nebylo potvrzeno žádnému dědici – nebylo rozhodnuto o dědictví [§ 185 zákona č. 292/2013 Sb. , o zvláštních řízeních soudních, (dále též jen z.ř.s.)]. Proto spor mezi účastníky o předmětné nemovitosti nemůže být řešen žalobou mezi dědici předpokládanou § 189 odst. 1 z. ř. s. Pak je ale dán naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř. o. s. ř. ) na určení, že určitá mezi dědici sporná věc, právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti uvedenému zůstaviteli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1772/2024 ). Zároveň Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního. Procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, je zpravidla až po pravomocném skončení dědického řízení zřejmé, na kterého z dědiců přešlo dané právo či povinnost. Dědické právo spočívá na principu přechodu práv a povinností ze zůstavitele na dědice ze zákona (ex lege) zásadně okamžikem smrti zůstavitele, není-li nabytí dědického práva odsunuto na splnění podmínky nebo doložení času, nebo nemá-li z jiného důvodu dědictví nabýt následný dědic. Dědění tedy nadále spočívá na principu přechodu těch majetkových práv a povinností zůstavitele, které smrtí zůstavitele nezanikají, na právní nástupce [§ 2009 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále též jen „o. z.“)]. Aktivně legitimováni k navrhovanému určení, že předmětné nemovitosti byly předmětem společného jmění manželů původní žalobkyně a jejího manžela J. K. ke dni jeho smrti, jsou proto po původní žalobkyni právě žalobkyně a žalovaný jako její jediní dědici. Ti se musí účastnit řízení po ní dle § 107 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. Platí přitom, že jestliže je jedním z těchto dědiců žalovaný, pokračuje soud v řízení jako se žalobcem se zbylým dědicem (tedy v dané věci se žalobkyní); žalovaný se účastníkem řízení na straně žalující nestane (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1921/99 , uveřejněné pod č. 24/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 569/2024 , a tam citovanou judikaturu).
8. Prezentuje-li dovolatel námitky týkající se tvrzeného nesprávného vzájemně odlišného právního posouzení darovací smlouvy ze dne 30. 3. 2017 a kupní smlouvy ze dne 14. 7. 2008, nevymezuje v dovolání řádně, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Nadto neoznačil, byť jediné, rozhodnutí (Nejvyššího soudu či Ústavního soudu), se kterým by v této své části mělo být napadené rozhodnutí v rozporu.
9. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř. o. s. ř. ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. o. s. ř. či jeho části (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 ). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 ). Dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007 , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
11. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
12. Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. o. s. ř. Jinými slovy, existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1502/2020 ).
13. Z uvedeného se podává, že polemizuje-li v této části svého dovolání dovolatel pouze s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 237 o. s. ř. o. s. ř. , v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Prostřednictvím takové námitky dovolatele nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o. s. ř. o. s. ř.
14. Namítá-li dovolatel, že rozsudek odvolacího soudu není nepřezkoumatelný co do otázky, zda ohledně darovací smlouvy ze dne 30. 3. 2017 byla soudy shledána její neplatnost absolutní nebo relativní, a že soudy nemohly „učinit řádná skutková zjištění“ o způsobilosti k právnímu jednání původní žalobkyně „na základě provedeného znaleckého posudku MUDr. Petra Možného a znaleckého posudku MUDr. Františka Honzáka“, neboť „odkazují na nejasnou diagnózu“, a že měl být zpracován revizní posudek, obsahově uplatňuje jiný dovolací důvod (vadu řízení), než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (a tedy dovolací důvod nezpůsobilý; srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ). K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237 -238a o. s. ř. o. s. ř. ). Samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. ) nezakládají.
15. Nad rámec uvedeného dovolací soud přesto pokládá za potřebné dodat, že rozsudek odvolacího soudu není nepřezkoumatelný, a to ani co do namítané otázky shledané povahy neplatnosti darovací smlouvy. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu jsou jeho úvahy a skutkové i právní závěry seznatelné; je srozumitelné. Odvolací soud srozumitelně vyjádřil, že uvedenou darovací smlouvu shledal relativně neplatnou (srov. body 17., 18. a zejména 25. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Ostatně ani dovolatelem tvrzené nedostatky odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 , uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
16. V dané věci odvolací soud (potažmo soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil) hodnotil dva znalecké posudky (znalců MUDr. Petra Možného a MUDr. Františka Honzáka), z toho jeden vypracovaný mimo předmětné řízení; oba dospěly ke shodným závěrům ohledně duševního stavu posuzované, druhý v pořadí znalecký posudek znalce MUDr. Františka Honzáka, opatřený v předmětném řízení, se zaměřil na rozhodné období uzavření darovací smlouvy. Vyšel-li odvolací soud (soud prvního stupně) ze závěrů těchto posudků a odůvodnil-li i poukazem na obsah dalších provedených důkazů (jež znalec MUDr. František Honzák též zohlednil) svůj závěr o duševním stavu původní žalobkyně M. K. v době uzavření darovací smlouvy, postupoval v souladu s § 132 i § 127 o. s. ř. o. s. ř. a ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dle ní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001 ) přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. dalším posudkem jiného znalce, vědeckého ústav u nebo jiné instituce (tzv. revizní znalecké zkoumání) je namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, popř. jestliže soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce a pro rozpory, které se nepodařilo v řízení odstranit, nemohou být tyto znalecké posudky podkladem pro rozhodnutí. Taková situace v dané věci nenastala.
17. Pro úplnost sluší se dodat, že přezkum skutkových zjištění je v dovolacím řízení zásadně vyloučen (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, přitom nevykazují významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry dostatečně odůvodnily. Nejde o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ).
18. Dovolatel podal výslovně dovolání též proti výrokům II a III rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9. 9. 2025, č. j. 18 C 50/2022 -307, ve spojení s usnesením téhož soudu dne 27. 1. 2026, č. j. 18 C 50/2022 -348, (tímto usnesením byly postupem dle § 166 odst. 1 , 2 o. s. ř. o. s. ř. soudem prvního stupně doplněny do rozsudku soudu prvního stupně výroky II a III o náhradě státem placených nákladů řízení). Dovolání je však dle § 236 o. s. ř. o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze – není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2019, sen. zn. 29 NSCR 168/2018 ). Dovolatel se mýlí, vychází-li ze závěru, že jde o výroky rozsudku odvolacího soudu [ostatně dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení v rozhodnutí odvolacího soudu není beztak přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. ]. Proto Nejvyšší soud řízení o takovém dovolání dle § 243b o. s. ř. o. s. ř. a § 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zastavil.
19. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje.
20. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 5. 2026
Mgr. David Havlík předseda senátu