Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 30/2026-87

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou

ve věci

žalobkyně:

právnická osoba, IČO: IČO se sídlem adresa

zastoupené:

Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem adresa

proti

žalovanému:

Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 11 842,76 Kč s příslušenstvím,

takto:

Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 4 999,97 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,5 % ročně od 8. 3. 2026 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žaloba se ohledně zaplacení 6 842,79 Kč, úroků z prodlení z částky 5 363,28 Kč od 22. 3. 2025 do 7. 3. 2026 a dále úroků z prodlení z částky 363,31 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 4 999,97 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10,5 % ročně od 8. 3. 2026 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se ohledně zaplacení 6 842,79 Kč, úroků z prodlení z částky 5 363,28 Kč od 22. 3. 2025 do 7. 3. 2026 a dále úroků z prodlení z částky 363,31 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 11 842,76 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o úvěru č. hodnota za použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím své webové stránky www.adresa. Na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému poskytnuta částka celkem 10 000 Kč, kdy byla žalovanému zaslána dne 29. 10. 2024 částka 5 000 Kč a dne 13. 11. 2024 částka 5 000 Kč na bankovní účet. Žalovaný splatil na jistinu celkem 5 000,03 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 21. 3 2025. Žalovaný dluží žalobkyni částku 11 737,80 Kč sestávající z jistiny v částce 4 999,96 Kč, poplatku za vyplacení úvěru 99,50 Kč, smluvního úroku 6 374,52 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ 98,82 Kč a poplatku za službu „presto“ 165 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost zaplatit též úroky z prodlení z částky 5 363,28 Kč od 22. 3. 2025 do zaplacení, a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení ze zůstatku na úvěru od 14. 12. 2024 do 14. 3. 2025.

Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno fikcí dne 19. 9. 2023). Soud proto v souladu s ustanovením věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum plyne, že z obsahu textu tétoy vyplývá, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 57 400 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, roční procentní sazby nákladů 1 990,52 %, úrokové sazby (denní úrok) 1,066 %, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Tato smlouva nebyla ze strany žalovaného podepsána, v kolonce podpisu je pouze uvedeno: “tímto podepisuji dne 2024-10-29, klient”. Součástí smlouvy byly údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky placené od 27. 5. 2024, Informace pro spotřebitele, Předpis denních splátek, všechnyy s absentujícími podpisy stran. Z interníy - výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně - vyplývá, že žalobkyně disponovala osobními údaji žalovaného (jméno, příjmení, rodné číslo, trvalé bydliště, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti, výše pravidelných měsíčních výdajů, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem). Z další interní nedatovanéy - Identifikované příjmy - vyplývá, že žalobkyně uvedla, že na základě informací byl ověřen čistý měsíční příjem žalovaného, přičemž výše ověřeného čistého měsíčních příjmu činila částka. Z interní nedatovanéy - Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli - vyplývá, že žalobkyně uvedla částku 5 000 Kč, jež měla být zaslána na účet č. účtu dne 29. 10. 2024 a částku 5 000 Kč, jež měla být zaslána na účet č. účtu dne 13. 11. 2024. Z výzvy ze dne 12. 7. 2025 včetně podacího lístku ze dne 21. 7. 2025 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Ze sdělení právnická osoba. ze dne 12. 2. 2026 vyplývá, že běžný účet č. č. účtu je veden na jméno žalovaného, přičemž dne 13. 11. 2024 byla na shora uvedený účet zaslána částka 5 000 Kč a dne 29. 10. 2024 opět částka 5 000 Kč.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobkyně zaslala dne 29. 10. 2024 na bankovní účet žalovaného 5 000 Kč a dále dne 13. 11. 2024 částku 5 000 Kč.

7. Dle § 2395 obč. zák., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle , (dále jen „“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od žalobkyně finanční prostředky v celkové částce 10 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

9. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 7 000 Kč, je třeba na tuto částku pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (, odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 6. 3. 2026, následující den, tj. 7. 3. 2026, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 8. 3. 2026 do prodlení ( ). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení ( ), a to v zákonné výši dle K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 10,5 % ročně (výrok I.). Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do částky 10 000 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou shora specifikovány a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle , když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

11. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.