Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 34/2026-30
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: právnická osoba zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 400 149,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 399 650,81 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 499 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 317 771,01 Kč za dobu od 15. 9. 2024 do 14. 3. 2025, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 538,86 Kč za dobu od 30. 9. 2024 do 28. 2. 2025, úrok ve výši 13,8 % ročně z částky 399 650,81 Kč za dobu od 16. 5. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 399 650,81 Kč za dobu od 16. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 580 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 399 650,81 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 499 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 317 771,01 Kč za dobu od 15. 9. 2024 do 14. 3. 2025, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 538,86 Kč za dobu od 30. 9. 2024 do 28. 2. 2025, úrok ve výši 13,8 % ročně z částky 399 650,81 Kč za dobu od 16. 5. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 399 650,81 Kč za dobu od 16. 5. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 580 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, domáhala se žalobkyně, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 400 149,81 Kč s příslušenstvím, na základě smlouvy, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., se sídlem adresa, IČ IČO (dále též jen „banka“), a to smlouvy o RePůjčce č. hodnota ze dne 2. 4. 2024, na jejímž základě poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 404 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 6 225 Kč spolu s úrokem ve výši 13,80 % ročně. Banka pro prodlení žalovaného se splácením úvěr zesplatnila ke dni 17. 3. 2025. Pohledávku žalobkyně nabyla na základě série smluv o postoupení pohledávek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud na základě zjištění z nich učiněných, došel k následujícímu závěru o skutkovém stavu.
4. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek Anonymizováno ze dne datum ve spojení s se smlouvou o postoupení pohledávek Anonymizováno ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba., jako postupitel a společnost právnická osoba, jako postupník se dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1. V příloze č. 1 je uvedena pohledávka za žalovaným z klientské smlouvy č. hodnota. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno bankou, což soud zjistil z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2025 a přehledu podacích čísel.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno ze dne datum soud zjistil, společnostAnonymizovánoprávnická osoba jako postupitel a žalobkyně jako postupník se dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1. V příloze č. 1 je uvedena pohledávka za žalovaným z klientské smlouvy č. hodnota. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno společností právnická osoba, což soud zjistil z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2025 a poštovního podacího archu.
6. Z listiny „Návrh na uzavření smlouvy o půjče č. hodnota“ ze dne 2. 4. 2024 ve spojení s listinou „Akceptace návrhu Smlouvy o půjčce“ soud zjistil, že se právnická osoba. zavázala poskytnout žalovanému částku 404 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit spolu s úrokem ve výši 13,80 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 6 225 Kč. Poskytnuté prostředky byly jednak účelově vázány na uhrazení spotřebitelských úvěrů vymezených ve smlouvě a jednak částka 70 000 Kč byla poskytnuta jako neúčelová část.
7. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 404 000 Kč, což soud zjistil z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu a z potvrzení o splacení spotřebitelských úvěrů (účelově vázaná část). Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný celkem splatil částku 4 349,19 Kč.
8. Z listiny Identifikaci žádosti, soud zjistil, že jsou v ní uvedeny údaje, ze kterých banka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela. Je uvedeno splátkové zatížení žalovaného jednak u banky jednak zjištěné z úvěrových registrů, výše uváděného příjmu (28 000 Kč), výše dalšího příjmu (9 000 Kč), výše započteného příjmu (25 519 Kč), zdroj příjmu (zaměstnanec), deklarované výdaje na bydlení (3 000 Kč), výdaje na živobytí (2 000 Kč), rodinné náklady a ostatní (0 Kč).
9. V listině Protokol o ověření úvěruschopnosti, je popsán konkrétní způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou, a soud považuje za podstatné, že je uvedeno, že výše příjmu žalovaného byla ověřena podle příjmů připisovaných na účet klienta, deklarované výdaje banka navýšila a zohlednila výdaje ve výši 14 801 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 5 597 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. úvěrů ve výši 3 000 Kč, výdaje na živobytí 5 654 Kč a ostatní výdaje 550 Kč. Z mimořádného výpisu z účtu žalovaného č. č. účtu má soud za prokázané, že banka ověřila deklarovaný příjem žalovaného.
10. Z dopisu ze dne 17. 3. 2025 soud zjistil, že banka prohlásila pohledávky ze smlouvy č. hodnota za splatné ke dni a vyzvala žalovaného úhradě dluhu.
11. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 17. 7. 2025.
12. Z ostatních provedených důkazů soud s ohledem na právní posouzení věci nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci.
13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.
14. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.
15. Žalobkyně zakládala nárok uplatněný žalobou na smlouvě, kterou soud právně posoudil jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
16. Podle § 87 odst. 1 věta ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, k tomu aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
18. Po vyhodnocení skutečností zjištěných z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně rezignovala na zjišťování a ověřování skutečných výdajů žalovaného, přičemž do výpočtu pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného použila částku dle svého uvážení vycházející nejspíše ze statistických dat (5 654 Kč), označila ji jako výdaje na živobytí, přičemž takto nelze nahradit (obcházet) povinnost zjišťovat skutečné, reálné, výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Soud je toho názoru, že požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení, není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Zjištění skutečných výdajů na bydlení, jako nutných životních nákladů, bylo v dané věci důvodné zejména s ohledem na výši příjmu žalovaného, výši splátky sjednávaného spotřebitelského úvěru a výši dalších zjištěných splátek. Soud tak na základě provedeného dokazování došel k závěru, že skutečné výdaje žalovaného nebyly řádně zjištěny a ověřeny a současně bylo jejich zjištění a ověření nezbytné. Z uvedených důvodů soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.
19. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 399 650,81 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl opakovaně vyzván k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (úroky), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že žalovaný neuhradí povinnost mu uloženou tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 76,60 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalované právo na úhradu 53,20 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 16 006 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, a to za převzetí a příprava zastoupení, písemnou výzvu před podáním žaloby, a za písemný návrh ve věci samé, při sazbě odměny za jeden úkon 9 940 Kč; c/ 1 350 Kč jako náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 za 3 úkony právní služby, tj. 3 × 450 Kč; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 9. 2. 2026, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvu soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.