Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

37 Co 57/2026-44

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci

žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce

zastoupeného advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o výživné zletilého dítě, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči č. j. -18 ze dne 20. 1. 2026,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II a III mění tak, že žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobce od 1. 3. 2023 dalších 1 000 Kč měsíčně se splatností do 15. dne v měsíci a dlužné výživné za období od 1. 3. 2023 do 30. 4. 2026 v částce 55 250 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně od právní moci tohoto rozsudku spolu s běžným výživným pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. V části výroku III ohledně běžného výživného ve výši 3 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2023 se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II a III mění tak, že žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobce od 1. 3. 2023 dalších 1 000 Kč měsíčně se splatností do 15. dne v měsíci a dlužné výživné za období od 1. 3. 2023 do 30. 4. 2026 v částce 55 250 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně od právní moci tohoto rozsudku spolu s běžným výživným pod sankcí ztráty výhody splátek.II. V části výroku III ohledně běžného výživného ve výši 3 000 Kč měsíčně od 1. 3. 2023 se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. 1. 2026 bylo rozhodnuto výrokem I, že žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobce počínaje dnem 1. 3. 2023 částkou 2 000 Kč měsíčně a výživné je splatné do každého 15. dne v měsíci k rukám žalobce. Výrokem II byl žalované vyčíslen nedoplatek výživného za období od 1. 3. 2023 do 31. 1. 2026 ve výši 70 000 Kč a žalovaná zavázána tento uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně počínaje únorem 2026 nejpozději do 15. dne v měsíci k rukám žalobce. Výrokem III bylo rozhodnuto, že v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost přispívat na jeho výživu od 1. 3. 2023 další částkou 4 000 Kč měsíčně se žaloba zamítá. Konečně výrokem IV bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě dle odvolání žalobce. V odvolání uvedl, že trvá na výživném 6 000 Kč měsíčně tak, jak požadoval v žalobě. Domnívá se, že tato částka odpovídá jak jeho současným potřebám, tak i možnostem jeho matky, tedy žalované. Navrhl, aby odvolací soud buď rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.

3. U jednání odvolacího soudu potom žalobce upřesnil, že i když v odvolání uvádí, že napadá rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, tak je tím míněno pouze odvolání do výroků II a III a souvisejícího výroku nákladového.

4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání, tedy v zamítavém výroku III, s ním souvisejícím výroku o dlužném výživném označeném jako II a pochopitelně ve výroku nákladovém. Přísudečný výrok I nebyl odvoláním napaden a samostatně nabyl právní moci.

5. Odvolací soud z obsahu spisu a dokazování provedeného již před soudem I. stupně zjistil, že žalobce je zletilým synem žalované, který s ní žil ve společné domácnosti, ale od 1. 3. 2023 se od matky odstěhoval k otci, s nímž od té doby žije a bydlí. Tento stav byl potvrzen i u jednání odvolacího soudu. Dále bylo již před prvým soudem zjištěno, že žalovaná a otec žalobce mají kromě zletilého žalobce ještě další tři děti, a to nezletilého jméno FO, narozeného datum, jméno FO, narozeného datum a jméno FO, narozenou datum. Tyto nezletilé děti jsou svěřeny do péče matky, tedy žalované a otec žalobce na ně přispívá výživným v částkách 6 000 Kč, 5 000 Kč a 4 000 Kč měsíčně. Žalobou podanou 19. 11. 2025 požaduje žalobce po žalované od 1. 3. 2023, tj. od svého odstěhování od ní výživné v částce 6 000 Kč měsíčně. Potvrzením o studiu z 5. 11. 2025 žalobce prokázal, že je studentem právnická osoba v adresa a ve školním roce 2025/2026 studuje ve 4. ročníku studia. Tento stav byl nerozporně potvrzen i u jednání odvolacího soudu. Již v řízení před soudem I. stupně bylo zjištěno, že žalovaná pracuje jako OSVČ s oborem podnikání masérství a obchodní zastoupení a její hrubý měsíční příjem činí 40 000 Kč. Příjem otce žalobce činí 46 000 Kč čistého měsíčně.

6. U jednání odvolacího soudu tak jako v žalobě žalobce uvedl, že žalovaná mu hradí tarif k mobilnímu telefonu a do června 2025 také kroužek kytary. K tomu se účastníci u jednání odvolacího soudu shodli na tom, že kroužek kytary byl žalovanou žalobci hrazen od 1. 3. 2023 do konce června 2025 a školné činilo pololetně 2 500 Kč. Tarif na mobilní telefon žalovaná žalobci hradila od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2026 v částkách 750 Kč měsíčně. Dále se účastníci shodli na tom, že od února 2026 platí žalovaná žalobci běžné výživné a uhradila mu v tomto období také splátky dlužného výživné, tedy za 3 měsíce částku 15 000 Kč.

7. Dle názoru odvolacího soudu je odvolání žalobce důvodné pouze v menší části. Soud I. stupně v podstatě správně posoudil poměry účastníků, když žalobci za celé sledované období přiznal výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobce je zletilým dítěte žalované, připravuje se na budoucí zaměstnání denním studiem na střední škole a žije s otcem, který v části pokrývá svojí péčí potřeby a náklady žalobce. Žalovaná má kromě žalobce ještě tři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, které se nacházejí v její péči a na něž jejich otec platí dohromady výživné ve výši 15 000 Kč, jak uvedeno shora. S ohledem na zjištěné výdělky tak, jak jsou uvedeny shora, jsou tedy poměry žalované a otce žalobce v podstatě vyrovnané. Dle názoru odvolacího soudu je tak žalovaná schopna aktuálně hradit na výživu žalobce výživné pouze o 1 000 Kč vyšší než bylo rozhodnuto soudem I. stupně. Výživné v celkové výši 3 000 Kč měsíčně je schopno pokrýt alespoň část potřeb žalobce.

8. Na základě této úvahy potom odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku III částečně změnil za použití a žalobci přiznal od 1. 3. 2023 dalších 1 000 Kč výživného měsíčně. Pokud se však žalobce domáhal přiznání dalších 3 000 Kč měsíčně, neboť požadoval celkovou částku 6 000 Kč měsíčně, bylo v této části rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku III jako věcně správné podle potvrzeno.

9. Změna musela se pochopitelně dotknout také dlužného výživného obsaženého ve výroku II, neboť od rozhodnutí soudu I. stupně uplynul určitý čas, u jednání odvolacího soudu byla pak nerozporně prokázána plnění žalované, jak po rozhodnutí soudu I. stupně, tak i v předchozím období tak, jak žalobce sám uváděl v návrhu, přičemž soud I. stupně toto tvrzení pominul.

10. Žalovaná zaplatila žalobci podle nerozporných tvrzení účastníků na tarif mobilního telefonu v období od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2026 za 37 měsíců po 750 Kč částku 27 750 Kč. Na kroužek kytary mu potom uhradila v roce 2023 částku 2 500 Kč, v roce 2024 5 000 Kč a v roce 2025 2 500 Kč, tedy celkem 10 000 Kč. Po rozhodnutí soudu I. stupně potom uhradila rovněž nerozporně na běžném a dlužném výživném stanoveném v napadeném rozsudku částku 21 000 Kč. Dohromady tak žalobci uhradila celkem 58 750 Kč. Podle konečného rozhodnutí o běžném výživném tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, měla uhradit do posledního dne v měsíci, v němž rozhodoval odvolací soud za 38 měsíců po 3 000 Kč částku 114 000 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami potom představuje vyčíslené dlužné výživné v částce 55 250 Kč tak, jak uvedeno ve výroku I. Ve shodě se soudem I. stupně i odvolací soud povolil žalované splácet tento dluh v měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným.

11. S ohledem na výsledek řízení, bylo o jeho nákladech před soudy obou stupňů rozhodnuto za použití ve spojení s jak uvedeno ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.