Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 14/2026-73
Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 136 041 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 20 974 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 120 974 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 800,56 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 9. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč a částky ve výši 15 067,08 Kč, zamítá.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 20 974 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 120 974 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 800,56 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 9. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč a částky ve výši 15 067,08 Kč, zamítá.III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 136 041 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 875 Kč. Žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Z tohoto důvodu došlo ke dni datum v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru a současně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že prověřila příjmy žalovaného ve výši 26 263 Kč z potvrzení o příchozích úhradách, při ověřování výdajů vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že jeho výdaje činí 4 860 Kč jako výdaj na životní minimum a výdajů na bydlení ve výši 4 934 Kč, které žalobkyně nijak neověřovala. Dále žalobkyně tvrdí, že žalovaného prověřila lustrací v SOLUS a NRKI.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru (zjištěno návrhu na uzavření smlouvy, z prohlášení klienta, z podpisu na dálku smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze základních informací o klientovi, z důkazu o odeslání 1 Kč a předsmluvního formuláře) a následně dodatek č. hodnota ke smlouvě (zjištěno z dodatku č. hodnota k návrhu smlouvy o úvěru). Na základě této smlouvy ve znění dodatku žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč (zjištěno z informace o vyplacení). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 875 Kč (zjištěno z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru a seznamu splátek). Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil (zjištěno z karty klienta). Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k doplacení nesplacené části úvěru (zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne datum, výzvy k zaplacení ze dne datum a oznámení ze dne datum). Dne datum byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne datum včetně dokladu o odeslání).
4. Z doručenky z datum neučinil soud žádné zjištění.
5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
7. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)
8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.
13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).
14. Věřitel tak nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
15. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, že je svobodný, bydlí ve vlastním bydlení, zaměstnán je u společnosti právnická osoba a jeho příjem činí 26 263 Kč (zjištěno z hodnocení klienta), který žalobkyně ověřila z potvrzení o příchozích úhradách žalovanému, ze kterých vyplývá jeho příjem za březen 2025 25 178 Kč, v dubnu 2025 příjem 26 629 Kč, v květnu 2025 příjem 27 211 Kč a v červnu 2025 ve výši 24 950 Kč (zjištěno z historie pohybů – běžného účtu). Ověření těchto příjmů žalobkyně doložila a vyplývá z nich průměrný příjem ve výši 25 992 Kč, což skoro odpovídá příjmu tvrzenému. Při ověřování výdajů vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že jeho výdaje, konkrétně náklady na bydlení činí 4 934 Kč a výdaje označené jako životní minimum činí 4 860 Kč. Žádné další výdaje neuváděl. Žalobkyně prověřovala příjmy žalovaného co do výše příjmu ze zaměstnání. Výdaje však žalobkyně neověřovala vůbec, vycházela pouze z jeho tvrzení, reálnými výdaji žalovaného se vůbec nezabývala. Nijak nereflektovala, že tvrzené výdaje žalovaného budí na první dojem pochybnosti. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaného prověřila v nebankovním registru klientských informací a registru SOLUS, což i doložila (zjištěno z výpisu záznamu z registru SOLUS a výpisu z NRKI).
16. Podle názoru soudu, tak žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala výdaji žalovaného a tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 100 000 Kč, v této části soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 20 974 Kč a ohledně smluvního úroku a smluvní pokuty soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.
17. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný nesplacenou jistinu vrátit.
18. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.
19. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly s tím, že určení míry úspěchu bylo zohledněno i žalované příslušenství (více viz I. ÚS 2717/08).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích u Okresního soudu v Prachaticích nejméně ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li podle tohoto rozsudku řádně a včas plněno, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.