Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 118/2026

-280

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně: Y&T Luxury Property Prague Czech Republic s.r.o., se sídlem Praha 1, Josefov, Maiselova 59/5, identifikační číslo osoby 290 55 113, zastoupená JUDr. Luciou Poliakovou, advokátkou, se sídlem Praha, Jakubská 647/2, proti žalovaným: 1) A. Y., 2) V. Y., oba zastoupeni Mgr. Ing. Kateřinou Melichovou, advokátkou, se sídlem Praha, Pod Strání 1262/8, o zaplacení 3 356 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2024, č. j. -136, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(podle )

1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, č. j. -136 potvrdil rozsudek ze dne 26. 6. 2024, č. j. -108, jímž Okresní soud Praha – západ (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 356 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 15. 9. 2021 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; zároveň odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání.

3. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla podané dovolání odmítnout.

4. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 6. 2025, č. j. , dovolání žalovaných odmítl. Nejvyšší soud v citovaném usnesení vyšel ze závěru, že dovolatelé nedostatečně vymezili přípustnost dovolání, když v dovolání pouze odcitovali pasáž z napadeného rozhodnutí a uvedli, že je v rozporu s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. , aniž by bylo zřejmé, jaký konkrétní závěr mají dovolatelé na mysli a aniž by formulovali právní otázku, kterou odvolací soud řešil a na jejímž řešení jeho rozhodnutí závisí. Následně Nejvyšší soud nepřihlížel k doplnění dovolání ze dne 19. 3. 2025, jelikož jej považoval za podané po lhůtě pro podání dovolání ( věta první ve spojení s větou první). Z důvodu, že dovolání trpělo vadou, jež nebyla ve lhůtě ( ) odstraněna a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat ( ), Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

5. Usnesení Nejvyššího soudu zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 8. 1. 2026, sp. zn. , neboť dospěl k závěru, že jím bylo porušeno právo žalovaných (stěžovatelů) na soudní ochranu podle d, jestliže Nejvyšší soud dovodil, že doplnění dovolání ze dne 19. 3. 2025 bylo učiněno po lhůtě k podání dovolání. Stěžovatelé byli v řízení vadně poučeni ze strany odvolacího soudu, kdy v takovém případě činí lhůta pro podání dovolání tři měsíce (srov. ). Nejvyšší soud pochybil, jestliže nevzal v úvahu obsah podání ze dne 19. 3. 2025, konkrétně jestli se nezabýval, zda je v něm uvedeno v čem stěžovatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ve spojení s ), neboť právě vada spočívající v absenci této náležitosti byla důvodem pro odmítnutí dovolání.

6. Nejvyšší soud předesílá, že pro řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem podle písm. d)y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), platí, že rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby (y). Přiměřeně se též uplatní ustanovení , pokud nestanoví jinak ( citovaného zákona). Na rozhodnutí vydaná Ústavním soudem se per analogiam vztahuje , přičemž pravidlo o vázanosti právním názorem platí v tomto případě pro všechny soudy rozhodující v dané věci, tedy i pro Nejvyšší soud, který podle rozhoduje o dovoláních proti rozhodnutím krajských soudů nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 1998, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, svazek 12, č. 142, a nález ze dne 14. 2. 1996, sp. zn. , publikovaný tamtéž, svazek 5, č. 9).

7. Nejvyšší soud je proto vázán nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2026, sp. zn. , jímž Ústavní soud zavázal Nejvyšší soud, aby při posuzování předpokladů přípustnosti dovolání podle zohlednil i podání ze dne 19. 3. 2025, kterým žalovaní dovolání doplnili.

8. Nejvyšší soud se proto po kasaci předchozího rozhodnutí zásahem Ústavního soudu ve smyslu zabýval přípustností dovolání, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

9. Nejvyšší soud opakuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 4/2014“), jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sb. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem je řešená právní otázka rozhodována rozdílně, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání jen tehdy, je-li z dovolání patrno, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ).

10. Dovolatelé uvedeným požadavkům nedostáli, neboť splnění přípustnosti dovolání odůvodňují pouze tím, že odvolacím soudem učiněný závěr je v rozporu s rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. , aniž by bylo zřejmé, jaký konkrétní závěr mají dovolatelé, kteří pouze ocitovali (s dotyčným rozsudkem zjevně nesouvisející) pasáž odůvodnění napadeného rozsudku, na mysli a aniž v dovolání právní otázku (kterou odvolací soud řešil a na jejímž řešení jeho rozhodnutí závisí) formulují. Takovou otázku nelze vyvodit z celého obsahu podaného dovolání, ani z citací rozhodnutí v něm uvedených. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z tvrzení, že „koncentrační zásada byla prolomena“ ani z výtky, že „se odvolací soud nezabýval argumentací obsaženou v odvolání a nepovažoval za nutné provést jakékoliv další důkazy“.

11. V podání ze dne 19. 3. 2025 dovolatelé pouze polemizují se zjištěným skutkovým stavem věci, když uvádějí, kterým tvrzením nelze uvěřit a které skutečnosti mohou či nemohou (resp. mají a nemají) být v řízení prokazovány. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v a ), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.

12. Lze uzavřít, že dovolatelé v dovolání ani v jeho doplnění neuvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání a nevymezili žádnou otázku hmotného či procesního práva, kterou odvolací soud řešil a na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo.

13. Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelů spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti v intencích ), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit. Protože v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. , a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ), Nejvyšší soud dovolání podle věty první odmítl.

14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

15. Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaných na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Za situace, kdy nejsou splněny předpoklady pro jeho meritorní projednání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [ ]. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se dovolání jeví jako pravděpodobně úspěšné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 20. 5. 2026

JUDr. Pavel Horňák

předseda senátu