Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 905/2026

-505

USNESENÍ

V. M.

České republice – Ministerstvu financí

, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 197 288 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 11. 2025, č. j. -484, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou (po odstranění jejích vad, připuštění změny a vyloučení její části k samostatnému projednání) domáhal po žalované zaplacení částky 197 288 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 1. 10. 2022 do zaplacení z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou dílčího řízení (nalézacího a na něj navazujícího vykonávacího řízení) ohledně zajištění případného nedoplatku na dani probíhajícího v rámci daňového řízení týkajícího se daně z příjmu fyzických osob za rok 2010, a to za dobu od 3. 7. 2014 do 22. 2. 2022. Žalobce tvrdil, že zadostiučinění požaduje od zřízení zástavního práva k jeho nemovitým věcem na základě rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj, Územního pracoviště Ústí nad Orlicí, ze dne 3. 7. 2014, č. j. 1135009/14/2809-25200-60507, k zajištění daňové pohledávky s příslušenstvím z titulu daně z příjmu fyzických osob za rok 2010, a že se proti tomuto rozhodnutí neúspěšně bránil odvoláním a dne 3. 7. 2015 byl vydán exekuční příkaz k prodeji těchto nemovitých věcí. Současně se žalobce bránil i proti dodatečnému doměření daně. K zániku zástavního práva pak došlo na podkladě rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 19. 1. 2022, č. j. 574/22/5200-10422-711919, které bylo žalobci doručeno dne 23. 1. 2022 a jímž mu byla doměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 2010 v souladu s jeho daňovým přiznáním (žádný nedoplatek daně zajištěný zástavním právem tedy neexistoval). Dne 22. 2. 2022 pak vydal správce daně žalobci osvědčení o zániku tohoto zástavního práva.

2. Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) svým v pořadí již druhým rozsudkem ze dne 18. 3. 2025, č. j. -333, žalobu zamítl (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 6 339 Kč (výrok II).

3. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 12. 11. 2025, č. j. -484, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 278 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které dle svého obsahu směřovalo jen do rozhodnutí o věci samé, tedy do jeho výroku I v rozsahu potvrzení výroku I rozsudku soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl pro jeho nepřípustnost.

5. Přípustnost dovolání podle nezakládá otázka závislosti dílčího posuzovaného řízení o zajištění dodatečně doměřeného nedoplatku na dani na daňovém vyměřovacím řízení ohledně daně z příjmu fyzických osob za rok 2010, kde byl tento dodatečně doměřený nedoplatek řešen, tedy otázka, zda v obou těchto řízeních byla žalobci působena jen jediná újma, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, pokud uzavřel, že žalobce byl po celou dobu řízení o zajištění nedoplatku na dani udržován ve stavu nejistoty primárně ve vztahu k výsledku vyměřovacího řízení, neboť nebylo zřejmé, zda mu daň, případně v jaké výši, bude doměřena, a po jeho skončení (doměření daně v nulové výši) správce daně neprodleně vystavil potvrzení o částečném zániku zástavního práva a podal návrh na jeho vklad do katastru nemovitostí. Odvolací soud tudíž (ve shodě se soudem prvního stupně) dospěl k závěru, že žalobcem požadované zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení o zajištění sporného nedoplatku na dani je zahrnuto v náhradě, která byla žalobci poskytnuta za nepřiměřenou délku daňového řízení ve věci daně z příjmu fyzických osob za rok 2010, neboť obě řízení probíhala souběžně, výsledek řízení o zajištění nedoplatku na dani byl na výsledku daňového vyměřovacího řízení závislý a posuzované řízení (jeho vykonávací část) tak nemohlo skončit dříve než daňové vyměřovací řízení. Újmu, kterou žalobce utrpěl v důsledku nepřiměřené délky obou řízení je tudíž nutné posuzovat jako újmu jedinou a sporné řízení nelze z důvodu vyloučení duplicitního odškodňování posuzovat samostatně (viz odstavce 55 a 56 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odstavci 34 až 36 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

6. Dle judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že pokud spolu dvě (či více) řízení souvisí natolik úzce, že jedno z nich nemůže být skončeno před tím, než je skončeno druhé a v důsledku toho daná řízení po určitou dobu probíhají vedle sebe, je třeba je považovat v rozsahu souběžného průběhu z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), za řízení jediné. To stejné platí i tehdy, spočívá-li úzká souvislost dvou či více řízení v tom, že v jednom z nich je řešena otázka významná pro rozhodnutí druhého z nich. I tehdy je třeba je v rozsahu jejich souběhu, daného přerušením prvního z nich do doby vyřešení potřebné otázky v druhém z nich, vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem prvního řízení v důsledku jeho nepřiměřené délky zůstává stejná a nenásobí se počtem takto souběžných řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. , a ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. ). Jinak řečeno pro úzkou souvislost dvou souběžně probíhajících řízení je rozhodující skutečnost, že výsledek jednoho z nich je určují pro řízení druhé, nikoliv to, že v každém z těchto řízení má žalobce obavu z odlišného výsledku (tj. například z vymožení částky, jež by sloužila k úhradě nedoplatku na dani, a z konečného stanovení takového nedoplatku), neboť se jedná o dvě samostatná řízení, jež tudíž (již z podstaty věci) mají odlišný (byť úzce vzájemně provázaný) předmět.

7. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle za jeden úkon ve výši 300 Kč [ ve spojení s ].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 20. 5. 2026

JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu