Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 235/2025-33
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 31 450 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 960 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 960 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 490 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 332,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 960 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 960 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 490 Kč spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 332,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky částka, úroku z prodlení v zákonné výši z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizované smluvní pokuty ve výši částka za období od datum do datum ve výši 0,01 % denně z dlužné částky ve výši částka, ponížené o úhradu žalovaného ve výši částka, tj. v celkové výši částka, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle sazebníku poplatků žalobkyně v celkové výši částka. Uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným Smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši částka, které byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu, a to v částce částka dne datum, v částce částka dne datum, v částce částka dne datum, v částce částka dne datum, v částce částka dne datum, v částce částka dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši částka. Jistina a poplatek byly splatné dne datum, žalovaný však své smluvní závazky nesplnil řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částka, kdy toto plnění bylo započteno na nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty. Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne datum, neuhradil však ničeho. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy tak, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do příslušných databází. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dále podáním ze dne datum soudu sdělila, že skutková tvrzení doplňovat nebude, a žádá soud, aby ve věci rozhodl tak, že žalovaný je povinen vrátit částku odpovídající bezdůvodnému obohacení, uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili, ač jim byla oběma řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o zápůjčce, a to prostřednictvím komunikace na dálku dne datum. Na základě této smlouvy ve znění dodatku ze dne datum, ve znění dodatku ze dne datum, ve znění dodatku ze dne datum, ve znění dodatku ze dne datum, ve znění dodatku ze dne datum, ve znění dodatku ze dne datum, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky v celkové výši částka, když z předložených výpisů z účtu vyplývá, že byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu, a to v částce částka dne datum, v částce částka dne datum, v částce částka dne datum, v částce částka dne datum, v částce částka dne datum, v částce částka dne datum, a žalovaný se zavázal vrátit je dle podmínek stanovených ve smlouvě (zjištěno ze Smlouvy o zápůjčce a z výše uvedených dodatků). K ověření totožnosti předložil žalovaný sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále byla mezi účastníky provedena korunová bezhotovostní platba, když podmínkou pro výplatu zápůjčky je shodnost vlastníka bankovního účtu a osoby vydlužitele. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo tvrzeno ani prokázáno. Od datum do datum žalovaný postupně načerpal celou výši zápůjčky v částce částka (zjištěno z potvrzení o provedených platbách). Žalobkyně opakovaně upomenula žalovaného o úhradu dluhu upomínkami ze dne datum, datum, datum, datum, dále pak předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce ze dne datum s podacím lístkem s datem podání datum s dodatečnou lhůtou ke splnění dluhu v délce 3 dnů.
5. Z dalších předložených listin soud nezjistil žádnou pro posouzení věci podstatnou skutečnost.
6. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, který žalobkyni ukládá povinnost před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila, neboť zcela rezignovala na zkoumání příjmů i mandatorních výdajů žalovaného. Soud proto uzavřel, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo provedeno pouze formálně a žalobkyně z takového zkoumání nemohla učinit validní závěr o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně proto nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.
15. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).
16. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z tvrzení žalobkyně o výši dosud poskytnuté jistiny ve výši částka, na kterou bylo ze strany žalovaného uhrazeno částka. Soud proto uzavřel, že žalovaný je povinen z titulu bezdůvodného obohacení vrátit žalobkyni celkem částka jako nesplacenou jistinu úvěrů. Ohledně úroku z prodlení soud aplikoval podpůrnou zákonnou úpravu času plnění a výzvy věřitele podle § 1958 o. z. Žalovaný v řízení nijak nebrojil proti dodatečné lhůtě splatnosti stanovené žalobkyní, a to ani v intencích § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že lhůtu pro zaplacení zesplatněných úvěrů stanovenou žalobkyní v předžalobní výzvě je nutno posoudit jako lhůtu k vydání bezdůvodného obohacení, která splňuje zákonný požadavek na lhůtu bez zbytečného odkladu a je i lhůtou přiměřenou, proto soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako dodatečnou lhůtu ke splnění dluhu ve výzvě ze dne datum, tj. od datum (výrok I.). Ve zbytku je pak žaloba nedůvodná, a proto ji soud zamítl (výrok II.).
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v rozsahu 54 % a neúspěšná v rozsahu 46 %, náhradu nákladů řízení ve výši částka odpovídající 8 % jejích nákladů. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , náleží odměna ve výši částka za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, podání návrhu ve věci samé, dále dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši částka za každý ze tří úkonů právní služby, celkem tedy částka, navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce je jejím plátcem, tj. o částku částka, tj. celkem částku částka. K výpočtu nákladů řízení soud přistoupil podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje částka.
18. Platební povinnosti žalovaného soud stanovil v obecné pariční lhůtě podle § 160 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek zvláštního zákona (zákona č. 120/2001 Sb. ) u soudního exekutora.