Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 6/2026-26

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 69.475,82 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 48.613 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48.613 Kč za dobu od 20.1.2025 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20.862,82 Kč, úrok z prodlení z částky 56.572,03 Kč od 20.1.2025 do zaplacení ve výši 0,75 % p.a., úrok z prodlení z částky 7.959,03 Kč od 20.1.2025 do zaplacení ve výši 12 % p.a., úrok z prodlení ve výši 168,96 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 12.031 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 48.613 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 48.613 Kč za dobu od 20.1.2025 do zaplacení.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 20.862,82 Kč, úrok z prodlení z částky 56.572,03 Kč od 20.1.2025 do zaplacení ve výši 0,75 % p.a., úrok z prodlení z částky 7.959,03 Kč od 20.1.2025 do zaplacení ve výši 12 % p.a., úrok z prodlení ve výši 168,96 Kč, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 12.031 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 69.475,82 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I a II tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované z úvěrové smlouvy č. IBAN ze dne 30. 8. 2023. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s úroky a dohodnutými poplatky hradit v 84 splátkách po 1.012 Kč měsíčně. Protože žalovaná úvěr řádně nehradila, byl úvěr zesplatněn. Žalobkyně tvrdí, že při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů žalované, statistických modelů, z registrů SOLUS, NIP a NRKI, z insolvenčního rejstříku, z interní databáze, z registru neplatných dokladů. Lustrací nezjistila o žalované žádnou negativní informaci.

2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

3. Z úvěrové smlouvy a z potvrzení bylo zjištěno, že žalobkyně jako podnikatelka s žalovaná jako spotřebitel uzavřely dne 30. 8. 2023 smlouvu č. IBAN o poskytnutí úvěru ve výši 60.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku ve výši 10,64 % ročně splácet v měsíčních splátkách ve výši 1.012 Kč měsíčně. Zároveň se žalovaná zavázala hradit smlouvou specifikované poplatky a smluvní pokuty. Žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že má čistý příjem ve výši 16.115 Kč u společnosti právnická osoba, ve které je zaměstnána déle než rok, nemá vyživovací povinnosti, je rozvedená, nehradí splátky úvěrů, za bydlení platí 1.500 Kč měsíčně, má další výdaje v částce 2.000 Kč měsíčně. Částka 60.000 Kč byla žalobkyní vyplacena v souladu se smlouvou o úvěru.

4. Podle přehledu plateb žalovaná na úvěru uhradila celkem 11.387 Kč. Poslední platbu uhradila 31.7.2024.

5. Z výzev a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky do 19. 1. 2025.

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle a 2 věta prvá , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

14. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES. Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C-453/00 Anonymizováno a ve věci 283/81 Anonymizováno. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 jméno FO. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39.

15. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení ZosÚ.

16. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

17. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Anonymizováno proti jméno FO a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů. „… poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“

18. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřovala příjmy žalované, ani její výdaje na bydlení. Žalobkyně tvrdí, že využívá i statistické modely k pravděpodobnosti budoucího nesplacení úvěru, ale aby byl statistický model využitelný, musí být k dispozici alespoň základní a objektivní data o žadateli o úvěru. Jestliže příjmy žadatele nejsou ověřovány vůbec, nelze uzavřít, že by podmínky § 86 ZosÚ byly naplněny.

19. Závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, č.j. -133, na které žalovaná odkazuje, byly překonány rozhodnutím Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024 ve věci sp.zn. C-755/22, ve kterém Soudní dvůr dovodil, že i přesto, že je úvěr po určitou dobu splácen, je nutno se zabývat tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Soudní dvůr zdůraznil, že povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před riziky škodlivých následků, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Pokud by uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem směrnice spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce. V tomto směru shodně se vyjádřil i Krajský soud v Praze v rozsudku sp.zn. ze dne 8. 1. 2026 i Krajský soud v Ostravě v rozsudku sp.zn. ze dne 9.1.2025.

20. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti a svou aktivní legitimaci, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 48.613 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

21. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s ZosÚ a o.z. ve výši dle Žalobkyně žalovanou v oznámení o zesplatnění. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaná si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musela být vědoma už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovanou tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalobkyně je, přihlížeje i k příslušenství, úspěšná v 73 %, neúspěšná v 27 %, má tak nárok na 46 % úhrady nákladů řízení. Její náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.780 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a a. t. z tarifní hodnoty ve výši 69.475,82 Kč sestávající z částky 4x3.900 Kč za převzetí zastoupení, výzvu, žalobu, účast u jednání ( a. t.) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč ( a. t.), v souvislosti s cestou k jednání náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1.500 Kč ( a. t.), jízdné v částce 417 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19.317 Kč, tj. ve výši 4.056,57 Kč. 46 % z 26.153,57 Kč činí 12.031 Kč.

23. Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.