Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 872/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajky), a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů Mgr. Václava Jírů a Jarmily Čekanové Prelovské, právně zastoupených JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem, sídlem Táboritská 23, Praha 3, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2026 č. j. -8, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv chráněných a d.

2. Napadeným usnesením zamítl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") návrh stěžovatelů na určení lhůty k provedení procesního úkonu spočívajícího v provedení dokazování svatební smlouvou ze dne 1. 4. 1947 v řízení o dědictví. Krajský soud uvedl, že nemohl v rámci rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu uložit, aby byl proveden stěžovateli označený důkaz (svatební smlouva), pouze by mohl uložit, aby bylo rozhodnuto, zda navržený důkaz proveden bude nebo prováděn nebude. V rámci rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu také v žádném případě nelze soudu prvního stupně (soudnímu komisaři) ukládat, jakým způsobem má důkaz hodnotit a jaké právní důsledky pro nalézací řízení má z důkazu dovozovat. Krajský soud důvody pro určení lhůty k rozhodnutí o provedení důkazu svatební smlouvou ze dne 1. 4. 1947 neshledal. Nadto upozornil, že se příslušný soud v rámci rozhodování v dědickém řízení (usnesení ze dne 23. 1. 2023 č. j. -259) svatební smlouvou zabýval, hodnotil její obsah a učinil ve vztahu k ní příslušné právní závěry.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdí, že procesní postup krajského soudu vedl k tomu, že jim nebylo umožněno být v řízení slyšeni a uplatnit procesní práva, zejména právo na projednání navrženého důkazu a právo vyjádřit se k němu. Byla jim ponechána pouze formální účast v řízení, nikoli reálná možnost být slyšeni a obhajovat své argumenty.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

5. Institut určení lhůty k provedení procesního úkonu je upraven , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů. Jedná se o institut pro systémové řešení průtahů při soudcovském rozhodování. Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu přitom není pokračováním sporného řízení (ani pokračováním trestního řízení či řízení o přezkoumání správního rozhodnutí). Tímto návrhem je vyvoláno specifické řízení, jehož předmětem je pouze posouzení toho, zda v řízení před soudem nedochází k neodůvodněným průtahům. Jde o to posoudit, zda soud měl již určité procesní úkony provést. Nejde tedy o rozhodování věcné, ale procesní povahy. Toto řízení nemůže sloužit k vynucování procesních úkonů, které soud provést nechce (nález ze dne 28. 4. 2005

sp. zn.

).

6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů a dospěl k závěru, že krajský soud při rozhodování nevybočil ze zákonného rámce a své rozhodnutí řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnil. Napadeným rozhodnutím nedošlo k tvrzenému porušení základních práv stěžovatelů. Závěr krajského soudu, že řízení o určení lhůty k provedení procesního úkonu neslouží k tomu, aby se účastníci domáhali samotného provedení určitého důkazu či dokonce konkrétního hodnocení navrhovaného důkazu, je zcela ústavně souladný. Krajský soud, jak bylo vysvětleno v napadeném usnesení, byl oprávněn určit pouze lhůtu pro rozhodnutí o provedení důkazu a k takovému kroku neshledal důvody, což řádně vysvětlil.

7. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu