Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 5/2025-B-200

-200

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků D. J. a M. J., zastoupených Mgr. Václavem Machem, advokátem, se sídlem v Trutnově, Žižkova 498, PSČ 541 01, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu, o dovolání dlužníků proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. srpna 2024, č. j. , -158, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

2. K odvolání dlužníků Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.

3. Odvolací soud, cituje a a b/ , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění účinném do 31. května 2019, a odkazuje na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, dospěl po přezkoumání rozhodnutí insolvenčního soudu k následujícím závěrům:

4. Závěr insolvenčního soudu, že byly splněny podmínky pro zrušení schváleného oddlužení dlužníků podle , není správný, neboť dlužníci vlastní (získali darem nebo dědictvím) nemovitý majetek, z jehož výtěžku zpeněžení budou nezajištění věřitelé uspokojeni v rozsahu stanoveném zákonem.

5. V dané věci jsou však naplněny podmínky pro zrušení schváleného oddlužení obsažené v ve spojení s . Dlužníci nesplnili podstatnou povinnost podle schváleného způsobu oddlužení, když insolvenčnímu správci nevydali ke zpeněžení penzion, který dlužnice získala darem od rodičů, a „nabytí“ penzionu neoznámili insolvenčnímu správci, ani insolvenčnímu soudu. Dlužnice podepsala darovací smlouvu dne 27. července 2019 a insolvenční správce „nabytí“ penzionu zjistil a sepsal jej do majetkové podstaty dlužníků až 31. ledna 2020. V tomto mezidobí dlužnice insolvenčnímu správci žádnou informaci nesdělila.

6. Dlužníci nevyklidili penzion, který již insolvenční správce zpeněžil, a nepředali jej kupující, přestože jejich žaloba o neplatnost kupní smlouvy byla pravomocně zamítnuta.

7. Informaci o úmrtí otce v září 2018 dlužník sdělil až při jednání insolvenčního soudu o zrušení schváleného oddlužení (v listopadu 2018). Následně „měla“ dlužnice předávat insolvenčnímu správciy o dědictví (v květnu 2019) a v září 2019 žádat o odročení jednání za účelem jednání o dědictví. Žádná informace o skončení dědického řízení se ve spise nenachází. Až při jednání odvolacího soudu dne 27. srpna 2024 dlužnice uvedla, že dědické řízení bylo skončeno v roce 2019.

8. Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu , (dále též jen „“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které nebyly dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávné právní posouzení věci ( ) a požadují, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě zrušil rozhodnutí obou soudů.

9. Dovolatelé požadují odpovědi na (obšírně formulované) otázky, jejichž podstatu lze shrnout takto: a/ jakým způsobem má dlužník zrealizovat vydání nemovitosti insolvenčnímu správci ke zpeněžení a jak má být v tomto smyslu poučen insolvenčním soudem, b/ jsou splněny předpoklady pro zrušení schváleného oddlužení podle , jestliže dlužník oznámí insolvenčnímu správci a insolvenčnímu soudu existenci dědictví po dvou měsících od úmrtí zůstavitele, c/ jsou tyto předpoklady splněny tehdy, jestliže dlužník neoznámí insolvenčnímu soudu a insolvenčnímu správci existenci daru bez zbytečného odkladu po jeho obdržení, neboť s ním insolvenční správce řádně nekomunikuje, d/ může odvolací soud potvrdit rozhodnutí insolvenčního soudu o zrušení schváleného oddlužení z jiných důvodů, než na základě kterých rozhodl insolvenční soud.

10. Závěrem dovolatelé namítají nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou soudů a odvolacímu soudu vytýkají porušení práv zakotvených v článcích 10 odst. 2, 11, 36 a 38 odst. 2d, a v článcích 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

11. Insolvenční správce ve vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a souladné se zákonem. Navrhuje, aby Nejvyšší soudu dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné, popřípadě zamítl.

12. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění a pro posouzení přípustnosti dovolání je rozhodný ve znění účinném (vzhledem k tomu, že o úpadku dlužníků rozhodl insolvenční soud 4. května 2015) do 31. května 2019 [srov. článek II (Přechodné ustanovení) části první ].

13. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v , odmítl podle a 2

14. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovolateli zpochybněno, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, od níž nemá Nejvyšší soud důvodu se odchylovat ani v projednávané věci.

15. Účel je vymezen zejména předmětem úpravy, jímž je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů ( ) a oddlužení dlužníka ( ). Při posouzení účelu je dále nutné respektovat zásady vyjádřené v . Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 76/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K účelu insolvenčního řízení srov. dále i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 1. července 2010, sp. zn. , ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů, uveřejněného pod číslem 241/2010 Sb.

16. Z dikce plyne, že pro účely posouzení, zda je důvod zrušit schválené oddlužení a současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jelikož dlužník neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, není omezujícím (rozhodným) kritériem (vylučujícím vydání takového rozhodnutí) to, zda dlužník „zavinil“, že neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nýbrž to, zda dlužník takto neplní „podstatné“ povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. K tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 86/2013“), a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“).

17. Ústředním principem vévodícím způsobu řešení dlužníkova úpadku oddlužením (jenž má po skončení insolvenčního řízení vyústit v rozhodnutí, jímž bude dlužník zbaven povinnosti k úhradě zbytku svých dluhů), je zásada poctivosti dlužníka a zodpovědného přístupu dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení. Srov. R 86/2013.

18. Výčet povinností dlužníka podle schváleného způsobu oddlužení je obsažen v až písm. g/, odst. 3 (ve znění účinném do 31. května 2019), přičemž všechny tyto povinnosti jsou „podstatnými“ povinnostmi podle schváleného způsobu oddlužení a tvoří souhrnný celek. Viz opět důvody R 86/2013 a R 77/2013, nebousnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2023, sen. zn. .

19. V usnesení ze dne 30. března 2020, sen. zn. , Nejvyšší soud dále vysvětlil, že podle je dlužník povinen použít ve své podstatě jakékoli mimořádné majetkové hodnoty legálně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. ) získané či „navrácené“ do majetkové podstaty po schválení oddlužení (nebo následně zjištěné a dříve dlužníkem neuvedené) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 39/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 39/2017“)] nad rámec pravidelných splátek dle splátkového kalendáře k uspokojení nezajištěných věřitelů, a to prostřednictvím insolvenčního správce. Tyto mimořádné majetkové hodnoty pak mohou představovat jak přímo finanční prostředky, které lze použít na mimořádné splátky bez dalšího, tak mohou mít i podobu jiného majetku, který je třeba teprve „převést“ na finanční ekvivalent, tedy jej zpeněžit. Mezi takové hodnoty přitom patří i aktiva získaná dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu (srov. opět R 39/2017).

20. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že je namístě dlužníkům schválené oddlužení zrušit podle proto, že dlužníci neplnili podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když neoznámili insolvenčnímu správci, ani insolvenčnímu soudu nabytí daru (penzionu) a ukončení pozůstalostního řízení po otci dlužníka ( ), nijak nevybočil z (výše uvedených) ustálených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu. Přitom úvahy, které odvolací soud vedly k tomuto závěru, Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřené ani na základě argumentů obsažených v dovolání.

21. K řečenému lze dodat, že způsob, jakým má dlužník realizovat vydání nemovitosti insolvenčnímu správci ke zpeněžení, je odvislý od sjednání podmínek mezi dlužníkem a insolvenčním správcem; nezbytným předpokladem pro toto vydání (předání) je však bezesporu vyklizení nemovitosti, což dlužníci neučili ani do dne vydání rozhodnutí odvolacího soudu.

22. K námitce dovolatelů, že odvolací soud rozhodl o zrušení schváleného oddlužení na základě jiných důvodů než insolvenční soud, Nejvyšší soud uvádí, že pro závěr o věcné správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně je podstatné to, zda rozhodnutí soudu prvního stupně ve svém výroku odpovídá tomu, jak mělo být rozhodnuto podle závěrů odvolacího soudu; tam, kde nastala tato shoda výroků, jde o věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně, i když odvolací soud ke shodě výroků vedly odlišné důvody (popřípadě jiné právní posouzení věci) než soud prvního stupně. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2006, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2022, sp. zn. . Potvrdil-li proto v posuzované věci odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu pro věcnou správnost výroku, byť svůj shodný závěr založil na (poněkud) jiném právním odůvodnění než insolvenční soud, tímto postupem nedošlo k porušení práva dovolatelů na spravedlivý proces.

23. K namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudů obou stupňů Nejvyšší soud dodává, že potud rozhodnutí insolvenčního soudu i odvolacího soudu odpovídá (v tom smyslu, že takovou vadou netrpí) závěrům formulovaným k otázce (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tam Nejvyšší soud vysvětlil, že i když rozhodnutí soudu prvního stupně (odvolacího soudu) nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání (dovolání) – na újmu uplatnění práv odvolatele (dovolatele).

24. K tomu lze dodat, že z [které upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku, platí obdobně pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé ( ) a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem ( ) v insolvenčním řízení ( )] ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná. Srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 26/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. Rozhodnutí obou soudů těmto požadavkům vyhovuje.

25. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku o prohlášení konkursu, je samostatným důvodem pro odmítnutí dovolání také (především) okolnost, že dovolací argumentace žádnou svou částí nezpochybňuje předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu. Výrok o prohlášení konkursu na majetek dlužníka má povahu výroku závislého na výroku o zrušení schváleného oddlužení. V režimu by tedy byl automaticky odklizen (zrušen), kdyby Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o zrušení schváleného oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o prohlášení konkursu. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 110/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i (k přípustnosti dovolání) R 86/2013.

Poučení:Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 5. 2026

JUDr. Helena Myšková

předsedkyně senátu