Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 983/2026

-398

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně D. B., zastoupené Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem v Praze, Nádražní 58/110, proti žalovaným 1) P. B. a 2) K. B., zastoupeným JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Kardinála Berana 967/8, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2025, č. j. -369, , takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 12. 2024, č. j. -312, určil, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky následujících nemovitých věcí vymezených geometrickým plánem č. 4787-16/2010, vyhotoveným Ing. Evou Kozovou, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a to pozemku parc. č. XY, XY, XY, XY a pozemku parc. č. XY včetně stavby bez č. p./č. e., vše v k. ú. XY (dále jen „předmětné nemovitosti“), přičemž každý z účastníků je vlastníkem podílu o velikosti 1/3 na předmětných nemovitých věcech (výrok I). Dále určil, že účastníci řízení jsou spoluvlastníky stavby domu č. p. XY, který je samostatnou věcí stojící na pozemku parc. č. XY, stavby bez č. p./č. e., která je samostatnou věcí stojící na pozemku parc. č. XY, stavby pergoly s částečným zastřešením venkovní kuchyně, tj. stavby bezč. p./č. e., která je samostatnou věcí stojící na pozemku parc. č. XY, a dále stavby skladu zahradní techniky a nářadí s dřevníkem, tj. drobné stavby nezapisované do katastru nemovitostí, které jsou samostatnými věcmi stojícími na pozemku parc. č. XY, všechny vymezeny geometrickým plánem č. 4787-16/2010, vyhotoveným Ing. Evou Kozovou, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, v k. ú. XY, přičemž žalobkyně je vlastníkem podílu o velikosti 4/6 na těchto nemovitých věcech a každý ze žalovaných je vlastníkem podílu o velikosti 1/6 na těchto nemovitých věcech (výrok II). Poté žalobu zčásti zamítl (výroky III a IV) a rozhodl o nákladech řízení (výroky V a VI). Usnesením ze dne 15. 5. 2025, č. j. -344, s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby následně zrušil svépředchozí rozhodnutí ve výrocích III a IV (výrok I), řízení v předmětné části zastavil (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).

2. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 10. 2025, č. j. -369, , rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil (výrok I), změnil v nákladových výrocích V a VI (výroky II a III), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok V).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost a důvodnost zdůvodnili odkazem na nesprávné řešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 1) Odvolací soud se měl nesprávně vypořádat s otázkou vzniku vlastnického práva k rozestavěné stavbě financované do doby postavení prvního nadzemního podlaží výlučně z finančních prostředků zůstavitele (otce žalovaných a manžela žalobkyně). Podle jejich názoru došlo k transformaci majetku zůstavitele, který stavbu financoval z prostředků získaných z prodeje jeho akcií. 2) Namítli, že soudy nikterak nezkoumaly vůli zůstavitele, přestože dospěly k závěru o jeho vůli nabýt stavby do společného jmění manželů, a důkazní návrhy žalovaných, z nichž by měl úmysl a vůle zůstavitele vyplynout, soud prvního stupně odmítl provést. Odvolací soud se pak tímto rozporem odmítl zabývat a v napadeném rozsudku se s tím nevypořádal. Tím došlo k zásadnímu porušení práva na spravedlivý proces. 3) Uvedli, že došlo k porušení zásady zákazu reformace in peius ve vztahu k rozhodování o náhradě nákladů řízení. Navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že je považuje za zjevně neopodstatněné a navrhla jeho odmítnutí.

5. Dovolání není přípustné.

6. Podle , , (dále jen „“)není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

8. Dovolatelé předložili dovolacímu soudu k posouzení otázku vzniku vlastnického práva k rozestavěné stavbě financované do doby postavení prvního nadzemního podlaží výlučně z finančních prostředků zůstavitele.

9. Tato otázka není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť jejím prostřednictvím žalovaní zpochybňují skutkový stav věci, jenž dovolací soud není v dovolacím řízení oprávněn jakkoli přezkoumat.

10. Dovolání lze podle podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, vyloučen je tak a contrario přezkum věci po skutkové stránce (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , či unesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. ). Ani samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající seo zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné podč. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Odvolací soud učinil skutkový závěr, že na výstavbu rodinného domu do 28. 7. 2006, tj. do doby vzniku stavby, byly použity jak výlučné prostředky zůstavitele, tak i společné prostředky manželů (bod 36 odůvodnění rozsudku). Napadené rozhodnutí se proto na otázce vzniku stavby financované toliko jedním z manželů z jeho výlučných prostředků nezakládá. Jestliže dovolatelé tvrdí, že stavba do daného okamžiku byla financována pouze z výlučných prostředků zůstavitele, nepřípustně tím rozporují zjištěný skutkový stav věci.

12. Byla-li stavba rodinného domu financována taktéž z prostředků ve společném jmění manželů, pak nelze vůlí manželů bez náležité formy (srov. , ) vyčlenit vzniklá aktiva z režimu společného jmění manželů. V řízení přitom bylo postaveno najisto a žalovanými nebylo zpochybňováno, žespolečné jmění manželů zůstavitele a žalobkyně nebylo jakkoli modifikováno. Ani druhá otázka předložená žalovanými proto za této situace nemůže založit přípustnost dovolání, neboť i kdyby (eventuálně) byla tato skutková otázka (zjištění obsahu vůle zůstavitele) posouzena nesprávně v důsledku nesprávného procesního postupu nalézacích soudů, nic by to nezměnilo na závěru, že její řešení je pro výsledek tohoto sporu irelevantní.

13. Konečně dovolání žalovaných je v souladu s objektivně nepřípustné v části, v níž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení.

14. Jelikož dovolání žalovaných není přípustné, Nejvyšší soud je podle odmítl.

15. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 29. 4. 2026

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu