Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 10/2026-16
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
bytem Adresa žalované
o zaplacení 6 420 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a pohledávky ve výši částka, se zamítá.
II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a pohledávky ve výši , částka, , se zamítá.II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku částka (nesplacenou část jistiny v částce částka a kapitalizovanou smluvní pokutu v částce částka) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce částka a zákonným úrokem z prodlení z jistiny a kapitalizovaného smluvního úroku za období od datum do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Uvedeného se domáhala z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, jelikož žalovaná poskytnutý úvěr ve dnech datum a datum nesplatila řádně a včas. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne datum podepsaly prostřednictvím elektronických prostředků listin u s nadpisem „Anonymizováno č. hodnota“, na základě které mohla žalovaná od žalobkyně po dobu určitou (do úplného splacení jistiny) opakovaně obdržet peněžní prostředky až do výše částka. U označení žalované bylo uvedeno mimo jiné číslo bankovního účtu, a to č. účtu. Obdržené prostředky pak měla žalovaná vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 40 % p.m., konkrétně tak, že obdržené prostředky mohla žalovaná vrátit kdykoli, ale úrok přirostlý za uplynulé období byla žalovaná povinna uhradit každý měsíc nejpozději k 4. dni měsíce. Dne datum byla z bankovního účtu žalobkyně provedena bezhotovostní platba částka na bankovní účet č. č. účtu, stejně proběhla platba dne datum v částce částka. Dopisem ze dne datum byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky částka, neboť měla opakovaně porušovat podmínky splácení. K úhradě dlužné částky částka byla žalovaná písemně vyzvána zástupkyní žalobkyně, a to dopisem ze dne datum zaslaným prostřednictvím osoby právnická osoba.
Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy. Soud věc posoudil podle § 2395 o. z. a podle § 2 odst. 1 , § 86 odst. 1 , 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně svá obecná tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované nikterak nedoložila, přičemž ani ze soudem provedených důkazních prostředků nevyplynul žádný důkaz o tom, že by úvěruschopnost žalované jakkoli zkoumala, natož pak řádně (zejména jde-li o zkoumání příjmů a výdajů žalované).
Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované jako jistinu částka, nicméně již nebylo prokázáno (ani tvrzeno), zda a případně jakou částku žalovaná v souvislosti s poskytnutím zmíněných prostředků žalobkyni již uhradila, soud tak nemohl rozhodnout kolik má žalovaná na jistině žalobkyni vrátit. Výše žalobkyní tvrzeného (případného) bezdůvodného obohacení neodpovídala ani důkazu z důkazního prostředku „zesplatnění pohledávky“. Na základě uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z opatrnosti soud upozorňuje, že žalobkyni neposkytl příslušné poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), neboť se z jednání soudu omluvila.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a contrario tak, že žalované se právo na jejich náhradu nepřiznává, neboť přestože byla plně procesně úspěšná, žádné náklady řízení jí podle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).