Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 268/2025-44
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Slámovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o Anonymizováno s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 12,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 12,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 12,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne datum domáhal zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 %, úrokem 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba., IČO IČO, dále jen „předchůdce žalobce“) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši částka. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal jistinu úvěru s příslušenstvím vrátit ve splátkách vymezených ve Smlouvě, ty však nehradil řádně a včas, uhradil pouze částka. Žalovaný dluh neuhradil ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu. Žalobce nabyl pohledávku postoupením.
2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce uvedl, že jeho předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získal při zpracovávání žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalobce při jednání poukázal na skutečnost, že úvěr byl poskytnut za účelem vyplacení předchozího úvěru s vyšší splátkou, čímž došlo ke snížení splátkového zatížení žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu vyplývá, že žalovaný i přes předchozí vyšší splátkové zatížení byl vždy schopen dostát svým závazkům. Dále z výpisu z účtu vyplývá, že náklady na bydlení činily částka, které zahrnovaly hypoteční úvěr a SIPO, zbývající částka představovala splátky úvěru a náklady na život. Původní věřitel tak dospěl k závěru, že tyto poměry žalovaného umožňují poskytnutí úvěru a že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Současně původní věřitel pracoval s tím, že žalovaný splácel hypoteční úvěr, což znamená, že vlastnil nemovitost určenou k bydlení, a měl tedy dostatečný majetek, aby dostál všem svým závazkům. Na straně původního věřitele tak nevznikly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný u původního věřitele čerpal ještě jeden úvěr v roce Anonymizováno, který řádně splácel, ačkoliv byl splácen vyšší splátkou než ten, který byl konsolidován. I tato skutečnost vedla původního věřitele k tomu, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalovaný byl současně schopen minimálně po dobu čtyř let před poskytnutím úvěru splácet úvěr s vyšší splátkou.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání dne datum se nedostavil, ačkoli k němu byl řádně předvolán. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
4. Soud ve věci provedl dokazování a učinil z něj následující skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný tuto smlouvu uvedeného dne uzavřeli. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, tento měl být ve výši částka použit na splacení předchozího úvěru u předchůdce žalobce, zbývající částka (částka) představovala neúčelový úvěr.
6. Z dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že předchůdce žalobce dne datum (tedy v den podpisu smlouvy) formálně vzato provedl proces prověření úvěruschopnosti. V dokumentu je mj. uvedeno, že klient uvedl výdaje ve výši právnická osoba Kč, předchůdce žalobce za využití statistických modelů pracoval s výdaji žalovaného ve výši částka. Klient v žádosti uvedl splátky ve výši částka, tyto žalobce prověřoval dotazem do CCB, z něhož vyplynulo, že žalovaný má dva úvěry – ten, který byl na základě Smlouvy konsolidován, a hypoteční úvěr se splátkou částka měsíčně. Splátka nového úvěru činila částka, nové splátkové zatížení částka.
7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od datum do datum soud zjistil, že příjmy žalovaného ze zaměstnání činily v Anonymizováno částku částka, v Anonymizováno částku částka a v Anonymizováno částku částka. právnická osoba z těchto měsíců byly příjmy žalovaného nižší než výdaje, v měsíci Anonymizováno příjmy převyšovaly výdaje asi o částka. Počáteční a konečné zůstatky na účtu žalovaného se pohybovaly v rozmezí cca částka až částka. Skutečné výdaje žalovaného nebyly v žádném z měsíců nižší než částka (částka v Anonymizováno, částka v Anonymizováno a částka v Anonymizováno).
8. Z dokumentu „podklady pre súdne konanie“ soud zjistil, že žalovaný dne datum úvěr v plném rozsahu vyčerpal. Z téhož dokumentu a ze sdělení žalobce vzal soud za prokázané, že žalovaný dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradil částku částka.
9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, dohodou o úplatě ze dne datum a potvrzením o zaplacení kupní ceny žalobce prokázal, že mu jeho předchůdce pohledávku za žalovaným vyplývající ze Smlouvy postoupil. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a poštovním podacím lístkem ze dne datum žalobce prokázal, že jeho předchůdce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena.
10. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum a poštovního podacího lístku ze dne datum bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího vymáhání soudní cestou.
11. Soud zamítl návrh žalobce na provedení následujících důkazů, neboť je považoval za nadbytečné: Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba., účinné od datum, Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba., účinné od datum, ceník pro soukromou klientelu, účinný od datum, ceník právnická osoba., pro bankovní obchody, účinný od datum, výzvu k úhradě dlužné částky ze dne datum a výzvu k úhradě dlužné částky ze dne datum.
12. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené Smlouvy částku částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobci spolu s příslušenstvím ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, předchůdci žalobce (případně žalobci) dosud uhradil částku částka. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci. Předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy formálně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, při tomto posouzení však pracoval s výší výdajů žalovaného (částka), která zjevně neodpovídala výši jeho skutečných výdajů vyplývající z výpisů z účtu, které měl předchůdce žalobce k dispozici (částka až částka měsíčně). Současně ve dvou ze sledovaných měsíců výdaje žalovaného na běžném účtu převyšovaly příjmy žalovaného. Soud na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně nezkoumal, neboť se spokojil pouze s údaji získanými z historických a statistických dat, aniž by předchůdce žalobce zohlednil skutečnost, že takto zjištěné výdaje byly v poměrně zásadním rozporu s reálnými výdaji vyplývajícími z výpisu z běžného účtu žalovaného.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle judikatury vztahující se k ochraně spotřebitelů (viz. odstavec 24 rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. v. GK) se přitom jedná o neplatnost absolutní a soud ji zkoumá z úřední povinnosti.
18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
19. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud tak nejdříve zkoumal, zda se předchůdce žalobce v souladu s § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl na základě shora uvedených skutkových zjištění k závěru, že předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného zejména po výdajové stránce dostatečně pečlivě neověřoval. Předchůdce žalobce řádně neprověřil zejména skutečné výdaje žalovaného, když při posuzování úvěruschopnosti (dle svého vlastního tvrzení) pracoval s výší výdajů, která zjevně neodpovídá skutečnosti. Přitom skutečná výše příjmů a výdajů žalovaného vyplývající z výpisů z účtu, které měl předchůdce žalobce k dispozici, vzbuzovala důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto shledal Smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. a nárok žalobce posoudil pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o již zmíněný rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že tuto svou povinnost řádně nesplnil.
20. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat pouze to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a že žalovaný již uhradil žalobci (resp. jeho předchůdci) částku částka. Žalobce proto nemá nárok ani na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný již na závazky vyplývající z absolutně neplatné Smlouvy uhradil více, než kolik mu bylo na základě této Smlouvy poskytnuto. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Plný úspěch v řízení měl žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.