Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 404/2025-56
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 22 145,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 732,56 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 412,82 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 145,38 Kč za dobu od 16. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 341,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 732,56 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 7 412,82 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 145,38 Kč za dobu od 16. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 341,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 22 145,38 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba., IČ: IČO, a žalovaným byla dne 24. 2. 2024 uzavřena smlouva ke službě Twisto účet, a na základě smlouvy byla žalovanému zřízena služba „Twisto nákupní účet“, dále jen „Účet“, přičemž dle čl. 1.2 smlouvy činil limit odložených plateb žalovaného 7 000 Kč s tím, že žalovaný mohl čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. Žalovaný zároveň využil i služby „Twisto karta“, dále jen „Karta“, kterou si objednal prostřednictvím Účtu. Karta je platební prostředek, kterým lze zaplatit za zboží kupní cenu prostřednictvím Účtu. Celkový limit pro platby kartou je dán zůstatkem na účtu. Částka, kterou zákazník prostřednictvím Karty zaplatí je připsána do jeho měsíčního vyúčtování. Žalovaný dále s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne 27. 2. 2024 „Smlouvu o splátkovém limitu“, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, prostřednictvím odložené platby, sjednaný splátkový limit určuje maximální částku, kterou lze rozložit do jednotlivých splátek, přičemž takto lze rozložit na splátky každou platbu nad 1 500 Kč, do 3 až 12 měsíců. Takto poskytnutý úvěr byl žalovaný povinen splácet pravidelnými měsíčními platbami včetně úroků, splátky jsou určeny jednotlivými přílohami smlouvy. Rozpis jednotlivých splátek je součástí měsíčního vyúčtování, kde je uvedeno, kterou splátku z celkového počtu splátek je žalovaný povinen v daném měsíci uhradit. Zákazník nakupuje po celý kalendářní měsíc až do výše stanoveného limitu a prvního dne následujícího kalendářního měsíce po měsíci, ve kterém zákazník využil služby, zákazník obdrží vyúčtování, které je splatné k 15. dni v měsíci. Žalovaný využil v období od 29. 2. 2024 do 31. 5. 2024 služeb v celkové výši 26 234,88 Kč, přičemž částku 4 957,31 Kč čerpal prostřednictvím Karty a částku 21 277,57 Kč prostřednictvím smlouvy o splátkovém limitu. Na poplatcích sjednaných ve smlouvě bylo žalovanému účtováno celkem 4 693,05 Kč sestávajících se z poplatků za prodlení ve výši 4 575 Kč a poplatku za Twisto účet ve výši 118,05 Kč. Z důvodu, že žalovaný nehradil vyúčtování řádně a včas právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 5. 2024. Žalovaný na vyúčtování uhradil celkem 8 782,55 Kč a žalovanému tak vznikla pohledávka se splatností 15. 6. 2024, která byla vyčíslena ve výši 22 145,38 Kč. Žalobkyně neuplatňuje smluvní pokutu uvedenou ve vyúčtování.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.
4. Ze smlouvy „Smlouva k službě Twisto účet“ ze dne 24. 2. 2024 soud zjistil, že smluvními stranami jsou společnost právnická osoba. a žalovaný. Společnost se zavazuje zdarma a bez poplatků zřídit žalovanému službu Twisto účet, a v rámci této služby zpřístupnit žalovanému aktuální limitní rámec ve výši 7 000 Kč, nutnou podmínkou zřízení a provozování Twisto účtu je to, že žalovaný bude řádně splácet poskytnuté finanční prostředky. V případě, že zákazník neuhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane se vyúčtování splatným v celém rozsahu a zákazníkovi vznikne povinnost uhradit společnosti, kromě dlužné částky, také účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu, jejíž výše se bude odvíjet od délky prodlení jeho platby, a zákonný úrok z prodlení, s tím, že výše účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut je uvedena v obchodních podmínkách.
5. Ze smlouvy „Smlouva o splátkovém limitu“ ze dne 27. 2. 2024 soud zjistil, že smluvními stranami jsou společnost právnická osoba. a žalovaný. Ve smlouvě se společnost zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr se splátkovým limitem 20 000 Kč, úvěrový limit bude žalovaným uhrazen ve splátkách, předpoklady a podmínky splácení jsou uvedeny v příloze ke smlouvě, součástí každé přílohy jsou zejména informace o zápůjční úrokové sazbě, roční procentní sazbě nákladů a výši, počtu a četnosti plateb. Úvěr je žalovanému poskytnut na dobu neurčitou, a žalovaný jej bude splácet pravidelnými měsíčními splátkami včetně úroků. Měsíční vyúčtování k úvěrovému limitu je součástí vyúčtování k Twisto účtu. Součástí měsíčního vyúčtování je rozpis jednotlivých splátek. Ve smlouvě je sjednána povinnost žalovaného v případě prodlení hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a účelně vynaložené náklady přičemž jejich výše je dána délkou trvání prodlení dle níže uvedených pravidel: uhrazení do 5 dnů po splatnosti vyúčtování: 150 Kč, uhrazení do 10 dnů po splatnosti vyúčtování: 250 Kč, uhrazení do 15 dnů po splatnosti vyúčtování: 350 Kč, uhrazení do 20 dnů po splatnosti vyúčtování: 450 Kč, uhrazení do 25 dnů po splatnosti vyúčtování: 550 Kč, uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování: 650 Kč+10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Dle jednotlivých příloh žalovaný na základě smlouvy čerpal částku 1 593,37 Kč (příloha ze dne 21. 3. 2024), 10 680 Kč (příloha ze dne 28. 2. 2024), 1 519 Kč (příloha ze dne 22. 3. 2024),1 726,80 Kč (příloha ze dne 23. 3. 2024), částku 1 542,98 Kč (příloha ze dne 24. 3. 2024), 3 026,44 Kč (příloha ze dne 26. 3. 2024).
6. Z fotografie obličeje a kopie občanského průkazu žalovaného soud dospěl k závěru, že při uzavření výše uvedených smluv byla ověřena totožnost žalovaného.
7. Z výstupu z interního systému Twisto payments nadepsaného „Select card transaction to change“ soud zjistil, že součet všech jednotlivých evidovaných plateb realizovaných žalovaným kartou poskytnutou na základě smlouvy „Smlouva k službě Twisto účet“ činní 26 037,50 Kč. Přičemž v přehledu transakcí jsou též platby, které jsou vymezeny v jednotlivých přílohách smlouvy „Smlouva o splátkovém limitu“. Z tohoto soud učinil závěr, že žalovaný od společnosti Twisto payments a.s. čerpal celkem částku 26 037,50 Kč.
8. Z výstupu z interního systému Twisto payments nadepsaného „Select invoice period to change“ soud dále zjistil, že společnost eviduje 2 příchozí platby od žalovaného, a to platbu ve výši 8 782,55 Kč a platbu ve výši 2 522,39 Kč. Z toho soud učinil závěr, že žalovaný celkem uhradil 11 304,94 Kč.
9. Z výstupu z interního systému Twisto payments nadepsaného „Změna požadavku na upgrade“ soud dále zjistil, že při uzavření výše uvedených smluv společnost vyšla z těchto údajů o žalovaném: výše příjmu 26 000 Kč, typ příjmu zaměstnanost, výše výdajů 5 000 Kč, dluh z titulu výdajů 5 000 Kč, typ vzdělání učňovský list bez promoce, typ rodiny singl, děti v rodině 1 dítě, celkové náklady dle expertního modelu 17 300 Kč, typ zaměstnání doprava a logistika.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2025, rozhodné strany přílohy smlouvy obsahující seznam postoupených pohledávek, a potvrzení o připsání úplaty soud zjistil, že se ve smlouvě se společnost právnická osoba., jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly, že postupitel podpisem smlouvy postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v Příloze č. 1, seznamu pohledávek, a včetně příslušenství a práv s nimi spojenými. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovaným (označeným jménem, příjmením, datem narození a e-mailem) uvedením data uzavření smlouvy. Dopisem ze dne 12. 5. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni, dle poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 15. 5. 2025.
11. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu před podání žaloby prostřednictvím advokáta výzvou ze dne 12. 5. 2025, ve lhůtě do 7 dnů. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 15. 5. 2025.
12. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu, z dalších provedených důkazů soud nezjistil ve vztahu k právnímu posouzení věci žádné právně relevantní skutečnosti.
13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). Z8vazkový vztah, na němž žalobkyně zakládá důvodnost nároků uplatněných žalobou, soud posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
14. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
16. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při ověření úvěruschopnosti žalovaného tak, že prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném a na základě informací, které uvedl žalovaný před uzavřením Smlouva k službě Twisto – smlouva o nákupním účtu (příjem: 26 000 Kč, výdaje: 5.000 Kč, splátky mimo právního předchůdce žalobce: 5 000 Kč, je zaměstnaný a má jedno dítě a je svobodný). Provedla lustraci žalovaného ve své interní databázi, insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, registru SOLUS. Pro posouzení schopnosti žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr, využívá právní předchůdce žalobkyně scoringové modely, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým úvěrovým závazkům. Zdroji dat pro výpočet score jsou především socio-demografická data z interaktivního dotazníku; behaviorální charakteristiky a data o předchozí platební morálce žadatele z interních i externích zdrojů; transakční data získaná z verifikačních dokumentů; data o interakcích zákazníka. Na základě dostupných informací je každému žadateli automatizovaně přiřazeno score, které reflektuje jeho rizikovost. Právní předchůdkyně žalobkyně schválí pouze takové žadatele, jejichž rizikový profil vyjádřený pomocí score svědčí o velmi nízké rizikovosti.
17. Z provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z neověřených tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmu a výdajů, žalobkyně neprokázala, že by v rámci posouzení úvěruschopnosti byly zjištěny další závazky žalovaného z příslušných registrů.
18. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.
19. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil. Žalobkyně tvrdila, že veškerá čerpání finančních prostředků ze strany žalovaného jsou uvedena v přehledu transakcí, soud tak vyšel ze zjištění, že za celou dobu závazkového vztahu žalovaný čerpal celkem částku 26 037,50 Kč (součet všech transakcí ve výpise transakcí) a uhradil celkem částku 11 304,94 Kč, tedy neuhrazený zůstatek na jistině činní 14 732,56 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost k zaplacení této částky a ve zbytku žalobu zamítl. Ohledně úhrady ve výši 2 522,39 Kč žalobkyně uváděla, že se jednalo o platbu žalovaného na jiné vyúčtování, než které je předmětem žaloby, jelikož však soud postupoval dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, musel při určení výše povinnosti žalovaného zohlednit veškerá čerpání a veškeré úhrady, uvedená argumentace žalobkyně je tedy právně irelevantní.
20. Soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl opakovaně vyzván k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy, resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaný neuhradí povinnost mu uloženou tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 53 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 6 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 886 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 14b odst. 1 (bod 2.) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky ve výši 400 Kč za úkon právní služby - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzvu a písemný návrh ve věci samé, a podle § 8 odst. 1 ve výši 2 020 Kč za účast na jednání před soudem; c/ náhrada hotových výdajů advokáta 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky za jeden úkon právní služby (účast u jednání), a 300 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 13. 2. 2026, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Ze stejného důvodu soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů zastoupení advokátem při účasti na jednání konaném dne 17. 3. 2026, neboť toto jednání se konalo toliko z důvodů na straně žalobkyně, když jednání dne 29. 1. 2026 bylo odročeno k její žádosti, aby jí byla poskytnuta lhůta k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.