Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 900/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele A. S., t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Hradec Králové, právně zastoupeného Mgr. Janem Kulhánkem, advokátem se sídlem Jungmannova 346, Hořice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. února 2026 č. j. -29 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. února 2026 č. j. -13, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených vazebních rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na osobní svobodu ve smyslu , odst. 2 a odst. 5d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva") a práva na obhajobu podle y.

2. Stěžovatel byl napadeným usnesením Okresního soudu v Jičíně (dále jen "okresní soud") vzat do vazby v trestním řízení vedeném proti němu a dalším osobám pro jednání kvalifikované jako zločin podvodu podle , odst. 3 písm. d) . Stěžovateli je kladeno za vinu (stručně), že společně s dalšími osobami během asi jednoho měsíce z poškozené telefonicky či prostřednictvím sociálních sítí a e-mailové komunikace vylákali pod nepravdivou legendou výhodné investice finanční prostředky ve výši 1 595 000 Kč. U stěžovatele byly shledány důvody vazby koluzní a předstižné podle § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Okresní soud dospěl k závěru, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují spáchání trestného činu a vzetí stěžovatele do vazby je nezbytné. Jednak proto, že hrozí, že by stěžovatel působil na další potenciální (spolu)pachatele a dosud nevyslechnuté svědky, čímž by mohlo dojít k případnému maření vyšetřování, a jednak proto, že vzhledem k rozsahu projednávané trestné činnosti hrozí ze strany stěžovatele opakování či pokračování v trestné činnosti, a to i ve vztahu k dalším (dosud konkrétně nezjištěným) poškozeným

3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, o níž rozhodoval napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") tak, že ji zamítl. Dospěl k závěru, že oba vazební důvody obstojí. Stěžovatelem namítaná absence ovlivňování svědků nezakládá nedůvodnost vazby - již proběhlé (nebo probíhající) ovlivňování svědků je pouze tzv. kvalifikovanou koluzí, pro naplnění vazebního důvodu však postačuje hrozba ovlivňování. Okresní soud dle krajského soudu srozumitelně vysvětlil, v čem shledává riziko koluze. Obdobné závěry učinil krajský soud také ve vztahu k odůvodnění vazby předstižné. Pro stěžovatele byla zjevně trestná činnost stěžejním příjmem, přičemž věci zajištěné stěžovateli naznačují, že poškozených osob může být více, a tedy existuje hrozba pokračování v trestné činnosti.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Proti oběma vazebním rozhodnutím podává stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítá porušení shora uvedených základních práv. Dle něj nebyly splněny důvody pro vzetí do vazby dle trestního řádu. Soudy operovaly pouze s domněnkami a vlastními obavami a nepředstavily konkrétní důvody, které by riziko koluze či pokračování v trestné činnosti předznamenávaly. Z judikatury Ústavního soudu přitom vyplývá požadavek na konkrétní a nikoli obecné odůvodnění vazby. Stížnostní soud pak nevypořádal stěžovatelovy námitky a pouze je paušálně odbyl. Nejen tímto bylo současně porušeno stěžovatelovo právo na obhajobu, ale také tím, že mu ani jeho obhájci nebylo dosud umožněno seznámit se s podstatnými částmi spisu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [, , a ].

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [, písm. d)y, ]. Není součástí soustavy soudů (y), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

).

7. Ústavní soud opakovaně judikuje, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, pro další vývoj řízení (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 18. 10. 2023 či usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 11. 2019).

8. Ústavní soud ve svých rozhodnutích mnohokrát zdůraznil nutnost restriktivní interpretace důvodů vazby, neboť vazba má závažné negativní sociální a psychologické důsledky. Vazba izoluje obviněného od jeho rodinného a sociálního prostředí a může nepřímo fakticky sloužit i jako prostředek nátlaku na obviněného, aby se dosáhlo jeho doznání (viz nález

sp. zn.

ze dne 20. 4. 2010). Z toho plyne též požadavek přísné proporcionality ve vztahu ke sledovanému cíli. Přesto je věcí především obecných soudů posuzovat, zda je vazba v konkrétní věci opatřením nezbytným k dosažení účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do příslušných úvah a rozhodnutí jimi podložených je Ústavní soud s ohledem na respektování svého postavení v ústavním systému oprávněn zasáhnout v zásadě jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (srov. , odst. 5y) buď vůbec, nebo jsou-li tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby ve zjevném rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 7. 12. 2023). Na rozhodnutí o vazbě se vztahují obecné požadavky jako na soudní rozhodnutí, zejména požadavky náležitého odůvodnění a zákazu libovůle, které lze dovodit z práva na soudní ochranu podle y a z principu demokratického právního státu podle y (viz nález

sp. zn.

ze dne 29. 11. 2023).

9. Ve vztahu k důvodům vazby Ústavní soud shledal, že nedošlo k pochybením, která by svojí ústavněprávní intenzitou odůvodňovala jeho kasační zásah. Trestní řízení proti stěžovateli se nachází v samém začátku a je tedy zjevné, že míra zjištěného skutkového stavu je prozatím limitovaná. Stěžovatel napadá první vazební rozhodnutí v jeho věci, tj. usnesení o vzetí do vazby a usnesení o stížnosti proti vzetí do vazby. Ústavní soud ve své judikatuře vymezil tzv. doktrínu zesílených důvodů, dle které s postupujícím trváním vazby musí soudy důkladněji posuzovat její důvodnost a vývoj věci (viz např. nález ze dne 17. 1. 2017

sp. zn.

). A contrario z tohoto přístupu vyplývá závěr o tom, že nezbytná míra pravděpodobnosti, resp. jistoty o možný hrozbách a tedy i důvodech pro vzetí do vazby, je v raných fázích vazebního stíhání nižší.

10. Obecné soudy v napadených rozhodnutích dostatečně vysvětlily, v čem shledávají riziko koluze, resp. pokračování v trestné činnosti. Na tomto závěru nic nezmění to, že obě rozhodnutí pracují s domněnkami a předpoklady - ostatně ve fázi řízení, v níž se věc stěžovatele nachází, tomu ani jinak být nemůže. Závěry soudů jsou však podložené dosud zjištěnými skutkovými okolnostmi a přesvědčivě právně odůvodněny. Stejně tak neobstojí ani tvrzení stěžovatele o nevypořádání jeho námitek stížnostním soudem. Krajský soud reagoval na podání stěžovatele i v něm obsažená tvrzení a vysvětlil, proč rozhodnutí okresního soudu obstojí. Pouhá skutečnost, že stěžovatel s tímto závěrem nesouhlasí, nemůže založit porušení jeho základních práv.

11. Ústavní soud opakovaně konstatuje, že požadavek kontradiktornosti trestního řízení je nutno uplatňovat v kontextu ostatních legálních zásad trestního řízení, např. zásady vyhledávací, zásady hospodárnosti a zásady rychlosti řízení, proto může být za dodržení principu proporcionality v některých stadiích řízení, a to zejména v přípravném řízení, dočasně omezen. V tomto smyslu může být obviněnému a jeho obhájci v souladu s § 65 odst. 2 trestního řádu ze závažných důvodů odepřeno nahlížení do spisu. Zákonem předpokládaná možnost omezení práva nahlížet do spisů vyplývá ze skutečnosti, že v počátcích vyšetřování nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením a zničením nebo před jinými aktivitami sledujícími cíl mařit vyšetřování. Za situace, kdy koliduje oprávněný zájem státu na účinném postihu kriminality, resp. jiné důležité společenské a individuální zájmy, s právem obviněného na obhajobu, připouští právní úprava, jakož i trestně procesní teorie a praxe, dočasné omezení práva na nahlížení do spisů v přípravném řízení (nález ze dne 17. 6. 2004

sp. zn.

nebo usnesení ze dne 16. 5. 2023

sp. zn.

).

12. Důvody odepření byly stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci sděleny Okresním státním zastupitelství v Jičíně dne 12. 2. 2026 v rámci vyřizování jeho stížnosti proti odepření nahlédnutí do spisu (č. j. 1 ZT 7/2026-52). Vysvětlení tohoto vyrozumění je srozumitelné a přesvědčivé, ostatně stěžovatel proti němu nebrojil. Ve věci bylo konáno vazební zasedání, v rámci něhož byli stěžovatel i jeho obhájce seznámeni se skutečnostmi odůvodňujícími vazbu a měli možnost se k nim vyjádřit. Stěžovatel současně námitku, že mu nebylo umožněno seznámit se s obsahem spisu, uplatnil poprvé až u Ústavního soudu a před obecnými soudy toto netvrdil (nevyplývá to ani z napadených rozhodnutí, ani podání stěžovatele). Námitka tak nesplňuje požadavek subsidiarity, vztahující se na řízení o ústavní stížnosti.

13. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. Ústavní soud proto postupoval tak, že podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Závěrem Ústavní soud dodává, že vazba stěžovatele může být a bude periodicky přezkoumávána obecnými soudy podle § 71 a násl. trestního řádu. Své námitky proto bude moci uplatnit i v těchto případných řízeních, kdy bude povinností soudů hodnotit situaci i důvodnost vazby podle aktuálních okolností.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu