Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 344/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra, o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného JUDr. Adamem Kopeckým, LL.M., advokátem, sídlem Zborovská 1023/21, Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 392/2025 ze dne 13. 11. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 4 T 50/2017 ze dne 26. 9. 2025, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a 2 d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a y základních práv Evropské unie.

2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. ze dne 7. 5. 2020, který nabyl právní moci dne 2. 6. 2020, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu pojistného podvodu podle , 5 písm. c) a byl mu uložen mj. peněžitý trest ve výměře 715 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činila 5 600 Kč, takže celková výše peněžitého trestu činila 4 004 000 Kč. Napadeným usnesením obvodního soudu bylo podle § 344 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o přeměně zbytku uvedeného peněžitého trestu na trest odnětí svobody v trvání 1 029 dnů, tj. 2 roků a 299 dnů, přičemž pro výkon tohoto trestu byl stěžovatel zařazen do věznice s ostrahou.

3. Proti napadenému usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.

4. Stěžovatel namítá, že k přeměně peněžitého trestu na trest odnětí svobody došlo v důsledku nerespektování hmotněprávních ustanovení o dobytnosti peněžitého trestu a možnosti upuštění od výkonu zbytku peněžitého trestu. V uvedené přeměně spatřuje neuvážené uložení trestní sankce a duální potrestání. Připomíná, že trestná činnost, za kterou byl uznán vinným, byla spáchána v letech 2009-2010, a uvádí, že od té doby vede řádný život, má stabilní zázemí, rodinu a práci, ve zkušební době podmíněného odsouzení se osvědčil a nahradil způsobenou škodu. Tvrdí, že již uložením peněžitého trestu došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, neboť bylo zřejmé, že je tento trest nepřiměřený a s ohledem na jeho majetkové poměry nemůže být splacen. Podle jeho názoru byl tak peněžitý trest uložen v rozporu s (ve znění účinném k 7. 5. 2020).

5. Stěžovatel dále tvrdí, že obvodní soud měl postupovat podle § 342a odst. 1 trestního řádu a rozhodnout o upuštění od výkonu zbytku peněžitého trestu. Trest odnětí svobody, na který mu byl přeměněn peněžitý trest, považuje za nepřiměřený, takže mělo být buď upuštěno od výkonu zbytku peněžitého trestu, nebo měla být uložena méně postihující trestní sankce. Přeměna peněžitého trestu na trest odnětí svobody je podle jeho názoru rozporná s účelem a funkcemi trestu.

6. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení jsou splněny. Zároveň však dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud připomíná, že mu zásadně nepřísluší se vyjadřovat k výši a druhu uloženého trestu [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 24. 4. 2008 (N 74/49 SbNU 119) nebo usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 7. 2010], protože rozhodování obecných soudů je v této oblasti nezastupitelné (viz y a y). Tento přístup je třeba vztahovat i na rozhodování o dalším výkonu trestu, včetně rozhodování o přeměně uloženého trestu na trest jiného druhu nebo o upuštění od dalšího výkonu určitého trestu (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 5. 2019 či

sp. zn.

ze dne 12. 3. 2025). Ústavní soud by byl oprávněn zasáhnout pouze při extrémním vybočení ze zákonných kritérií stanovených pro takové rozhodnutí. K takové situaci však v posuzované věci nedošlo.

8. Ústavní soud musí jako irelevantní hodnotit stěžovatelovy námitky směřující vůči samotnému uložení peněžitého trestu. Ústavní stížnost nesměřuje proti rozsudku, jímž byl tento trest uložen, ale až proti následnému rozhodnutí o jeho přeměně.

9. Otázkou možného upuštění od výkonu zbytku peněžitého trestu se obvodní soud podrobně zabýval, neboť - jak plyne z bodu 3 napadeného usnesení obvodního soudu - stěžovatel o toto upuštění v červenci 2025 požádal (přičemž pro případ, že by soud této žádosti nevyhověl, žádal o přeměnu peněžitého trestu na trest obecně prospěšných prací). Obvodní soud pak v bodě 10 napadeného usnesení konstatoval, že podmínky pro upuštění od výkonu (zbytku) peněžitého trestu stanovené v § 342a trestního řádu nebyly splněny, a tento závěr náležitě odůvodnil. V bodech 13 a 14 napadeného usnesení pak vysvětlil, proč nepřistoupil k přeměně peněžitého trestu na trest obecně prospěšných prací. Stěžovatel v ústavní stížnosti na tuto argumentaci nereaguje a Ústavní soud ji považuje za přesvědčivou a nenachází v ní žádnou ústavněprávně relevantní vadu.

10. Ústavní soud konečně konstatuje, že přistoupily-li obecné soudy k přeměně peněžitého trestu na trest odnětí svobody, byly vázány přepočtovým pravidlem uvedeným v (ve znění účinném do 31. 12. 2025), takže neměly žádnou možnost, jak výměru trestu odnětí svobody snížit.

11. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2026

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu