Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 311/2025-30

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 13 859 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 859 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 859 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 859 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v částce 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 859 Kč od 12. 10. 2023 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 13 859 Kč s přísl. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba.) uzavřela s žalovaným smlouvu č. hodnota ze dne 6. 2. 2023, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 46 160 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 6. 2. 2025. Úvěr byl žalovanému poskytnut v dílčích platbách na účet č. č. účtu, a to dne 6. 2. 2023 v částce 8 000 Kč, dne 8. 2. 2023 v částce 1 300 Kč, dne 9. 3. 2023 v částce 5 000 Kč, dne 13. 3. 2023 v částce 7 500 Kč, dne 20. 3. 2023 v částce 6 000 Kč, dne 14. 4. 2023 v částce 1 760 Kč, dne 11. 5. 2023 v částce 13 000 Kč, dne 15. 5. 2023 v částce 900 Kč, dne 26. 6. 2023 v částce 1 000 Kč a dne 16. 7. 2023 v částce 1 700 Kč. Žalovaný vrátil celkem částku 32 301 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni skrz přechodného věřitele (právnická osoba.), a to smlouvou ze dne 27. 3. 2025.

2. Žalovaný se v řízení k věci samé nevyjádřil.

3. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 6. 2. 2023 soud zjistil, že mezi společností právnická osoba. jako věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem byl bezúčelový, nezajištěný revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 13 910 Kč. Úvěr byl poskytnut bez poplatku za jeho sjednání, na dobu 24 měsíců, s možností opakovaného čerpání splacené části jistiny. Roční úroková sazba sjednaná smlouvou činila 457,50 % s propagační sazbou 0 % po dobu prvních 30 dnů a následnou standardní denní sazbou 1,25 %. Celková částka splatná klientem byla ve smlouvě vyčíslena na 63 681,42 Kč, přičemž splatnost byla stanovena jednorázově ke dni 6. 2. 2025, případně formou měsíčních splátek s minimální platbou ve výši 10 % z čerpané jistiny a veškerých přirůstajících úroků, nejméně však 500 Kč. Přílohou smlouvy je čestné prohlášení žalovaného, že je svobodný, má 1 vyživovací povinnost, čistý příjem má ve výši 31 000 Kč ze zaměstnání, měsíční výdaje jsou ve výši 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěrů ve výši 3 000 Kč.

4. Z potvrzení o platbách soud zjistil, že na účet, který patří žalovanému, č. č. účtu byla připsána dne 8. 2. 2023 částka 1 300 Kč, dne 9. 3. 2023 částka 5 000 Kč, dne 13. 3. 2023 částka 7 500 Kč, dne 20. 3. 2023 částka 6 000 Kč, dne 14. 4. 2023 částka 1 760 Kč, dne 11. 5. 2023 částka 13 000 Kč, dne 15. 5. 2023 částka 900 Kč, dne 26. 6. 2023 částka 1 000 Kč, dne 16. 7. 2023 částka 1 700 Kč. Celkem tedy částka 38 160 Kč. Totéž soud zjistil ze sdělení právnická osoba., ze dne 12. 2. 2026, přičemž z tohoto vyjádření zároveň zjistil, že částka 8 000 Kč (tvrzené odeslání dne 6. 2. 2023) nebyla na uvedený účet připsána.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 soud zjistil, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni.

6. Z ostatních předložených důkazů soud žádná skutková zjištění nečinil a nezjistil z nich pro rozhodnutí věci nic podstatného.

7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

8. Mezi společností právnická osoba. a žalovaným byl sjednán bezúčelový, nezajištěný úvěr s limitem 13 910 Kč, roční úrokovou sazbou 457,50 % (s propagační sazbou 0 % na 30 dnů) a celkovou splatnou částkou 63 681,42 Kč, přičemž úvěr bylo možné čerpat opakovaně. Žalovaný současně v čestném prohlášení uvedl své příjmy a výdaje, které ale nebyly nijak ověřeny. Z potvrzení o platbách i ze sdělení banky vyplynulo, že žalovanému byly na jeho účet v období od 8. 2. 2023 do 16. 7. 2023 poukázány postupně částky v souhrnu 38 160 Kč, což odpovídá jednotlivým čerpaným částkám úvěru. K tvrzení žalobkyně o poskytnutí částky 8 000 Kč dne 6. 2. 2023 soud nezjistil ničeho, ani žalobkyně na výzvu soudu důkaz o poskytnutí této částky nedoložila. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.

9. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle o. z., proto se na věc vztahuje i , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle z. s. ú., neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.

11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle d. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

12. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

13. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného čistě z čestného prohlášení, které však nijak neověřila.

14. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. -80, č.j. , rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. -22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. - 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

15. Právní předchůdkyně žalobkyně naprosto rezignovala na jakékoli ověření příjmů a výdajů žalovaného, soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětné částky vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinný částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinný hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinný hradit úrok z prodlení.

17. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalovanému ihned a povinnost uhradit dluh žalovanému uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

18. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit částku 5 859 Kč (38 160 Kč – 32 301 Kč), představující nevrácenou jistinu, neboť žalovaný částku 32 301 Kč již vrátil.

19. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně částky 8 000 Kč, jejíž poskytnutí žalobkyně tvrdila, avšak soudu (ani na výzvu) neprokázala.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , kdy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal, neboť úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.