Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3197/2025

21 Cdo 3197/2025-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce J. M., zastoupeného Mgr. Richardem Kolibou, advokátem se sídlem v Třinci, nám. Svobody č. 527, proti žalované PLAKOR CZECH s. r. o., se sídlem v Mošnově, Průmyslová č. 367, IČ 27566005, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, MJur, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, o 12 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. srpna 2025, č. j. -92, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2025, č. j. -92, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Námitka dovolatele, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když při výkladu právního jednání nepřistoupil k aplikaci ustanovení , čímž se měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (např. jeho rozsudků ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. ), přípustnost dovolání nezakládá, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu je s citovanou judikaturou dovolacího soudu v souladu.

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. práce“)]. Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. o. z.). Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle o. z. vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Pro oblast pracovněprávních vztahů však z zák. práce vyplývá, že se použije „výklad pro zaměstnance nejpříznivější“ a že se tedy o. z. v pracovněprávních vztazích nepoužije (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. nebo ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. ).

V projednávané věci postupoval odvolací soud podle výše uvedených pravidel pro výklad právního jednání. V souladu s judikaturou dovolacího soudu uvedl, že použití pravidla zakotveného v § 18 zák. práce přichází v úvahu teprve v okamžiku, kdy ani výklad právního jednání provedený podle § 555 a § 556 o. z. neodstraní interpretační nejasnosti. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, zabýval se výkladem obsahu sdělení podle § 555 odst. 1 o. z. (zejména sémantickým významem textu, originálním anglickým zněním i časovou sousledností) a přihlédl i k ostatním důkazům a k tomu, co právnímu jednání předcházelo podle § 556 odst. 2 o. z. (zejména ke svědeckým výpovědím). Dospěl-li odvolací soud na základě uvedeného postupu k závěru, že při výkladu projevu vůle již není třeba aplikovat § 557 o. z., respektive § 18 zák. práce, neboť projev vůle byl dostatečně vyjasněn již aplikací § 555 a § 556 o. z., od judikatury dovolacího soudu se neodchýlil.

Podle pak dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 4. 2026

Mgr. Miroslav Hromada, Ph.D. předseda senátu