Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 821/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., zastoupeného Mgr. Jánem Gajdošem, LL. M., advokátem, sídlem Plaská 614/10, Praha 5 - Malá Strana, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. listopadu 2025 č. j. 14 Co 322/2025-207, a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 28. srpna 2025 č. j. 7 EXE 3116/2023-181, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a Martiny Plíškové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle písm. d) y domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny , , a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně stěžovatel navrhuje odklad vykonatelnosti výše uvedených rozhodnutí do rozhodnutí o ústavní stížnosti.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatel je od r. 2018 invalidní ve třetím stupni. Jeho pracovní schopnost je kvůli dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu pokleslá o 70 %, neboť se potýká s onkologickým onemocněním.

3. Pověřením ze dne 24. 1. 2023 č. j. -11 vydaným Okresním soudem v Lounech byl soudní exekutor Mgr. Pavel Preus, Exekutorský úřad Praha 8, pověřen k provedení exekuce k vymožení povinnosti stěžovatele vyklidit pozemek s domem a přilehlé pozemky, podle rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 9. 2022 č. j. -52. Pro svůj nepříznivý zdravotní stav stěžovatel podal návrh na odklad exekuce, kterému po negativním stanovisku soudního exekutora okresní soud vyhověl usnesením ze dne 22. 6. 2023 č. j. -26. Provedení exekuce bylo odloženo do 31. 12. 2023. Krajský soud v Ústí nad Labem toto usnesení potvrdil co do části pozemku, na které se nachází dům, v němž stěžovatel žije, a to usnesením ze dne 31. 10. 2023 č. j. -76.

4. Stěžovatel znovu dne 11. 8. 2025 požádal okresní soud o odklad exekuce. Odůvodnil jej tím, že u něj došlo k rapidnímu zhoršení zdravotního stavu, který mu neumožňuje řádně dokončit léčbu tak, aby se jeho zdravotní stav stabilizoval či zlepšil a on byl schopný si zajistit jiné bydlení a přestěhoval se. Svůj stav podložil lékařskými zprávami ošetřujících lékařů a navrhoval jejich výslech.

5. Okresní soud napadeným usnesením ve výroku I odložil do 31. 1. 2026 provedení exekuce vyklizením pozemku s domem a ve výroku II zamítl odklad exekuce co do přilehlých pozemků, na kterých stěžovatel chová zvířata. Proti tomuto usnesení se odvolal stěžovatel i vedlejší účastnice (oprávněná).

6. Krajský soud napadeným usnesením změnil výrok I usnesení okresního soudu tak, že návrh na odklad exekuce se zamítá. Výrok II usnesení okresního soudu zrušil a řízení o návrhu na odklad exekuce zastavil v rozsahu přilehlých pozemků. Podle krajského soudu nebyly splněny podmínky pro odklad exekuce ve vztahu k pozemku s domem. Stěžovatel si v mezidobí od 1. 1. 2024, kdy mu vypršela doba předchozího odkladu exekuce, do 11. 8. 2025, kdy podal znovu návrh na odklad exekuce, nové ubytování nezajistil a nevystěhoval se z domu, ač tak učinit mohl. Sám si tak zavinil současnou situaci. Svým přístupem zcela vylučuje vedlejší účastnici z výkonu všech vlastnických práv k pozemkům, a snášení tohoto stavu po ní již nadále nelze spravedlivě požadovat. Ve vztahu k přilehlým pozemkům již bylo pravomocně rozhodnuto dříve, krajský soud proto řízení zastavil pro překážku věci pravomocně rozsouzené (rei iudicatae), neboť návrh na odklad exekuce podal stěžovatel ze stejného důvodu, o němž již jednou bylo pravomocně zamítavě rozhodnuto.

II.

Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel v ústavní stížnosti zdůvodňuje porušení svých ústavních práv tím, že mu bylo odepřeno právo na projednání věci v jeho přítomnosti, resp. právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Soud nenařídil jednání a opomenul jím navrhované důkazy. Také namítá, že soudy důkazy hodnotily svévolně a v extrémním rozporu se skutkovým stavem, čímž došlo k vydání přepjatě formalistických rozhodnutí, které nerespektují proporcionalitu zásahu do jeho práv. Soudy podle něj dostatečně nezohlednily progresi jeho onemocnění a kvůli vadě tzv. opomenutých důkazů nedošly ke správným skutkovým závěrům.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není jim instančně nadřízen ( y), jeho pravomoc je založena toliko k přezkumu, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nedošlo k porušení ústavně garantovaných práv a svobod. Ústavněprávním požadavkem je, aby vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, jsou záležitostí obecných soudů.

9. Námitky stěžovatele uplatněné v ústavní stížnosti jsou pokračováním polemiky se skutkovými zjištěními obecných soudů a hodnocením provedeného dokazování. Stěžovatel staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší.

10. Ústavní soud, stejně jako obecné soudy, nezpochybňuje zjištěný závažný zdravotní stav stěžovatele, ani to, že si jej sám nezavinil, ale že jde o důsledek vyšší moci (vis maior). Nicméně je třeba dát za pravdu krajskému soudu, že zdravotní stav stěžovatele již byl ve věci zohledněn, a přesto to nevedlo k dobrovolnému vyřešení situace, a to po dobu téměř dvou let. Stěžovateli proto nelze přisvědčit, že by soudy postupovaly přepjatě formalisticky nebo že by nedostatečně zohlednily proporcionalitu daného zásahu a progresi jeho onemocnění (bod 21 usnesení krajského soudu). Krajský soud se podrobně zabýval podmínkami pro odklad exekuce v případě stěžovatele, v čemž mu nelze ničeho vytknout (bod 19 až 21 usnesení krajského soudu).

11. Ústavní soud v napadených rozhodnutích nespatřuje jakékoli prvky libovůle či svévole, protože se zakládají na provedeném dokazování a z něj vyplývajícím skutkovém stavu. Rozhodnutí ani nejsou vnitřně rozporná či v extrémním nesouladu se zjištěným skutkovým stavem. Soudy vyvažovaly vlastnické právo vedlejší účastnice s právy stěžovatele. Zatímco v počátku exekučního řízení vyhověly stěžovateli, odložily výkon rozhodnutí a daly stěžovateli časový prostor pro zajištění si bydlení a přestěhování, plynutím času se legitimita požadavků stěžovatele stále snižuje. Od vydání exekučního titulu (2022) měl stěžovatel dostatek času i možností uspořádat si své záležitosti tak, aby nepřiměřeně nezasahoval do práv vedlejší účastnice. Ostatně i v nynější věci okresní soud exekuci ještě opětovně odložil do 31. 1. 2026. Jakkoli krajský soud vyhovující výrok změnil a návrh zamítl, vzhledem k právní moci usnesení krajského soudu (30. 1. 2026) získal stěžovatel i v nynějším řízení v podstatě celý původně okresním soudem poskytnutý časový prostor pro obstarání svých záležitostí. Dospěl-li krajský soud v napadeném usnesení k závěru, že dalším odkladem výkonu rozhodnutí již může být vedlejší účastnice vážně poškozena, a zároveň, že se stěžovatel neocitl v daném postavení "bez své viny", nelze v tom spatřovat neústavní zásah do práv stěžovatele. Krajský soud zohlednil, že exekuce je vedena třetím rokem, vedlejší účastnice je zcela vyloučena z výkonu vlastnického práva k předmětným pozemkům a fakticky vykonává pouze holé vlastnictví, stěžovatel užívá dům i přilehlé pozemky, kde chová ovce, bere užitky z těchto pozemků, jež náležejí vedlejší účastnici. Vedlejší účastnice je k zajištění svého bydlení nucena využívat dobrodiní svých dcer, což je pro ni nedůstojná situace. Krajskému soudu nelze vyčítat, že nevážil kolidující zájmy a bezdůvodně upřednostnil zájem vedlejší účastnice.

12. Stěžovatelova námitka, že se nemohl k věci vyjádřit, rovněž neobstojí. Stěžovatel měl možnost se k odvolání vedlejší účastnice a jejím argumentům vyjádřit, avšak tak neučinil, a to ani v prodloužené lhůtě (bod 11 usnesení krajského soudu). Krajský soud nemusel přistoupit k nařízení ústního jednání, neboť nebylo třeba provádět šetření ani dokazování a rozhodoval na základě skutkového stavu zjištěného okresním soudem. Zároveň se vypořádal s navrhovanými důkazy, které neshledal pro danou věc jako rozhodné (bod 12 usnesení krajského soudu). Nelze proto přisvědčit ani námitce stěžovatele o vadě tzv. opomenutých důkazů.

13. Stěžovateli nelze přisvědčit, že soudy "formalisticky upřednostnily rychlost exekuce před ochranou života a zdraví stěžovatele". Stěžovatel pomíjí, že exekuce je vedena již třetím rokem, přičemž stěžovatel měl za tu dobu dostatek času i při svém zdravotním stavu zjednat si výpomoc od jiných osob (stejně jako tak činí při obstarávání přilehlých pozemků) při stěhování a vyklízení pozemků. Tuto pasivitu stěžovatele již nelze označit jako vis maior. Pokud soudy vyložily podmínky tak, že další odklad exekuce již není ospravedlnitelný, nelze jim z pohledu ústavnosti nic vytknout.

14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle . Ústavní soud formálně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť o věci rozhodl neprodleně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu