Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 434/2025-37
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Břízou, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 29 873,97 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá co do částky 2 873,97 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 218,04 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 2 866,68 Kč, úroků ve výši 8,05 % ročně z částky 27 000 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, a úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 873,97 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč, a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 281,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá co do částky 2 873,97 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 218,04 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 2 866,68 Kč, úroků ve výši 8,05 % ročně z částky 27 000 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, a úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 873,97 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 000 Kč, a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 000 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudkuIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 281,65 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 29 873,97 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 5. 10. 2023 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, kdy následnými dodatky byl úvěrový rámec opětovně navyšován. Dodatkem ze dne 23. 10. 2023 byl navýšen na částku 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úroky. Žalovaný však úvěr řádně a včas nesplácel. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 27 000 Kč, poplatky ve výši 2 873,97 Kč a úroky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. Anonymizováno, ve znění dodatku ze dne 23. 10. 2023, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 35 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy a jejího dodatku. Soud má dále z předloženého výpisu za prokázáno, že žalovaný úvěr čerpal.
4. Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 ZSÚ, jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 ZSÚ, tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k velmi nízkým výdajům uvedeným žalovaným ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně tedy neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
5. S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 o. z., přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 27 000 Kč. Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 o. z. a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež měla v řízení pouze nepatrný neúspěch, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 281,65 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 196 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 873,97 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 300 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 19. 3. 2026 náhrada 779,46 Kč za 54 ujetých km v částce 479,46 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 029,46 Kč ve výši 1 056,19 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.