Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 428/2025-42
Okresní soud v Děčíně rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Anonymizováno Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o zaplacení částky 28 134 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatil žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky částka a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatil žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky , částka, a úroku z prodlení převyšujícího úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky
Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání takového soudního rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., IČO: IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, případně „původní věřitelka“) a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného příslušenství jednorázovou platbou, nejpozději do datum. Peněžní prostředky byly žalovaným co do výše částka vyčerpány, avšak k jejich splacení, a to ani částečnému, žalovaným nedošlo. Žalovaná částka představuje jednak nesplacenou jistinu úvěru ve výši částka, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, úrok ve výši částka, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky částka od datum do zaplacení.
Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by v řízení neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, případně, že smlouva o úvěru není platnou, navrhuje, aby soud posoudil žalovaný nárok podle § 2991a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení.
Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.
Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ze kterého se žalobkyně řádně omluvila s návrhem, aby soud ve věci jednal a věc rozhodl v její nepřítomnosti.
Soud ve věci provedl dokazování čtením listin předložených žalobkyní, které se vztahují k prokázání existence smluvního vztahu právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného, výše vzájemně poskytnutého plnění mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ke splnění povinnosti ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a k prokázání existence řádného postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni, zejména čtením smlouvy o spotřebitelském úvěru, předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o platbě částky částka, smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávky, ID klienta které se vztahuje k procesu uzavření smlouvy o úvěru, výpisu z účtu žalovaného, předžalobní výzvy a podacího lístku ze dne datum prokazujícího odeslání předžalobní výzvy.
Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový závěr projednávané věci, podle kterého mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo dne datum k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši částka, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně sjednaného příslušenství jednorázovou platbou, nejpozději do datum. Peněžní prostředky byly žalovaným co do výše částka vyčerpány, avšak k jejich splacení, a to ani částečnému, nedošlo. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek řádně postoupena, se nyní podanou žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částka, která představuje jednak nesplacenou jistinu úvěru ve výši částka, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, úrok ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka, kdy současně žádá zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
Ke skutečnosti, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr (a tím prokázala platnost uzavřené smlouvy o úvěru), žalobkyně soudu nedoložila žádný důkaz způsobilý tuto skutečnost prokázat, kdy sama v žalobě uvedla, že pokud by měl soud tuto skutečnost za neprokázanou, navrhuje žalovaný nárok posoudit podle § 2991a následující o. z. o bezdůvodném obohacení.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.
Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno/Anonymizováno (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Výše citované závěry se plně uplatní na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému skutkovému a právnímu závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by v daném konkrétním případě prokázala, že ze strany žalovaného došlo před uzavřením smlouvy o úvěru k doložení výše pravidelných měsíčních příjmů (např. doložením pracovní smlouvy vypovídající o trvalosti příjmu a výplatnic žalovaného vypovídajících o výši tohoto příjmu), a doložení výše skutečných výdajů žalovaného (např. doložením nájemní smlouvy, případně dalších listin vypovídajících o výši skutečných pravidelných měsíčních výdajů), a že ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k jejich řádnému ověření za účelem objektivního posouzení schopnosti žalovaného splatit navrhovaný úvěr. Žalobkyně soudu sice doložila výpisy z účtu žalovaného, nicméně ani z těchto nevyplývají a nejsou z nich patrné jakékoli obligatorní výdaje žalovaného. Proto má soud skutečnosti ohledně příjmů a výdajů žalovaného za neprokázané a zároveň dle přesvědčení soudu nedošlo k řádnému vyhodnocení informací poskytnutých žalovaným, kdy je zřejmé, že s výpisy z účtu žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně buď nijak nepracovala či je vyhodnotila nesprávně.
V daném případě bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném řízení dáno částkou částka, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a kterou žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátil. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení částka.
Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.
Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši částka, přičemž počátek prodlení odvodil od lhůty k zaplacení žalované částky, stanovené žalobkyní v předžalobní výzvě, přičemž výši přiznaného úroku z prodlení přiznal v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.
Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení celkem ve výši částka. Uvedená částka představuje 28,70 % z celkové výše náhrady nákladů řízení (pozn. soudu: do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci – dle uvedeného výpočtu žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu požadovala částka a úspěšná byla co do částky částka). Náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Celkem by tak náklady řízení plně úspěšné žalobkyně činily částku částka, přičemž 28,70 % z celkové výše náhrady nákladů řízení činí po zaokrouhlení částku částka, které soud žalobkyni přiznal.
Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.